Smrtelná čára

Nevím, ale od jistého okamžiku, kdy jsem tento britský horor sledovala, mě začínala více zajímat další hláška či eso, které vytáhne z rukávu Donald Pleasance, než děj v zatuchlém a špinavém Londýnském podzemí:) Jako sarkastický, ironický a nevrlý inspektor Calhoun je dokonalý a připomínal mi svým charakterem několik současných kultovních sociopatických idolů televizní obrazovky. Stačí jmenovat Sherlocka, či Dr. House:) Působivá je scéna točená na jeden dlouhý záběr, během níž se nám dostává pohledu na "vkusně" zařízený byteček tamního kanibalského páru. I když... ten chlapík byl v podstatě nešťastný potom, co se stalo jeho ženě. Ale nepředbíhejme, že...:) (26.07.2014)

Strašná sračka. Bez napätia, bez atmosféry, a pár hnilých mrtvol to nezachráni. Pleasence hrá najidiotskejšiu postavu svojej kariéry, detektíva, čo za celý film neurobí jediné správne alebo aspoň inteligentné rozhodnutie, len sa nasilu usmieva a pije čaj. A vlastne ani ten prípad nerieši, len dookola akoby podľa šablony ukazuje, jak papierová, za 10 minút na záchode napísaná, hlúpa postava je. A všetci ostatní, jak keby nestačilo čo za nezmysel hrajú, ani nevedia hrať. A vlastne by tam ani nemuseli byť, aj tak je evidentné, že mal len niekto nápad o hnisavcovi v metre a potom sa nato pokúsil vymyslieť akože príbeh. Hanba. A ten zápas s metlou, to je ako v EdWoodovskom trashi z 50.tych rokov, už som len čakal, kedy za nimi padnú kulisy. (16.01.2018)

Menej známy horor bez veľkých cieľov, s nízkym rozpočtom a jednoduchým námetom. Aj napriek tomu zásluhou herectva Donalda Pleasencea ako inšpektora Calhouna, atmosféry strachu, vyvolaniu pocitu špiny a hnilobného puchu u diváka pri sledovaní, mixom medzi ľudským sarkazmom a vážnym prístupom k práci, striedaniu romantických melódii s tými napätými, či kombináciou seriózneho hororu s gore predstavením, robí z “Death Line“ (v Anglicku titul známy pod názvom “Raw Meat“) viacvrstvový zážitok. Zdevastované priestory dávno nepoužívaných častí londýnskeho metra skrývajú nejedno tajomstvo. O nikdy podrobne a jednoznačne objasnené zmiznutia v tuneloch nástupišťa miestnymi úradmi sa po čase začína zaujímať opäť polícia. Posledným impulzom pre obnovenie vyšetrovania - spočiatku prípad bez nadviazanosti na minulé prípady, je objavenie/neobjavenie údajne opitého muža v strnulej polohe ležiaceho na schodoch metra. Keďže sa jedná o váženého, dobre situovaného štátneho úradníka, prípad sa rozbieha. Jeho pozadie je ale hlboké ako čierna kamenná studňa, na ktorej dne sa môže nachádzať kadečo. Mysľou, ale aj fyzicky chorý potkan zo stoky – kanibalský šialenec huhňajúci nezmysli, svoju zbierku obetí/potravy/lások nemá v úmysle len tak opustiť. K jeho zmýšľaní a ľudskom osude ktorý ho postihol, nie je podobne ako tomu je u iných zložiek filmu, si možné vytvoriť jednoznačné stanovisko. Beštiálne hovado? Zlomená existencia? Osamelý muž? Hnusný potkan?, ...Súcit? Opovrhnutie? Nenávisť? ... (22.01.2010)

Předchůdce všelijakých Hor co mají oči, texaských masakrů až po rozličná metra a katakomby... Výborný D.Pleasence, kterému role sedne jako ušitá, vyšetřuje podivná zmizení v jedné ze stanic metra. Až když zmizí vysoce postavený ministerský úředník a vyjdou najevo podivné události z historie budování metra, začne film pomalu nabírat rychlost. Do případu střídavě vstupuje dvojice amerických studentů a divák tuší, že jejich role nebude okrajová. Okrajová je za to role Ch.Lee... Prostředí podzemních tunelů je patřičně odporné a temné, kamera se nevyhýbá zbytkům těl, hodujícím krysám, červům a jiným nechutnostem. Jediným minusem pro dnešního diváka mohou být dlouhé záběry, z nichž některé doslova zkoušejí divákovu trpělivost a blíží se artovému rozjímání... (17.06.2012)

Na Raw Meat je krásně vidět, co chybí většině současných hororů- chuť riskovat, nebát se do toho pořádně šlápnout, nezapomenout na nadhled (a humor), mít správné a zapamatovatelné charaktery a hlavně- atmosféru. To všechno tenhle kousek z roku 1972 splňuje, krásný nebo spíš krásně nechutný masky, kanibala v anglický podzemce, britskej suchej humor (Pleasence je týpek k pohledání, co hláškuje jak o život), Christophera Lee, co je tam sice asi jen dvě minuty, ale i tak zaperlí, no a tu dneska tolik chybějící atmosféru. Jop, takhle má vypadat horor, co má koule. (17.11.2016)