Lidský úděl 1.: Čistá láska

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. (01.04.2011)

Trilogie významného japonského režiséra, Masaki Kobajašiho, představuje pohled na okupaci Mandžuska Japonskem očima nově přiveleného supervizora Kajiho, jenž má dohlédnout na čínské zajatce v zajateckém táboře. Jeho ideály se však začnou rozcházet  s myšlením spolupracovníků, kteří také dohlíží na chod tábora a nastavování podmínek pro držené čínské horníky. Film Lidský úděl ve své první a druhé části ukazuje střet tři stran. Zajatců v počtu stovek, pár desítek japonských dohlížitelů a samotného Kajiho, který se snaží vycházet s oběmi strany.  Po příchodu Kajiho, spolu s manželkou Michiko, do Mandžuska začne být patrný rozpor mezi jeho vidinou zacházení s horníky a realitou táboru, do kterého přichází jako mladý a nezkušený pracovník. Již zavedené regule berou čínské horníky jako pracovní sílu, a nic více. Podobně jako u většiny zajateckých táborů za válečných let. Kaji, který se přijetím role supervizora úspěšně snažil vyhnout vojenské službě, kvůli své povaze se silným sociálním cítěním nezapadne do japonského kolektivu a v průběhu svého pobytu začne více inklinovat k čínským zajatcům. Toto chování má tvrdé důsledky. Jeho humanismus je tak podroben zkoušce, od pouhých myšlenek přechází k činu uvedeném v praxi. Po několikátém úspěšném pokusu čínských zajatců o útěk je tato snaha potlačena a sedm zajatců a zároveň neúspěšných uprchlíků míří na popravu a Kaji stojí před rozhodnutím. Zda vystavit riziku sám sebe a svou ženu, ale také zradit své životní hodnoty (které se značně odlišují od v té době fašistického Japonska), nebo se pokusit o záchranu sedmi uprchlíků. Jeho rozhodnutí nepomáhá ani manželka, ani představitelé čínských horníků. Jeho rozpolcenost se tak projevuje i na činu, kdy váhá i při samotném aktu popravy. Teprve, nebo již, po třech ke smrti odsouzených zajatcích se projeví Kajiho ideály humánního zacházení se všemi lidmi, jenž by měli být dodržovány i za časů války. Tento čin je však vykoupen vysokou cenou. Kaji je přesunut k vojenské službě, které se chtěl původně vyhnout. (24.10.2022)

Tacuja Nakadai vo formálne čistej a príbehovo komplexnej epopeji z čias druhej svetovej vojny a výrazného japonsko -čínského konfliktu sa pod taktovkou Masaki Kobajašiho stáva morálne čistým človekom v skazenom svete intríg a vrážd. Human Condition je úvahou o zachovaní ľudskosti v neľudských podmienkách a venuje sa rozvíjaniu ideí rovnoprávnosti medzi väzňami, láskou k žene a ku slobode a tiež túžbou po moci a pomste. Kobajaši dokázal vždy vytvoriť silný príbeh stojaci na jednej postave a v tomto tri a pol hodinovom epose dokazuje, že nielenže dokáže udržať tempo a nabalovať osudové momenty tak, aby film nenudil. Ale zároveň ukazuje, že má toho ešte veľa čo povedať. Tento 6-dielny epos prenesený do 3 celovečerných filmoch patrí k najvýraznejšej stope v celej Japonskej produkcií a tiež na poli vojnového filmu. Tie moc nemusím, ale v tomto prípade chcem vedieť čo si prehnitý systém pre hrdinu pripravil. Určite stojí za pozretie. (27.05.2015)

První část eposu Lidský úděl je další ukázkou filmově silných 60. let v Japonsku. Tento úvodní velkofilm série mě zaujal v první řadě scénářem, který je až překvapivě kritický vůči politice japonského impéria. Otevřeně popisuje kruté vykořisťování Číny a jejího obyvatelstva, nahnaného do zajateckých lágrů. Téměř absurdně působí v tomto světě snaha hlavního hrdiny prosazovat v těchto podmínkách humanismus, což jej neodvratně vede do záhuby. Film je zajímavý i vzhledem k tomu, že popisuje mě zcela neznámé kapitoly historie. Po filmové stránce bezchybný počin, v němž se tu a tam objeví i scény, které považuju za úžasné (v 60. letech ještě šlo být invenční). Herecky je film také silný, Tatsuia Nakadai je jednou z největších osobností japonského filmu a v Lidském údělu je patrné proč. Trochu slabší výkony ale předvádějí herci vedlejších postav (prostitutky, čínští zajatci), a byť nepovažuji žádný z dialogů za nadbytečný, přeci jen je ta stopáž neúměrná sledu událostí. (27.06.2013)

„[…] jsou zas hodiny, kdy se cítíme být unášeni jakýmsi šťastným osudem; kdy všechno přichází k nám jako přineseno vílami nebo anděly. Je pravda, že tyto šťastné hodiny nebo dny budou záhy vyváženy neštěstími, stejnými nebo těžšími, neboť neštěstí se vždycky zdá být větší nežli štěstí? Je jisté, že se všechno končí špatně v takovém světě, kde smrt je považována za největší zlo. Vidíme však příliš často na tomto nespravedlivém světě, že neštěstí se plácí novými neštěstími, dráže než štěstí.“ (Maurice Maeterlinck) (10.12.2015)