City Lights
Svetlá veľkomesta
Režie:
Charlie ChaplinKamera:
Roland TotherohHrají:
Charlie Chaplin, Virginia Cherrill, Harry Myers, Albert Austin, Jean Harlow, Henry Bergman, Robert Parrish, Tiny Ward, Hank Mann, Robert Graves (více)Obsahy(2)
Smutná komédia Charlieho Chaplina.
Tulák Charlie sa zamiluje do slepého dievčaťa, ktoré predáva kvety. Vďaka tomu, že náhodou zachránil život opitému milionárovi, získa nejaké peniaze, ktorými chce dievčaťu pomôcť. Padne však na neho podozrenie, že peniaze ukradol...
(STV)
Recenze (172)
NFR 1991 ()
U scény kdy si vyjdou dva opilci do společnosti se prostě musíte smát.Celý film je velmi dobrý ()
║Rozpočet $1,5milióna║Tržby USA $19,181║Tržby Celosvetovo $19,181║ Fenomenálny Charlie Chaplin!!! On bol jednoducho génius svojej doby, to čo už vtedy dokázal to nemá obdobu! Ja som mal to šťastie vidieť to v kine na filmovom festivale a veselo to môžem zaradiť medzi najväčšie zážitky odohrávajúce sa pred mojim zrakom na striebornom plátne. Po prvých 20minútach filmu som mal už zachrípnuté hrdlo a rázne som lapal po dychu, keby to v tej zábavnosti tak pokračovalo ďalej, tak neviem, neviem, našťastie sa dej mierne prehodil na romantickú notu a tak som si mohol trocha vydýchnuť. Chaplin zvláda tento nemý film po celý čas majstrovsky, koľko emócii dokáže ždýmať z tých obrázkov to je fakt neuveriteľné, dokonalý humor, dokonalý dej, dokonale silný záver, ktorý je jeden z vrcholov kinematografie!!! /videl v kine: 100%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) __Pre mňa úplný filmový vrchol festivalu!!!__ ()
Box na hrad a romance se slepou květinářkou jakbysmet. ()
Chaplin se ždíme jak může. Jeho chuť do rvačky na večírku nebo boxerské představení v ringu berou dech i bránici. Navíc ho musím obdivovat za citlivou romantickou linii s nádherně vypointovaným koncem. Klenot z kouzelného období kinematografie. ()
Čtyři hvězdy filmu patří za komediálně dokonalý box v ringu a za srdceryvně dojímavé závěrečné setkání tuláka s květinářkou, také za další úsměvné scény. Ale jinak jde pro mne oproti třeba Chaplinovu fenomenálnímu Zlatému opojení trošku o zklamání. Závěrečná scéna: http://www.youtube.com/watch?v=C_vqnySNhQ0 ()
Světla velkoměsta jsou i dnes neskutečně vtipná a příjemně dojímavá. Scéna, kdy Chaplin boxuje "ze zálohy" za rozhodčím, je naprosto geniální. Stejně tak "chceš se prát?" výpady dvou opilců na večírku. Podávám přihlášku do Charlieho fanklubu. ()
(1001) „Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. ()
„Neviděl jsi mýdlo?“ Čekal jsem, že se zasměju o něco více, přesto se mi i tak dostalo velmi slušné porce zábavy. Bohužel trochu rozmělněné občasnými prvoplánovějšími či zbytečně opakovanými (dvojnásobné lití do kalhot a jemu podobnými) fóry, na druhou stranu mnoho scén či nápadů stálo za to, třeba výtah (zdařilá hra s diváckým očekáváním), vcelku kreativní výstupy v restauraci, píšťalka (člověk by ani neřekl, jak nosný motiv to může být), pasáže s boxem („odpacičkovávání“ jsem ještě nikde jinde neviděl) či přepadením. Dále byl ve snímku přítomen důraz na sociální reálie doby + lehkou společenskou kritiku (dokonce i malinké zarytí si do vlastenectví při hymně), a krom zmiňované komediální nechyběla také linka romantická, která fungovala opravdu výborně (a ten konec filmu….nádhera, úplný závěr, resp. jeho poslední 2 věty a výrazy postav u toho se mi budou ještě nějakou tu chvíli opakovaně přehrávat v hlavě). Celkově hodnotím slušnými 4*. ()
