Goro, bílý pes

Yesterday is gone, povie si trinásťročná sirota po úmrtí posledného rodiča a vydá sa na dušespytný a psohľadný trek cez pol Japonska. Na svojom keruakovskom putovaní poznáva vlasť, zažije niekoľko únosov, združí sa s trestancom na úteku a pravidelne míňa svojho štvornožca. Ten sa tiež nenudí, popri hľadaní svojej panej ľavou zadnou zabraňuje znásilneniu, kľučkuje medzi guľkami gangstrov, stáva sa vedúcim zdivočelej svorky, spríjemní posledné chvíle umierajúcej a obmäkčí srdce ľútostivého škuľavého šarhu. Pomedzi to sa skorumpovanému systému vzdorujúci detektív snaží prísť pravde na koreň, politickí mafiáni kujú pikle a neprávom obvinený utečenec zbesilo pobehuje po lesoch a morskom pobreží. Po pozretí všetkých častí sa mi na myseľ tlačia dve otázky: 1. ako je možné, že sa nezletilá dievčina bez problémov dlhodobo vyhýba školskej dochádzke a po návrate si sama bačuje v dome uprostred Tokia? 2. prečo má väčšina členov japonského organizovaného zločinu takú zlú mušku? Napriek všetkým technickým a logickým výhradám ma toto dielo chytilo za srdce a pri srdceryvných citovo vydieračských scénach podfarbených ústrednou piesňou mi miestami vlhli oči. (10.01.2022)

Vedle Hačiko - příběh psa je Goro - bílý pes pro mě druhým televizním počinem, který vypráví o vztahu psa a jeho pána. Krásná a téměř nezapomenutelná úvodní píseň již od začátku evokuje příjemnou atmosféru. Postavy jsou sympatické (to asi i díky výbornému dabingu), ale po pár dílech trochu omrzí děj. Několikrát se opakuje to, že pes je buď zraněný nebo nemocný, někdo ho najde, ošetří ho a pes poté pokračuje v cestě. Příjemný komentář v pozadí, který v menší míře popisuje chování a jednání psa (i když já osobně jsem se tam nedozvěděla nic nového :-)). Sečteno, podtrženo, je to velmi příjemný seriál, i když hlavní postava Reiko mi občas lezla dost na nervy, klady převyšují. (10.11.2016)

Člověk vzpomíná na Gora a cítí takovou nostalgii, že by mu hned dal plný počet... Jenže copak je seriál automaticky dobrý jenom proto, že se vysílal, když byl člověk malé děcko a na tu dobu teď rád vzpomíná? Fakt je ten, že jsem ho neměl rád. Tenkrát se ve Veze (nebo kde) hlasovalo, který seriál bude příště a pokaždé to vyhrávaly holčičí dojáky jako Goro nebo Laura, tulení mládě (btw. jaktože není na csfd?) a mě to vždycky tak sralo, protože akorát zabíraly místo pořádným seriálům, jaké chce takový sedmiletý parchant opravdu vidět... Dobře, nebudu tomu čoklíkovi křivdit, dívat se na to dalo. Ale co dál? Tehdy mě nenadchl, dneska bych ho už asi nezvládl, takže co jako s tím? (22.06.2008)

Goro, bílý pes aneb jak potýrat malého diváka:-). Kolikrát já si říkal, tak kdy ho už konečně Reiko najde respektive kdy ten Goro přiběhne...Horší než čekání na Lassie:-) Ovšem ta píšťalka, to bylo něco... A taky jsme měli díky tomuto seriálu jedno úsloví: Zmatený, jak Goro před Tokyem:-) Každopádně vidět bych to znovu nechtěl... (21.02.2012)

Dosť dlho som odkladal aj sa obával po dlhých rokoch znova pozrieť tento u mňa kultový seriál z detstva. Obával hlavne toho, či toto pripomenutie nezničí moju nostalgiu spred tridsiatich rokov. Teraz po zhliadnutí môžem ale povedať, že nebanujem... nebanujem, že som strávil s týmto seriálom tri večery, že som znova po rokoch zažíval tú neúnavnú vytrvalosť a túžbu, s akou sa Reiko s Gorom hľadali. Samozrejme, už som to tak veľmi nepreciťoval, ale aj tak sa našli scény, ktoré človeka ozaj dojmú... napr. keď Gora potom, čo ho bezvládne našla ležať na ceste, vyliečila dievčina, ktorá sama bola nevyliečiteľne chorá... (20.01.2015)