Aféry mé ženy

Pravda, děje povídek byly řidší než spodky Varla Frištenského, nicméně díky rozhovorům mezi oběma manželi se člověk nenudil. Buď se bavil, pokud se špičkovali, nebo mu naskakovala husí kůže od hlavy až po nejspodnější část zad, když milostně laškovali. Jinak Švormové to slušelo, Valovi taky, i když pravda, trochu (víc) sportu by mu neuškodilo. Navíc prokázal nevšední talent, dokázal najít na Švormové paruce šedivý vlas (17.02.2015)

Film, který možná není ani tak známý ani populární. Příběhy nejsou nijak komplikované, ale mně na snímku sedí právě ona komorní a pohodová atmosféra a v neposlední řadě dobré herecké výkony, zejména ústřední dovjice. Kvalita jednotlivých příběhů je různá, seřadil bych je ai takto: 1. Suvenýr z Paříže, 2. Vražda v čertově mlýně, 3. Smrt za slunovratu. (19.10.2011)

v první povídce sledujeme - vzhledem k době vzniku díla - trapný pokus o přemalování reality, a to včetně neuvěřitelných scénáristických licencí (výlet za železnou oponu, nákup lihovin v Paříži, přítulné slečny opojené koňakem). Jiří Vala, též opojený koňakem (a svou závěrkou), neustále pronáší podivné, nevtipné hlášky. připomíná vám něco věta "i policajt může znát Šrámka" ? sexuální jiskření mezi Libuší Švormovou a vysoce postaveným Josefem Langmilerem vás rozhodně v klidu nenechá! jelikož se po první třetině vše vysvětlí, můžete usnout (08.10.2013)

Škoda. Kdyby filmu vydržel šmrnc a vtipné hlášky první povídky, bylo by to skvělé. Ale hnedle druhá povídka to srazí ke dnu, kdy vlastně se ani pořádně nedozvíme, jak se ta smrt přesně přihodila (i když je nafocená), kdy vlastně nakonec to hapruje logicky (některá jednání postav jsou vzhledem k "rozuzlení" podivná) a kdy vlastně ani nezjistíme (a nabízí se to!), co měl znamenat ten paprsek slunce, který mohl ozářit třeba jeho manželku a on jí říct, že je poklad. Třetí povídka je tak půl na půl - dospívající Monika Hálová s rašícím poprsím je sen každého milovníka lolitek (odborně se tomu říká hebefilie), pro ty, co bydlí na Novodvorské bude překvapením, že se tam někam vešla pouť, ale jako případ je to také postavené na hlavu. I těch špílců ubylo - jako by psal poslední dvě povídky jiný scenárista, než tu první. Je to příjemné, oddychové, svěží, ale nakonec tomu chybí něco navíc, co by dodalo šmrnc celému filmu a nějak jej víc ukotvilo, než jen čekání na potomka. (28.03.2017)

Československý povídkový film, v němž hlavní roli hraje manželský pár Neradových ve složení lékařka L. Švormová a fotograf J. Vala. Nutno poznamenat, že L. Švormová je v tomto snímku velmi sympatická a pohledná, navzdory očekávání mě skutečně projev této amatérské kriminalistky mile překvapil, její manžel předvádí takovou svoji nepříliš výraznou klasiku, nicméně jako manželé se výborně doplňují a vyzařuje z nich velká pohoda. První povídka vypráví o pašování zboží ve vlaku Paris-Praha, následující se věnuje objasnění smrti starého hledače pokladů, jenž záhadně skonal pod Čertovým kamenem. Závěrečná a dle mého názoru nejzdařilejší povídka se zabývá podivnými událostmi v Domě hrůzy na pouti, přičemž vyjdou najevo jiné nekalé skutky kolotočářů. Skutečným vyšetřováním těchto nepravostí je pověřen major Buček v podání elegantního J. Langmilera, jenž je však velmi vděčný za nezištnou pomoc v podobě nedocenitelných informací od talentované madam Neradové. Ve vedlejších rolích se představí mnoho známých osobností (např. umělec ve vlaku F. Filipovský, redaktor J. Lír, vedoucí Domu hrůzy J. Hlinomaz, robustní majitel kolotoče Z. Kryzánek, krásná J. Hlaváčová, archeolog F. Vicena či oběšenec L. Trojan), avšak jednoznačně nejvíce mě zaujal zcela mimořádný výkon J. Beyvla ve druhé povídce a zejména jeho opilecký záchvat špatného svědomí. Aféry mé ženy režiséra V. Čecha se mohou zařadit mezi spoustu průměrných, nikoli špatných, kriminálek ze 70. let, hranici průměru překročili pouze hlavní ženská postava svou půvabnou svěžestí a podnapilý venkovan Beyvl. (07.08.2015)