Režie:
Svatava SimonováScénář:
Zdena BrunclíkováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jaromír KlempířHrají:
Martin Stropnický, Ladislav Mrkvička, Barbora Srncová, Barbora Leichnerová, Monika Foris Kvasničková, Petr Štěpánek, Oldřich Vízner, Karel Augusta, Květa FialováObsahy(2)
Věřili byste, že se pohádkovému Honzovi (M. Stropnický) už nechce zápolit s draky, vysvobozovat krásné princezny a dělit se s kouzelnými babičkami o buchty? V pohádce o třech zakletých princeznách si Honza usmyslel, že si trochu odpočine a udělá si báječné prázdniny. Předtím ho ale nějaké to vysvobozování přece jen čeká. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Líbí se mi pokus o nadhled a vtip, i ta myšlenka, že Honza vlastně má na zachraňování živnost. Pominu až přespříliš studiové pojetí s černým divadlem, které mi vždy lezlo na nervy. Ale ten scénář je fakt o ničem a pár vtipných špílců za dlouhou dobu prázdné slámy jej moc nepozvedne. Chtělo to rozhodně dotáhnout pořádně do konce. Písničky - některé lezou brzy na nervy, neb Stropnický moc zpívat neumí (na druhou stranu šaškování mu jde skvěle), a ta závěrečná ("Zootechničkou? Proč ne?") je tak absurdní, že má nakročeno do guilty pleasure. Kdyby takto s nadhledem a myšlenkou na nájemného Honzu pojal některý režisér na velkém plátně, se slušným scénářem, bylo by to dobré pokoukání. ()
Zábavná a velmi originální pohádka s tradičními kulisami a hezkým černým divadlem. Písničky jsou sice hodně naivní, ale malé děti si to užijí. Stropnický je fajn, Mrkvička a princezny nezajímavé, zato Štěpánek s Víznerem překvapují v záporných rolích. Tradiční poobědová pohádka s netradičními dialogy, která rozhodně potěší malé i dospělé diváky. ()
Princezny se ztratily a nejsou ani v královské kůlně - práce pro Honzu, na kterého nemá ani Chuck Noris. Tentokrát to dotáhl až na žánrovou reflexi, ba dekonstrukci, arci poněkud dobově poznamenanou, a to nejen reálsocialismem ("zootechničkou? proč ne!"), ale i typicky českou televizní infantilně pitvornou perverzí. Nutno ovšem vytknout, že "český Honza", jakkoli se často projevuje rytířsky a vítězí chytrostí a vtipem, je vždycky tak trochu křupan a ňouma, což tento "Honza an sich" nesplňuje a stylizuje se spíš podle francouzské módy. Což ale koresponduje s problémem opony Národního divadla, takže je to vlastně v pořádku. K tomu skvělé obsazení a hlášky - pod pět hvězdiček jít nelze. Kouzelná fajfka je super. ()
Co si budeme vyprávět, pro tyhle kulisovky mám prostě slabost. Jenže tahle pohádka je vtipná, svižná, výchovná, roztomilá, herci umějí zpívat, takže skutečnost, že je scénář ke zpěvu nutí, není pro diváka utrpením, nemluvě o jednoduchých chytlavých melodiích a solidních textech. Pravda, když kachektický chcípák Honza zpívá o své skvělé kondičce a druzích bojových sportů, které má v malíku, směje se člověk i pokud je ještě pětiletý. Na druhou stranu, Martin Stropnický byl odjakživa můj velmi oblíbený pohádkový Honza. Na hlavách tří zakletých princezen kadeřník musel zavařit krepovačku, ty jejich účesy mi přišly jako kadeřnické peklo před lety a v tom pekle zůstaly dodnes. Zakleté princezny fajn, princeznu Dorinku jsem měla vždycky radši a Honza evidentně taky. ()
"Kdo lže, tomu narostou fousy !! A to bych, Honzo, vážně nechtěla.." ;) Tak Fialový fousy bych skutečně viděl jen velmi nerad..;) Svatava Simonová ovšem divákům taky lže, když si sice velmi hlasitě utahuje z žánrových klišé, aniž by je však dokázala jakkoli narušit, převrátit na ruby či alespoň funkčně ozvláštnit jinak než bořením čtvrté stěny.. Je navíc velmi nedůsledná a znovu dokazuje, že jí svědčí hlavně ten její oblíbený subsubžánr lyrických báchorek.. A tak tenhle bizár s veleotravně chytlavými typicky klempířskými hudebními motivy neplatí za nic jiného než křečovitou estrádní moralitu.. ()
Reklama