Odpískáno

Už keď na začiatku kapela spustila tú "Oranžádu", tak som bola namäkko. Počas celého filmu si pripadáte ako súčasť toho ich baníckeho a hudobného sveta. Tie hlavné problémy sa tam síce nevyriešia, ale aj tak vám z toho ostatného zostane dobrý pocit. A záverečný Dannyho prejav, to bola výborná bodka za týmto nenápadným filmom. (Filmová výzva 2016 - 1frida2) (23.02.2016)

"Brassed off", neboli "Odtroubeno žesti", nebo má někdo lepší nápad na překlad?, je filmem, na který jsem se asi nejvíce připravoval: 1. Syna mám v Ostravě, i když ne zrovna u OKD. 2. Seznámil jsem se s příběhem, který se mi zamlouval. 3. Přečetl jsem si (a to rozhodlo především) komentář Slavoje Žižka: "Brassed off se zaměřuje na vztah mezi ‚skutečným‘ politickým bojem horníků proti hrozícímu uzavření šachty a ‚idealizovaným‘ symbolickým výrazem pospolitosti horníků, jejich žesťovou kapelou. Na první pohled se zdá, že jsou oba uvedené aspekty v rozporu, horníkům, kteří jsou zapojeni do boje za ekonomické přežití, se jeví vyjádřený slovy jejich starého kapelníka: „Záleží jen na hudbě!“, jako zbytečné fetišizované lpění na prázdné symbolické formě zbavené své společenské substance. Jakmile však horníci svůj politický boj prohrají, jeví se tento postoj, jejich hraní a účast v soutěži, jako skutečný čin, který potvrzuje věrnost jejich politickému zápasu… a stává se znamením věrnosti obsahu (boje proti uzavření šachty, za další pokračování způsobu jejich života). Pospolitost horníků náleží k tradici, která je odsouzena k zániku – přesto je to právě zde, kde bychom se měli vyhnout pasti, že horníky obviníme z toho, že trvají na starém, zpátečnickém, mužsko-šovinistickém dělnickém způsobu života. Princip pospolitosti, který se zde objevuje, je hoden toho, abychom za něj bojovali, a rozhodně bychom neměli připustit, aby zůstal nepříteli na pospas… Oba činy z filmů Brassed Off a The Full Monty jsou počiny zatracenců – dva způsoby, jak se vypořádat s katastrofickou ztrátou, tj. trvat na prázdné formě jako na věrnosti ztracenému obsahu („Není-li žádná naděje, jsou tu alespoň principy.".... A výsledek? Vše se potvrdilo, navíc mi u anglické dechovky ukápla i nějaká slza (jinak nepláču, při hudbě se ale často zajíkám).... Pozn: Je jedno, zda jde o Darkov, Grimley nebo Duquesne, nebo tisíce dolů, které byly zavřeny krátce či dlouho předtím. Jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Však i Bob Dylan zpíva: "Can't you hear that Duquesne whistle blowing? / Blowing through another no good town /The lights on my native land are glowing /I wonder if they'll know me next time 'round'." (27.04.2017)

Je to takový milý, citlivě podaný příběh o nelehké situaci z let, kdy se hromadně propouštěli dělníci pracující v dolech. I když mě ke zhlédnutí tohoto snímku přiměla postava Ewana, který tady hrál roztomile Andyho s náušničkou v uchu, tak mně byla sympatická celá ta ústřední muzikantská parta. Prim ovšem vedl jejich dirigent Danny, který získal mou pozornost a soucit od samého začátku a jeho syn Phil, který to neměl doma rozhodně jednoduché. Celkově se tam proplétaly osudy těch pár lidiček v tom správném poměru, takže jsem nakonec bez problémů zapadla mezi ně a žila v té atmosféře radosti, ale i smutku s nimi. Glorii, kterou hrála Tara, znám už z jiných filmů a tady byla mezi nimi jen dalším sympatickým činitelem, která při své první zkoušce v kapele zapříčinila, že ostatním muzikantům spadla brada. Nicméně třeba Markův Tichý hlas a Chlapec v pruhovaném pyžamu mě chytnul za srdce o něco víc. Komediálními prvky film sice moc nehýřil, ale jako relaxační, jemně prodchnutý romantikou film bude zcela jistě fungovat. Doporučím ho velmi ráda. (30.06.2014)

Dojemný i trochu furiantský pohled na konec jedné epochy v životě obyvatel malého hornického městečka. Jaké to je, když vás semele restrukturalizace ... přitlačí vás ke zdi a nemáte možnost cokoli zásadního změnit. Můžete pozitivně ovlivnit jenom drobnosti - ale i ty mohou být důležité. Jako třeba účast v soutěži hornických kapel - osudu navzdory. Film nemá jenom jednoho nebo dva hlavní hrdiny - jednotlivé postavy a jejich problémy dostávají přiměřený prostor a působí velmi věrohodně, romantická linie je spíš okrajová a téma zůstává stále aktuální - zvlášť v dnešní době. (27.01.2009)

Na jednu stranu labouristická agitka (otevřená kritika thatcherizmu a závěrečná ironie znějící nad tóny Země naděje a slávy, hymny konzervativců), na druhou stranu místy depresivní a šokující sonda do života těch, kteří na hospodářské změny doplácejí nejvíce - obyčejných lidí. Na tenhle film jsem se díval především z toho důvodu, že taky hraju v orchestru, shodou okolností hornickém, a i ten se v době po Sametové revoluci potácel v krizi, kdy přišel o zkušebnu, dirigenta, dvě třetiny hráčů a podporu zvenčí, ale přesto se jej díky obrovskému nadšení muzikantů a úctě k tradicím podařilo zachovat. Sledování ODPÍSKÁNO mě utvrdilo v tom, že muzikantské radosti a strasti jsou všude stejné. (442., leden 2009) (27.01.2009)