Básník sociálního bolu, zhruba tak lze vymezit chaplinovskou syntézu smíchu a sentimentu prolínajícího se skutečnou bolestí a utrpením. Tak jako dnes čas od času volí tvůrci pro realizaci svého záměru černobílý kontrast a opovrhují přitom možnostmi současných filmových technologií, tak i Chaplin prokázal, že němý film v éře zdrcujícího nástupu převratného zvukového filmu může zůstat divácky úspěšným kasovním trhákem, aniž by rezignoval na svou uměleckou hodnotu. Vlastní příběh je banální méně, než bychom si dnes dokázali představit. V USA vrcholí krize, vyvolaná černým pátkem na newyorské burze o dva roky dříve, a existenční nejistota se vztahuje i na většinu středních vrstev. Tragikomedie příběhu je i odrazem tragikomedie mámivých světel velkoměsta, která jsou stejně krutá a neúprosná jako krajina nezávisle na tom, zda a jak se k ní člověk vztahuje. Poselství filmu je i poselstvím doby jeho vzniku: hrůzu a nejistotu, která tehdy prostupovala společnost, si dnes nejsme s to představit. Ponížení a zranění jsou jako lupa nastavená slunečním paprskům: bídu světa tato čočka sociální reflexe zrcadlí a odráží lépe než cokoli jiného. I po dlouhých desetiletích. ()
Straasne dlho som nevidel ziadny film od Chaplina, naposledy pred par tyzdnami jedine zivotopisny film o nom z roku 1992 s Robertom Downeyom Jr. Svetla velkomesta nielenze patria ku skvelym komediam, ale Chaplin chcel tymto scenarom zobrazit aj spravanie sa ludi voci sebe. Sam ho obdivujem, ze je pod filmom podpisany nielen ako producent, ale aj pod hudbou, ktora bola skvela a sadla do vsetkych scen. Urcite si rad pozriem aj DIKTATORA (1940) alebo KID (1921) a mnohe dalsie. Boxerske sceny, vecierky s milionarom a mnohe dalsie nemali chybu, nemam tomuto filmu co vytknut. Proste super... 03.12.2009 ______ Charles Chaplin - (Tulák) +++ Virginia Cherrill - (Slepé dievča) +++ Florence Lee - (Stará mama slepého dievčaťa) +++ Harry Myers - (Milionár) +++ Al Ernest Garcia - (Milionárov sluha) +++ Hank Mann - (Profesionálny boxer) +++ T.S. Alexander - (Doktor) +++ Produkcia a hudba: Charles Chaplin +++ ()
Moje první setkání s Chaplinem a dopadlo nad poměry slušně. Takhle, nad mnohými scénami jsem se jen pousmál, protože v téhle době ty fóry prostě nemůžou fungovat, ale dovedu si představit, jak se tenkrát muselo publikum bavit. Nebýt linie se slepou dívkou a následného poselství, které vlastně definuje podstatu všech romantických filmů dneška (láska nakonec vše překoná) dal bych jen 60 %, ale ta linka se mi fakt líbila, takže mírně zaokrouhluji na 70 %. ()
Zajímavá věc, že ačkoliv mě v krátkých filmech Chaplin dokáže leckdy tak trochu nudit a některé jeho gagy bývají natahované, v celovečerních filmech to (naštěstí) nedovede. Světla velkoměsta jsou velké pohlazení přerušované výbuchy smíchu - boxerský zápas je mnohem lepší než v Chaplin boxerem (1915), noční až ranní flámy nemají chybu... A k tomu ta krásná romantika a konec, který není melancholicky nahořklý, nýbrž jaksi hřejivý a plný naděje. ()
V začátcích zvukového filmu byla Chaplinova tvorba podrobena složité zkoušce. Protože Charlie byl především hvězda němého filmu. Elegantně dokázal jako režisér i herec natočit zajímavé dílo, které stojí vysoko nad průměrem filmu toho času. ()
