Vij

Když si vezmu, že o rok později vznikne v USA 2001: Vesmírná odysea, je tahle papundeklová balada ve stylu Erbenovy Svatební košile hodně slabým čajíčkem. Začátek je o ničem a studenty bohosloví bych hnal vrbovými pruty od bran jakéhokoliv kostela či kláštera, hlavní hrdina jinak celou dobu jen třeští oči a chová se jak pitomec. Nějak mu nevěřím, že se upřímně obrací k Bohu, aby ho zachránil. Nejlepšími jsou první dvě noci strávené v kostele - ty jsou skutečně ve svém minimalismu děsivé, to jsem se až lekal zavrzání podlahy v domě, když jsem film sledoval. Třetí noc je ale takovou přehlídkou potvor, až je to směšné. Vij mi připomínal nedomrlého golema. Jen ta mladá herečka má patřičně sugestivní a děsivý výraz - na ní to mohli celé postavit, protože by to dokázala odehrát a strašit sama. Mrzel mne tragický konec, přece jen člověk čeká, že ji vysvobodí. I když - co my víme, jak si řeknou v závěru ti dva malíři. Třeba žije a kdoví, jak to nakonec dopadlo. Jinak celkově mi přišlo, že té ironie a jistého cynismu bylo až moc, že to chtělo vyvážit, na druhou stranu mne potěšily lidové písně, které se umně filmem proplétají. ---- EDIT: Viděl jsem nakonec i srbskou verzi, a musím říct, že hororověji na mne působí tato verze, s létající rakví, mlčením a slepotou přes mluvení a aktivitu po sraz strašidel, takové postupné rozvíjení zla na nesvatém místě, (03.05.2016)

Je léto. V Kyjevském semináři končí rok. Nadržení služebníci pána už s nemohou dočkat, až vyběhnou loupit na nedaleký trh a cestou domů ještě stačí svést (nebo unést) nějakou tu děvuchu. Mezi nimi je i vychytralý Choma, který přesvědčí své dva spolucestovatele, aby pod tíhou cesty (a vodky) přespali na samotě, kde bydlí neochotná a nesmírně podivná babice, která se na Chomu vrhne s čistě smilnými úmysly.. Pro zhlédnutí zfilmované Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod nemusíte mít ani dva předpoklady. 1) netušit, kdo je Vij (což věřím, v místních zeměpisných šířkách nebude problém) a 2) nezachytit se do žádné diskuze o jeho žánrovém zařazení. 1) Vij je postava ukrajinských pohádek, trpasličí král, jehož víčka sahají až k zemi, 2) věčné hádky, zda se jedná o pohádku nebo horor nikam nevedou, beztak ani jedno zařazení není přesné. Vij je spíše satyra na všechny pohádky a výsměch klišé západnímu hororu. Ono to házení filmu do jednoho koše s Mrazíkem a jinými ruskými pohádkami není zrovna dobré. Kdybych na tento film měla smolit neformalistickou analýzu (je vidět jak se na ni těším..blé) dostala by název – estetika protikladů : překročení realismu. Vij na jednu stranu nabízí mnoho cest klišé, která člověk od něj očekává (a to jak v příběhu, tak v naraci a stylu – proto doporučuji se vyhnout žánrovému předdistancování), ale na druhou je systematicky boří a nastavuje místo nich ne – nové, ale realistické (ve smyslu věrohodnosti) prvky. Tak je hlavní hrdina ustrašený násoska a jediná důležitá ženská postava je celý film po smrti a ještě k tomu (ze své vůle) zlá čarodějnice. Ty dva se do sebe nezamilují a nebudou spolu žít za sedmero lesy a horami, myslím, že by je to ani ve snu nenapadlo. Ona obyčejnost lidské upachtěnosti je využívána nejen pro postavy, ale hlavně pro prostředí, dekorace, a samotnou mizascénu – což je nejvíce patrné právě z přechodu mezi kostelem a panským dvorem. Kostel je symbolem nadpřirozena, vizuální abstrakce a snů, kdežto mimo něj dýchá výpary požité vodky každodenní špinavá realita. Inu, a o to právě jde. Jednou se totiž může stát, že omylem vejdete do chatrče čarodějnice a spatříte, že je i něco za hranicí běžného žití. (předtím si ale zkontrolujte množství vodky v krvi) (30.07.2007)

Nádherná atmosferická hororová pohádka s vynikajícími kulisy a podmanivou hudbou Karena Chačaturjana. Má to svoje obrovské kouzlo. Na prdel mě posadila kamera (zejména v kostele během tří nocí, kdy se Chomov má modlit za mrtvou dceru jistého bohatého hodnostáře). Povídku od Gogola jsem nečetl, takže nemohu srovnávat, ale film mě zaujal natolik, že pálím za pět!! (06.08.2012)

Je fajn, že našinec už z principu neodmítá vše, co má nálepku 'Sovětský svaz', no pryč s politikou, Vij je totiž ukázkou skvěle zvládnutého řekněme pohádkového hororu. Po většinu času tam teda všichni jen chlastaj (inu Rusové :-), ale o to děsivější jsou večerní scény z kostela, a na to, že je to film z poloviny šedesátých let, tak to teda klobouček, masky démonů nebo i samotného Vije jsou vskutku děsivý. Ona i ta loutková kostra jednoho trošku vycuká :-) A když si k vizuální stránce přičteme i tu audio, o skvělý hororový zážitek je vystaráno. A já si můžu odškrtnout (po všech těch Amerikách, Angliích nebo Franciích) další zem, ze které jsem viděl hororový film. (10.05.2015)

Když spojíte pojem Rusko a pohádka - každýho napadne Mrazík. Mrazík je asi jedinou ruskou pohádkou, která u nás zlidověla. Což je velká škoda, protože je tu ještě VIY. Baba Jaga z Mrazíka má tady značnou konkurenci. Čarodějnice kterou tu ztvárnil N. Kurulov není o nic horší. Samozdřejmě že tady nemůžeme mluvit o klasické pohádce. V pohádkách je většinou láska, kladné i záporné postavy a šťastný konec. Kladné postavy by jste tady hledali marně a láska je tu znázorněna maximálně mezi otcem a mrtvou dcerou, popřípadě Chomova láska k chlastu. Přiznám se, že Gogolovu knižní předlohu neznám, takže jsem vůbec netušil co mě čeká. Prakticky taky nemůžu ani knižní předlohu srovnávat s tou filmovou. Jen můžu říct, že to co jsem viděl se mi líbilo. " Pohádka " s hororovými prvky. VIY má krátkou stopáž, takže pomalejší rozjezd nestačí přejít v nudu. S " příchodem " kostela, ale začíná narůstat napětí a atmosféra začíná pěkně houstnoust. Chom prostě během tří nocí dostane v kostele pěkně pokouřit. Třetí noc jsem sledoval s otevřenou držkou, protože to co přišlo jsem fakt nečekal. Mínusem tohohle kousku je snad jenom samotné ztvárnění VIY(E), které v dnešní době vyvolá spíš mírné pousmání namísto strachu. Jelikož mě i tak Gogolova povídka opravdu zaujala chystám se v nejbližší době zkouknout všechny filmy inspirované Gogolovou předlohou. (10.02.2018)