Rejs

"Polský film, to máte tak... Nuda... Nic se neděje... Dialogy špatné... A polští herci... Nic." Je mi líto, že ale obávám se, že za mě toto tvrzení jednoho z pasažérů výletní lodi po Visle dost charakterizuje celý tento film. Pokud ve zdejších komentářích čtu o paralele s Formanovým snímkem "Hoří má panenko", tam to úplně nechápu. Ne že bych měl tento snímek nějak ve velké  oblibě, ale v porovnání s tímto polským filmem, se tu aspoň něco děje. Zde se ale jen nebetyčně "žvaní".  A to žvanění je tak absurdní, až je to někdy až zábavné. Ale fakt jen někdy. Přesto právě za to žvanění (a vcelku dobrou hudbu) dávám ty dvě hvězdičky, ale víc ani náhodou.  Jinak mi totiž všechno to dění na výletní lodi (různé nácviky zpěvu nebo přednesu či různé quasi "soutěže") přišlo o ničem a na takovéto lodi bych fakt plout nechtěl. (03.01.2024)

Jasně, že je to zjevná alegorie na socialismus. Na to bezduché plácání a žvatlání na povinných stranických a odborářských schůzích, nuceně organizovanou společnou zábavu a podobně. Několikrát jsem se dobře pobavila, taky jsem se ale často nudila, stejně jako na těch tehdejších akcích, takže mi to vychází na 3* (04.01.2024)

By mě celkem zajímalo, zda jsem jediný, kdo spatřuje (strukturální) podobnosti mezi Rejs a Havlovými absurdními hrami (kupř. Zahradní slavnost)? Jako by východoevropské absurdní drama nutně tíhlo k tomu převzít komunistickou frazeologii a rituály, a zesměšnit vládnoucí třídu tím, že tyto opěrky režimu důsledně aplikuje (= nechává promlouvat) v nepatřičných kontextech (totiž v soukromé sféře). Přiznávám, že až na výjimky mě Havel nudí (jako by se z vymizením zesměšňované státní moci vytratil i náboj Havlových her), a tak se nedivím, že mě víceméně nudilo i Rejs. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 60 % (21.01.2024)

Na Rejs jsem se po objevení ve Willyho VRK hodně těšil. Podobné film se mi občas dokáží trefit do vkusu a skvěle mě pobaví. Zvlášť když se ve většině objevovaly pochvalné komentáře. Také občasná přirovnání k Formanovým filmům dál podnítily mou zvědavost. Navíc polská kinematografie mě poslední dobou baví velmi. Možná má očekávání byla moc velká, každopádně jsem byl nakonec spíše zklamán. Dokážu pochopit kultovnost snímku pro Poláky a jeho oblibu v roce 1970, nicméně pro mě nemá už tu sílu. Satirické navážení do socializmu chtělo rozhodně odvahu, ale kromě té odvahy nemám moc, co ocenit. Pár vtipných dialogů a umění si ze sebe dělat srandu (hodnocení polského filmu) jsou další body k dobru. Bohužel několikrát film sklouzl k nevtipnému a banálnímu plácaní o ničem. Nápodoba stranických schůzí mi přišla až moc přehnaná a místo pobavení se dostavila nuda. Například výstup básníka byl úplně zbytečnou scénou. Možná kdybych byl Polák a pochytal všechna drobná pomrknutí… Možná kdybych film viděl v roce 1970… na možná se nehraje. Díky za další rozšíření obzorů, tentokrát jsou to ale jen průměrné tři hvězdy. (23.02.2024)

Na parníku si sesednou dva výletnické páry a muž-skeptik si povzdechne nad stavem domácí kinematografie: "Polský film, to máte tak... Nuda... Nic se neděje... Dialogy špatné... A polští herci... Nic." (K této metakritice se film vrací ještě v samotném závěru "prázdným" koncem.) Byť duchem spíše klasicky absurdní, nežli přímo revoluční, film Marka Piwowského se přesto vydává jinou cestou, když při idylické plavbě pod letním sluncem staví k sobě různorodé člověčí typy, čímž vzniká série groteskních výstupů, trapných chvilek, nemotorného žvanění a celkově směšné komunikační neschopnosti. V závažnější rovině se pak v kolektivu, pokoušejícím se - podobně jako ve Formanově Hoří, má panenko - společně ustrojit slavnostní výstup, zrcadlí (ne)fungující komunistická společnost, za což byl snímek také napadán a díky čemuž se stal tolik populárním. (13.01.2012)