Tento film je, zdá se mi, trochu neprávem ve stínu jiných slavných Chaplinových děl: humanistického Kida či protifašistického Diktátora. Světla velkoměsta za nimi v žádném směru nezaostávají. Od první scénky, v níž se Tulák probudí na právě odhalované soše až po úplný závěr nabízí velmi vyrovnanou kvalitní podívanou. (Tato vyrovnanost mi trochu chyběla u Moderní doby, kde je rozjezd tak geniální, že zbytek filmu pak zklamal náhlým příklonem k průměru.) Světla velkoměsta taková nejsou: Vyprávějí samozřejmě o našem starém známem Tulákovi, ubožákovi bez domova a bez peněz, který přežívá díky svému specifickému daru "vybruslit", trochu poctivě a trochu nepoctivě, z každé problematické situace. Tulák tentokrát potkává bytost - samozřejmě ženu, jejíž situace se mu jeví ještě neutěšenější. Mimo svou chudobu je totiž ještě slepá. Ona dívka považuje Chaplina, samozřejmě v důsledku blaznivého sledu okolností, za boháče. A on, sám zcela bez prostředků, se snaží dál pro její radost a potěšení, své bohatství předstírat. Jde o melodrama a proto svou náklanost k dotyčné ženě přivede k maximální oběti. - Při tomhle filmu diváci v kinech jistě velmi slzeli, ovšem jen místy to bylo dojetím... Film totiž zároveň obsahuje celou řadu z těch nejvydařenějších Chaplinových gegů: od úvodního odhalování sochy, přes scénu placení -neplacení v restauraci, až po legendární boxérské vystoupení v ringu. Zkrátka Světla velkoměsta jsou výborný a, jak jsem již řekla, neprávem přehlížený film, který má své místo mezi těmi nejlepšími. Začíná se mi zdát, že Chaplin prostě neuměl natočit nic slabšího. ()
Určite jeden z najlepších filmov s ktorým je spojené meno Ch. Chaplina. Celý film je pretkaný vtipnými situáciami a navyše príbeh je celistvý a nie iba zlepencom vtipných scénok. Všetky scény s bohatým ožranom sú výborné, ale mňa najviac pobavila boxerská vložka , vrátane "zázračnej" zajačej labky a podkovy pre šťastie. V zozname svetového kultúrneho dedičstva by svetlá veľkomesta rozhodne nemali chýbať. Dialógy mi nechýbali a je to čarovné tak ako to je. 100%. ()
Vtipné, citlivé, nabúchané. Scény s boxom a pokus o sebevraždu vládnu ()
Světla velkoměsta jsou výbornou groteskou z dob němé éry, která je doopravdy trošku zastíněná. Je to škoda, protože mi to příjde jako jedno z nejlepších děl, ale přeci jen chci dát pouze tři hvězdičky, protože tohle období mí moc neříká a docela se u toho nudím. I když vím, že jsou to opravdu díla. Ale pokud má tohle období někdo rád, vřele doporučuji! ()
Na většinu grotesek z němé éry se nevydržím koukat. To však neplatí pro Chaplina. Jeho filmy zůstávají vtipné i po desetiletích. Síla jeho osobnosti dokáže připoutat i dnes. Jeho skvělá pantomima, pohyby a choreografie, to je něco co se opravdu jen tak nevidí. V City Lights nelze neobdivovat například choreograficky perfektně zvládnutý boxerský zápas. Tento film je dokladem toho, že Chaplin je jednou z největších osobností dějin filmu. Jeho charisma působí i po desetiletích. ()
