Huguette

Jednou v noci, snad z pocitu povinnosti, jsem si pustila tento film a od prvního okamžiku mě film pohltil a stal se mým nejoblíbenějším. Baví mě, že je z něj cítít divadlo, ale nepřekáží to, spíš naopak. Příběh začíná naprosto civilní hádkou o tom " v jakém že filmu Bette Davis řekla " What a dump" (BTW je to z "Beyond the Forest")...a tyhle hádky, které známe všichni, se pomalu ale jistě zahušťují a přesahují hranici normálnosti, kdy končí krutou absurdní, závěrečnou hádkou, která skončí jejich "hru" (A myslím, že ač pro kohokoliv jiného je to hra, pro Marthu to bylo velmi skutečné a tedy velmi bolestné). V jednom okamžiku George řekne: "Pravda nebo lež, kdo zná rozdíl?" Myslím, že tato věta popisuje tento fascinující film, úchvatný v každém ohledu.

Doslova "Emoce na pochodu"...Tak nádherně dojemný film jsem dlouho neviděla. K tomu, aby mi stékaly slzy kvůli takovému tomu roztomile hřejivému dojetí, stačilo pár okamžiků Giuliettiných ohromných, vřelých očí a toho, jak je uměla využívat. Na konci jsem pak regulerně brečela =) Ještě druhý den jsem žila z pocitů a rozpoložení, které mi toto Felliniho dílo dalo!

Jednou jsem někde četla popis filmu: "Stará panna si vezme mladšího psychouše." Vlastně jo, ale je to krásný film, příjemné, celkem napínavé, citlivé melodrama. A upřímně - moje srdcovka. A ať si říká, kdo chce, co chce, Joan byla nádherná a k tomu ještě fakt uměla hrát.

Naprosto mě dostal scénář! A bezesporu jedna z největších rolí Bette Davis. I tak bych ale byl zvědavá, jak by v roli obstála Tallulah Bankhead.

Nečekala jsem to, ale Světla Velkoměsta u mě překonala i Kida, dle mého názoru je tento film úžasně vybalancovaný - tak akorát dojemný, tak akorát veselý, tak akorát citlivý...slova jako "vtipný" či "smutný" mi přijdou jako extrémní. Krásný, citový snímek!