Světla velkoměsta

Ihned na začátku se přiznám, že dosti podobný Cirkus se mi líbil o něco více, ale tím rozhodně nechci ubírat na kráse a blyštivosti Světel velkoměsta. Ve výsledku to není až zase tolik komický film jako jeho (již výše zmíněný) předchůdce, ale u "opilecké scény v restauraci" či u "píšťalkové scény" jsem se vážně od srdce pobavil. Vedle humorných peripetií se zde paralelně objevuje vážná linie, která se více či méně točí kolem slepé květinářky a vztahu Tuláka k ní. No a když to všechno dopadlo, tak jak to nakonec dopadlo, tak mi bylo Tuláka opravdu líto. Zkrátka vysoce kvalitní (a stále ještě němý) Chaplinův film, kterému by se sice dalo něco vytknout, ale ve výsledku jde o slušnou podívanou. (17.10.2011)

Chaplin je jedním z nejvýraznějších umělců, jaké svět kdy poznal a za to mu nepochybně patří obrovský dík. Na jedno podívání jsou jeho filmy fajn, ale neumím si vysvětlit, co jich tolik dělá v žebříčku. Zaprvé jsou si strašně podobné a zadruhé to opakovaně zdaleka není tak dobré. Kvalita ano, ale dočasná. 70% (12.07.2017)

Charlie Chaplin opět prokazuje neskutečnou nápaditost, co se do struktury a návaznosti jednotlivých scének týká. Navíc nám dokazuje, že i při komedii jde také o děj, a tak vytvořil celkem zajímavé postavy, tedy samozřejmě kromě té své klasické - Tuláka. Excentrický milionář je výborný a slepá květinářka krásně dojemná. Opět film, který funguje ve všech svých momentech. (22.07.2014)

Skoro to vypadá, že Chaplin ve Světlech velkoměsta především oprášil některé prozkoušené situace a gagy, neboť mi byla řada situací velmi povědomá z jeho krátkých grotesek. Přidaná hodnota tkví v tom, že jim dal čistější a propracovanější tvar (co si budeme nalhávat, v roce 1915 měl do filmaře Chaplin ještě daleko) a provázal dojemným příběhem, nad nímž pokaždé žasnu. Takto se strefit do mého emočního ustrojení a přitom nebudit zdání kalkulu je s ohledem na chatrnost té historky (zápletkou bych to nenazýval) obdivuhodné. Vidět toto v roce 1931, tak asi brečím jako želva, že němý film definitivně odchází. Přitom u Chaplina je to z velké části otázka určité nostalgie, které jeho filmy (a tento spolu se Světly ramp zvláště) obklopují – díky tomu se k nim vracím zas a znovu. (02.10.2005)

Videl som takmer všetky Chaplinove filmy, prečítal som mnoho kníh a článkov o ňom a jeho tvorbe. Preto by bolo zbytočné sa zaoberať tým, čo ma na tomto filme zaujalo a čo ma na ňom fascinuje aj po rokoch. Zvláštne je, že môj osobný rebríček Chaplinových filmov je odlišný od väčšinového, a to dokonca aj keď sa obmedzím na mojich obľúbených užívateľov. A to je na ňom zaujímavé, lebo jednotnosť neznášam ani v zdanlivo jasných prípadoch. Svetlá veľkomesta mi ostanú v pamäti najmä pre citlivé ukončovanie melodramatických pasáží nejakým gagom presne vo chvíli, kedy by to už bolo neúnosným. (02.09.2015)