Jaké události najdeme, budeme-li pátrat po dění v roce 1931? Uskutečnil se první komerční přelet Atlantiku, byla dokončena konstrukce Empire State Building a k jedenácti letům vězení byl za daňové úniky odsouzen Al Capone. Film již čtyři roky mluví, přesto má 30. ledna premiéru Chaplinův němý film Světla velkoměsta. Podobný výstřelek by neprošel jen tak někomu, vždyť filmový zvuk znamenal ještě bližší a komplexnější odraz světa, jak jej z běžného života známe. Jenže tento výstřelek si nedovolil jen tak někdo, a použil ho možná právě proto, aby se film i nadále od toho běžného, co každodenním pohledem vnímáme, odlišil. Chaplin byl přesvědčený, že mluvená řeč zničí krásu kinematografie, proto se až zoufale snažil uvedení zvukové techniky do svých filmů bránit, a rozhodl se ji ignorovat navzdory všem radám. Charakter Chaplinova tuláka, ubožáka bez domova a bez peněz, který je obdařen specifickým darem vybruslit z každé problematické situace, byl univerzální, rozuměli mu lidé na celém světě. Ale co by se stalo, kdyby najednou tulák začal mluvit anglicky? Rozuměli by mu jeho diváci i nadále? Kouzlo tuláka spočívalo také v tom, že jeho hlas - jeho řeč si mohl každý domyslet… Co by se stalo s tulákem nyní, kdyby bylo odhaleno tajemství jeho jazykové příslušnosti? Každý člověk na světě si ve své mysli zformoval vlastní představu o tulákově hlasu – jak by pak jeho skutečný hlas zapadl do těchto představ? Nebylo by kouzlo tuláka zničeno? Jak již podtitul filmu, který zní romantická komedie v podobě pantomimy, napovídá, tulák mluvit nezačal. Chaplin pro film zkomponoval vlastní hudbu a přidal několik zvukových efektů. Od úvodních záběrů je hudba použita k dokreslení emocí – je přesně taková, jaká je situace - místy hravá, místy tesklivá, místy divoká a místy krotká. Zvukové efekty nám potom slouží k vypíchnutí gagů. Když ve městě probíhá slavnostní odhalení pomníku „Mír a prosperita,“ musí se i hudba nést v oslavných tónech. Chaplin v tomto okamžiku poukazuje na povrchní smysl podobné oslavy, o čemž vypovídá i zvukový efekt přidaný coby řeč představitele města – to, co ten člověk říká, je absolutně nepodstatné. Nikoho v davu jeho slova nezajímají, stejně se pokaždé použije tentýž projev, jen se poupraví slova. Tleskáme řečem o ničem, tleskáme, jak se pomník povedl, jak jsme hrdí, jak nás tato skutečnost posiluje a motivuje…ale význam pomníku „Mír a prosperita“ znevažujeme každou myšlenkou a každým dalším činem. Ten přichází hned s následující sekvencí. Tulák neměl kam složit hlavu, proto není divu, že využil příhodného postavení pomníku – a Chaplin zde znovu mistrně zesměšňuje celý slavnostní akt. Proč investujeme do věcí, které nám sice něco připomenou, ale do našeho vnímání a chování danou hodnotu nepřenesou? Nakrmíme opracovaným kamením víc chudých lidí? Budeme se k sobě chovat lépe, když budeme mít tuto sochu na očích? Zajistí socha příbytek či postel potřebným? Všechny tyto otázky dokáže Chaplin vyvolat jedním neobvyklým ranním probuzením… A počíná se hon na tuláka – zesměšnil celý slavnostní akt, zapomeňme na slovo „mír“ z názvu sochařského díla a neúprosně darebáka ztrestejme. I když začne hrát hymna a všichni se stylizují do konvenčního pozoru, z každého okénka filmu je cítit zápas, který se v myslích všech účastníků odehrává. Situace staví na paradoxech - měšťané vzdávají hold míru, ale tulák do jejich představy míru nezapadá, nezapadá jim ani do koncepce prosperity, ba ani do obrazu občana tohoto města. Chaplin hned v úvodu