Sněhurka a jak to bylo dál

Jak udělat z klasiky pakárnu snadno a rychle. Ono se od počátku devadesátých let asi nedalo čekat nic jiného. Z "obyčejných" trpasliků se staly trpaslindy, což jsou jejich frikulínské sestřenice s nadpřirozenými schopnostmi (takový animácký x-meni, resp. x-womeny), všechny mi přišly hrozný, mezi nejhoršími nevím jestli vybrat tu, co si plácá bahno do podpaždí, nebo tu, co má hlavu jak cibuli a permanentní cholerické záchvaty. Rozhodně se nedivím, že trpaslíci raději emigrovali do sousedního království, údajně do nového dolu. Nechybí ani outsiderka, o které je od začátku jasné, že se stane klíčovou postavou. Zápornou zesnulou královnu nahradil její bratr, což je takový divný patron vypadající jako klasický bad guy z mušketýrských filmů, umí se měnit v draka a hodně rozčílit. Ale celkově působí nebezpečně asi jako šmoulí Gargamel tzn. neschopný retard stejně jako jeho poskokové. Z nich nejvíc vyčnívají výr a netopýr, vtipná dvojka klasického střihu zbabělej a natvrdlej, nicméně mají být asi tak sympatičtí, že je taktéž od začátku jasné, na jaké straně skončí. Na závěr jsem si nechal postavu, která ztělesňuje to, co se mi na celém tom filmu nelíbí - Matku Přírodu. Človek by řek, že se na tom nedá nic moc zkazit, ale v tom se autoři opravdu předvedli. Chudák Matka žije uprostřed lesa, kde se buhvíjak vzaly kokosové palmy, vypadá jako něco mezi hipísandou a extravagantní pouliční pracovnicí, v obou případech dosti za zenitem. Svůj čas tráví asi převážně tím, že tvoří nepovedená kouzla a léčí si své komplexy na trpaslindách, kterým dala kouzelné schopnosti a pak neunesla to, že jednoduché tvorečky nejsou schopné naplnit její očekávání (ať už byla jakákoliv). Takže suma sumárum se z pokračování stala taková rádoby feministická tlačenka, která se totálně minula účinkem, přestože mužské postavy tam skoro nevystupují. Korunu všemu dává popkulturní pozlátko, kdy se vše zásadní v pohádce vysvětluje písničkou a to ideálně jako rap nebo jiný žánr blízký mládeži, který do pohádky sedí asi jako pěst na oko. Nejlíp z toho vyšel princ, který stráví většinu filmu v zakletí a tajně pomáhá klasicky naivní Sněhurce a jejím trpaslindám vybaveným kouzelnými schopnostmi, aby se vůbec dostali do Království Zla (bu bu bu:) a měli šanci ho zachránit. (12.10.2013)

Naposledy jsem to viděl asi v pěti letech. Teď, po déle jak patnácti rocích jsem měl možnost díky TyTrubce připomenout si dětství a zjistit, že od mých nejlepších vzpomínek se za ta léta vůbec nic nezměnilo. Tenhle film navždy zůstane v mé paměti pod položkou "krásné nezapomenutelné". Kvalitativně na úrovni těch lepších pohádek, nelze film jinak než doporučit. (09.12.2009)

Ó, taková nostalgie mě jímá, když jsem to po dvaceti letech našel na netu a dokonce v tom správném dabingu. Jedna z nejúžasnějších pohádek, která už si nebere servítky jako jiné a dýchá z ní hrůza. Kníže je dokonale strašlivý, jeho změna ve draka je něco, co mě vždy dokonale fascinovalo. Celé to má nádherně ponurou a krutou atmosféru a příběh je tak dobrodružný, že Indiana Jones je proti tomu nudná komorní komedie. Navíc výborná hudba a nesmrtelná hláška "Heeeeej, jsem zleeeej!". Už z nostalgie nemohu dát jinak než 100 %. (01.03.2014)

Film jsem viděl mnohokrát jako dítě, doteď máme někde originál whs. Z mých vzpomínek to bylo velmi hororové. Když jsem se na to koukl teď, mám podobná pocit.:) Je to zajímavý námět, a byl by z toho i super scifi horor. Prostě to vypovídá skutečnost, že to že vyhrajete jednu bitvu, neznamená že máte válku v kapse, a v životě není žádné jsou jen šťastní navěky. Sněhurka a princ si to tady museli ještě hodně zasloužit. No Kníže a drak jsou opravdu hororový, sněhurka jemná a princ správnák, navíc je tam milion vychytávek, za největší bych označil výra kuřáka, který chce být pořád zlý, a je s ním fakt švanda. Nemůžu to hodnotit objektivně, ale z mnoha pohledů je to zajímavý počin, aneb jak to teda bylo dál....? (27.04.2014)

Film Sněhurka a jak to bylo dál obrovským způsobem doplácí na značku, kterou se snaží rozvíjet. Mezi původní disneyovskou Sněhurkou a sedmi trpaslíky a tímhle snímkem leží neuvěřitelných padesát let, během kterých se animovaný film proměnil takovým způsobem, až se mezi oběma Sněhurkami prakticky vytratila jakákoliv formální kontinuita - a z toho důvodu se nedivím, že studio Walta Disneyho mělo z tohohle pokračování doslova noční můry a házelo tvůrcům klacky pod nohy, jak jen to šlo. Takže Sněhurka a jak to bylo dál je animovanou trestí osmdesátých let a sama o sobě funguje docela dobře, ale jako pokračování velké legendy prostě neobstojí (jak bychom se asi dnes dívali na nové pokračování Bena Hura?). Takže jako typický produkt doby je tenhle film vydařený ve vší té ulítlosti (Matka Příroda je - jak tu kdosi napsal - opravdu "hodně alternativní") a osmdesátkové syntetičnosti (jedna z písniček mi připomněla pohádky z československého socíku) a závěr působí opravdu hororově, jenže kdyby tohle viděl Disney, asi by se hodně divil, co se s jeho milovanou Sněhurkou stalo za padesát let. Na závěr bych snad jen dodal, že ač jsem tenhle film viděl včera zhruba po dvacetileté pauze a spousta scén mi vyskakovala zaprášená z paměti, na Vejra jsem za tu dobu stihl asi zapomenout nadobro. (386.) (27.08.2008)