Třaslavec

Kam sa Hrabe vstávanie mŕtvol vo Fulciho ZOMBI 2. Kam sa hrabe drogová sekvencia z Easy Ridera. Kam sa hrabe pornokinová rošáda v Americom vlkodlakovi v Londýne a kam sa hrabe Tarantinovo zmasakrovanie a vypálenie kina v Nehanebných bastardoch v čase, keď Tingler z plátna útočí. Naozaj žiadny film vo mne už dlho nevyvolal tak hýrivé vybavovanie si rôznych obrazov, než práve THE TINGLER. A pritom akoby len podtrhoval najbanálnejšie psychologické učenie, že dusenie emócií vo svojom vnútri je nezdravé :o) (22.03.2014)

Propagace strachu podle Williama Castlea aneb křičte, aby jste přežli! Ukázkové béčko se skvělým Vincentem Pricem, který udiví svými velmi potrhlími teoriemi a "k smrti vystraší" jejich důkazem - Tinglerem, trochu nemotornou housenkou, která má ráda váš strach, ale nenávidí váš jekot. Nejsilnější scéna filmu je ale ta barevná, kde z vany plné krve je vystrčena ruka. Byl by jistě velký zážitek vidět tohle v kině. S bzučákem pod sedadlem by se člověk i bát mohl. PS. Tři měsíce po zhlédnutí jsem měl sen o tomhle filmu. Zajímavé jak dokáže zapůsobit. (04.05.2011)

Malý zapomenutý béčkový klenot. Ta premisa je správně ujetá – hlavní hrdina – Dr. Chapin – má exaktně ověřenou teorii, že když ve chvíli největšího strachu nedáte průchod svým emocem (tj. nebudete křičet), váš strach se zhmotní do podoby asi 30 cm dlouhého červa s nožičkama, který se vám usadí pod kůží na šíji a zabije vás. Je potěšením sledovat, jak démonický Vincent Price s ledovým výrazem pronáší své praštěné teorie, dialogy jsou často přímo dadaistické a zaujme kolorovaná pasáž s vanou plnou krve a mrtvolnou rukou nad hladinou. O loutce červa s jasně viditelnými provázky ani nemluvě. Ideální materiál pro nějakou sešlost béčkových fanoušků s pivkem v ruce :o) (20.07.2010)

Vincent Price jako v každém svém filmu neskutečně a kouzelně přehrává. Bylo tam pár opravdu dobrých momentů, pokus o vyděšení k smrti, smích Ollieho. Červík byl poněkud gumový, ale to by až tak nevadilo. Po traileru jsem čekal, že by se konečně mohl objevit druhý film z padesátek, po Invazi lupičů těl, u kterého bych měl strach. Tu roztomilou dobovou atmosféru to mělo, ale nebál bych se u toho snad ani kdybych na tom byl v kině v té době. Nutno vyzvednout, řekl bych, první částečně obarvenou filmovou scénu. 60% (13.10.2011)

Zábavně naivní snímeček, který by bez přidané hodnoty interaktivní projekce a cíleně budovaného kultu prostě zapadl. Castle byl v prvé řadě promotér a impresário, takže Třaslavce obestřel mýty nejen před uvedením, ale i po projekci. Dodnes se traduje, jak diváci během filmu zažívali hrůzu nebo že některé sedačky byly pod proudem, ale stejně jako víme, že se žádný proud nekonal (na vybrané sedačky byly instalovány bzučáky z armádních zásob, které sedačky rozvibrovaly), tak ani strach se nekonal (stejně jako při legendárním promítání Příjezdu vlaku od Lumiérů lidé neutíkali před vlakem). Ale nic z řečeného nesnižuje genialitu Castlea a jeho přístupu. Mistr PR totiž odhalil podstatu kina, která spočívá v hromadném zážitku a ochotě diváků na něj přistoupit díky anonymitě ztemnělého sálu. Ani na konci 50. let nebyli diváci natolik hloupoučcí a nezkažení, aby uvěřili Castleho gimmickům, ale stejně jako soudobí diváci se nechali do kina zlákat něčím neobvyklým a nekriticky se toho rádi stali zúčastnili. Uvidíme, jestli se Hollywoodští hlavouni po odumírání módy 3D neuchýlí k zážitkovému kinu. Tedy je celkem jisté, že to neudělají, protože na rozdíl od 3D nemůže být tento druh projekce unifikován a standardizován. A právě v tom je jeho síla. (19.02.2012)