Třaslavec

Zábavně naivní snímeček, který by bez přidané hodnoty interaktivní projekce a cíleně budovaného kultu prostě zapadl. Castle byl v prvé řadě promotér a impresário, takže Třaslavce obestřel mýty nejen před uvedením, ale i po projekci. Dodnes se traduje, jak diváci během filmu zažívali hrůzu nebo že některé sedačky byly pod proudem, ale stejně jako víme, že se žádný proud nekonal (na vybrané sedačky byly instalovány bzučáky z armádních zásob, které sedačky rozvibrovaly), tak ani strach se nekonal (stejně jako při legendárním promítání Příjezdu vlaku od Lumiérů lidé neutíkali před vlakem). Ale nic z řečeného nesnižuje genialitu Castlea a jeho přístupu. Mistr PR totiž odhalil podstatu kina, která spočívá v hromadném zážitku a ochotě diváků na něj přistoupit díky anonymitě ztemnělého sálu. Ani na konci 50. let nebyli diváci natolik hloupoučcí a nezkažení, aby uvěřili Castleho gimmickům, ale stejně jako soudobí diváci se nechali do kina zlákat něčím neobvyklým a nekriticky se toho rádi stali zúčastnili. Uvidíme, jestli se Hollywoodští hlavouni po odumírání módy 3D neuchýlí k zážitkovému kinu. Tedy je celkem jisté, že to neudělají, protože na rozdíl od 3D nemůže být tento druh projekce unifikován a standardizován. A právě v tom je jeho síla. (19.02.2012)

Šialená bizarnosť, ktorá aj po desaťročiach baví. Respektíve kedysi možno strašila, ale dnes už len baví. Teda moment, jedna solídna ľakačka tu je. Film sa rozbieha pomaly, ale od 45 minúty už ide na plné pecky až do konca a posledné minúty sú už tak meta, že z toho nestíhal asi ani Tarantino, keď film pozeral kedysi dávno na videu. Castle ale okrem žánrovej zábavy ponúka aj cynické zamyslenie sa nad tým, kam zrejme každé manželstvo po rokoch smeruje. Možno sa inšpiroval vlastným, neviem. No a šialeného doktora si Castle vypožičal z dobových paranoidných scifíčok. (24.03.2020)

Propagace strachu podle Williama Castlea aneb křičte, aby jste přežli! Ukázkové béčko se skvělým Vincentem Pricem, který udiví svými velmi potrhlími teoriemi a "k smrti vystraší" jejich důkazem - Tinglerem, trochu nemotornou housenkou, která má ráda váš strach, ale nenávidí váš jekot. Nejsilnější scéna filmu je ale ta barevná, kde z vany plné krve je vystrčena ruka. Byl by jistě velký zážitek vidět tohle v kině. S bzučákem pod sedadlem by se člověk i bát mohl. PS. Tři měsíce po zhlédnutí jsem měl sen o tomhle filmu. Zajímavé jak dokáže zapůsobit. (04.05.2011)

Malý zapomenutý béčkový klenot. Ta premisa je správně ujetá – hlavní hrdina – Dr. Chapin – má exaktně ověřenou teorii, že když ve chvíli největšího strachu nedáte průchod svým emocem (tj. nebudete křičet), váš strach se zhmotní do podoby asi 30 cm dlouhého červa s nožičkama, který se vám usadí pod kůží na šíji a zabije vás. Je potěšením sledovat, jak démonický Vincent Price s ledovým výrazem pronáší své praštěné teorie, dialogy jsou často přímo dadaistické a zaujme kolorovaná pasáž s vanou plnou krve a mrtvolnou rukou nad hladinou. O loutce červa s jasně viditelnými provázky ani nemluvě. Ideální materiál pro nějakou sešlost béčkových fanoušků s pivkem v ruce :o) (20.07.2010)

Doktor Chapin (bravurní, jedinečný a nedostižný V. Price) je přesvědčen, že každý člověk má v sobě od narození jistého tvora. Není to symbiont, jelikož nepomáhá, není to ale ani tak úplně parazit, jelikož nás plně nevyužívá. Živí ho náš strach, a pokud se člověk bojí moc, pak ho onen tvor může zahubit. Jedinou obranou je dostatečný křik. Nápaditý a děsivý motiv! Tvora pojmenoval dr.Chapin třaslavcem, podobá se kříženci stonožky a larvy mravkolva a nejděsivěji působí, když je zachycen jako stín obtáčející lidskou páteř na rentgenovém snímku. Film samozřejmě stojí na Vincentu Priceovi, má skvělou atmosféru a přidanou hodnotou bylo tehdejší promítání v kině. Černobílý snímek má jedinou barevnou scénu v koupelně. Mezilidské vztahy stojí za starou bačkoru, těžko říci, zda má horší manželství dr. Chapin nebo Oliver Higgins. Závěrečná scéna v kině možná děsila, doma pobaví. Spíše pro příznivce starých hororů a V. Price. (16.08.2018)