snímku předkládá zobrazení toho, jak je velkoměsto povrchní a tuto skutečnost provléká celým snímkem. Jistou povrchností je obdařena i dívka, jež se stane tulákovou vyvolenou. Jak jinak si vysvětlit fakt, že ani na okamžik nezačne pochybovat o tom, že je tulák boháč, a naopak se v této domněnce spíše jakýmsi vroucným přáním upevňuje? Pravda, dívka je ještě v neutěšenější situaci než tulák sám – je chudá a ještě ke všemu slepá – a málokterá z dívek nesní svůj sen o Popelce… Skutečnost, že je dívka slepá, napomohla i tulákovi snít svůj sen a oklamat dívku mnohými náhodami při vzájemných setkáních. První střetnutí nastane, když tulák použije zadního prostoru vozu k přechodu frekventované ulice – dívka si myslí, že vystupuje z vozu a přivolá ho, aby mu nabídla květinu. Nejen svou krásou květinářka tuláka zaujme. Vidí před sebou důkaz toho, že jsou na tom lidé hůř než on, a toto uvědomění podtrhuje tím, že je dívce ochoten dát své jinak velmi potřebné peníze… Významná setkání toho dne ale ještě nekončí – přichází záchrana nešťastného a excentrického milionáře, který se k tulákovi ve stavu opilosti zná jako k nejlepšímu příteli, ale když vystřízliví, je mu známost na obtíž a pod jeho úroveň. Na tomto střídavém vztahu je založena velká část dějové linie filmu a můžeme v něm opět rozpoznat spodobu povrchnosti velkoměsta a peněz. Na prvním setkání tuláka a milionáře můžeme vysledovat Chaplinovu typickou práci s obrazem. Záběry ponechává dlouhé a bez střihu, divákovu pozornost přesouvá jen pohybem kamery k jinému objektu, stříhat začíná až ve chvílích, kdy se zvyšuje napětí, kdy celá situace graduje - zde tedy ve chvíli, kdy si tulák uvědomuje, k čemu se schyluje a co milionář chystá… Veškeré napětí pak dokresluje hudba, která je dynamická a výbušná, zaměřuje-li se kamera na postavu milionáře, v okamžiku, kdy se soustředí na tuláka, je klidná a úsměv vyvolávající. Hudba je tady dokonalým otiskem vlastností postav. Tento snímek není rozhodně groteskou, jak by se na první pohled (už jen díky postavě tuláka) mohlo zdát. Tento film je romancí a příběhem o obětování se, o tom, že i když nic nemáme, můžeme přinést maximální oběť. Konfrontací dvou odlišných světů nás učí chovat se k sobě lépe, vážit si druhých a jednat nesobecky. Kombinací humoru, sentimentu a silného sociálního cítění přináší kritický nadčasový podtext, kde z každého obrázku dýchají emoce a inspirace. Stejně tak, jak dává Chaplin prostor naší fantazii tím, že tulákovi nevtiskne svůj hlas, dává nám volnost v přemýšlení použitím otevřeného konce. Tak jak opadaly tulákovi okvětní lístky na odhozeném kousku růže, tak se ztratily i poslední známky rozmrzelosti a skepse, ze které na začátku léčil milionáře – našel svou květinářku a spatřil důkaz, že svou oběť nepřinesl zbytečně. Nic nevystihuje Chaplina a poslední záběr filmu Světla velkoměsta tak dokonale, jako pasáž z Bertolucciho filmu Snílci: „Když chtěl Chaplin natočit krásnej záběr, dobře věděl jak. Líp než Keaton, líp než kdokoli jinej. Poslední záběr Světel vělkoměsta – kouká na květinářku…a ona na něho…a nezapomeň, že byla slepá, takže ho viděla poprvý a je to jako bysme ho jejíma očima viděli prvně i my. Charlieho Chaplina – nejslavnějšího muže na světě. A je to jako bysme ho vlastně nikdy předtím neviděli…“ () (méně) (více)