Red Dog - psí legenda

Každý poutník či dobrodruh přece jednou musí dojít na své cestě k místu, které si ho získá svou laskavou atmosférou a věrnými přáteli, jenž mu poskytnou domov. Zaplní tak prázdné místo v duši a dají mu pocit vnitřní naplněnosti. John v podání Joshe Lucase přesně takové místo našel. Co na tom, že je nehostinné, zapomenuté kdesi v poušti plné červeného prachu a hrubozrnných horníků. Cestovatel John tam tedy konečně zakotvil, našel lásku, práci, přátelství, vše důležité, co činí z cizích míst domovy. Samotný pes Red Dog potom funguje jako jakési pojítko, jenž spojuje všechny lidi do jedné pospolité komunity. Film Red Dog je nesmírně laskavý, přirozeně plynoucí příběh doplněný skvělou hudbou a výbornými herci. To co ho odlišuje od podobně laděných snímků je jemná nadsázka a vtip, s jakými popisuje jednotlivé charaktery a jejich skutky. Díky tomuto lidského přístupu je Red Dog velice působivým filmem dojemným v těch pravých okamžicích stejně tak jako zábavným v těch ostatních. Jsou v něm zaklety emoce, které vás dotlačí tu k slzám a tu zase k smíchu. Skvělý zážitek. (03.05.2013)

Po oblíbených koňských filmech nastává éra oblíbených psích filmů. V Austrálii bychom možná čekali spíš klokana, ale dingo (?) je tady taky doma (na rozdíl od králíků). Komunitu těžařů poznáváme pouze z jejich volnočasových aktivit, které spočívají v chlastání, zápasení a decentním sukničkářství. Vlastně komunitu z nich udělá až Červený pes (neplést si s Černým psem od Zeppelinů, i když tomu oči svítí také rudě), který svou nezávislostí, a současně věrností, je příkladem určitě ne jen pro ně. Red Dog žil osm let, "projel celý Státy a vrátil se zpět", a stal se legendou, tj. něčím víc, než byl za živa. Pomník, který mu postavili v Dampier je hezký, a určitě trvanlivější, než pomníky revolucionářů či politiků. Ještě zpět k úvodu: (I u nás) jsou pomníky zvířat, vesměs jako pocta koním, které padly (rci: byly do ní zavlečeny a tam pobiti) v různých válkách (Slavkov, Hradec Králové); v 1. SV jich padlo na milion. A tak raději zůstanu u koní, i když nejsou tak "smart" jako psi nebo mobilní telefony. (03.07.2017)

Pro někoho jen nudný příběh. Pro někoho zase něco výjimečného. Já jsem někde v půlce téhle cesty. Určitě si to bude hodně lidí srovnávat s příběhem který byl Hačikó. Příběhy porovnat asi nelze, ale Hačikó byl příjemněji zfilmován. Australské prostředí mi není příliš sympatické, ale možná je právě tohle výjimečnost toho snímku. Je to velice zajímavý a hlavně ani moc nepřehnaný film s věčně usmívajícím se Redem. 7,5/10 (02.03.2012)

Emočně útočné (vyděračské) tak akorát, i když párkrát to bylo na hraně... Tenhle zrzoun sice není plyšový hezoun tak jako Hachiko, ale jednou dvakrát bych si jej pohladil. Během posledního roku jsem viděl dva filmy s hlavním psím hrdinou. Dalších deset let nechci psa ve filmu ani vidět. Nanejvýš v nějakém příběhu z čínské čtvrti... (17.01.2013)

Příběh o jednom australském těžařském městečku, ve kterém se jednoho dne objeví pejsek, který skrze svůj charakter a přístup k druhým pomůže nalézt místním lidem cestu jeden k druhému. Dojemný příběh o přátelství, oddanosti a psí bezprostřednosti určitě potěší každého, kdo má rád zvířata, rodinné filmy a příběhy inspirované skutečnými událostmi. "Red Dog" totiž opravdu v sedmdesátých letech běhal po severozápadě Austrálie a dnes je z něj místní legenda, která má dokonce ve zmíněném městečku svoji sochu. Velmi hezky natočené a především v první půli opravdu hodně humorné. Absolutórium si rozhodně zaslouží hlavní psí protagonista "Koko", který bezchybně ztvárnil legendárního "Red Doga". Pro pejskaře povinnost :-). Po druhé projekci zvedám o hvězdičku a řadím do škatulky velmi oblíbených zvířecích snímků. (Nedoporučuji "kritickým" jedincům jako je Necron, kteří se pohybují pouze v základní významové rovině, nejsou schopni pochopit nadsázku a navíc se ohánějí termíny jako objektivní a kritický [očividně vymezenými velmi vágně].) 9/10! (28.12.2011)