Jakub lhář

„Klamár Jacob” dovtedy klamal, pokým svitala nádej na lepšie zajtrajšky, ktoré vôbec niekedy aj prišli, alebo aké mali vlastne ľudia vyhliadky v ghette, keď im každý jeden deň hrozila deportácia do koncentračného tábora... ? Mám schvaľovať konanie Jacoba Heyma, z ktorého sa vykľul akýsi "patologický klamár" , alebo ako by ste sa vy zachovali práve na jeho mieste, povedzme - úplne navlas rovnako... ? Samovraždy nebývali absolútne ničím novým, áno, na dennodennom poriadku, pričom odteraz, akoby priam nastala ich definitívna stopka ! Tak predsa to má potenciál rozprávať ("prezentovať"), aké sú "nové správy" z jeho skvelého RÁDIA , t. j. ako postupujú Rusi, kedy bude konečne koniec krviprelievania... ? I malá Lina, sa určite poteší ďalšej rozprávke, však ? Aj dvaja zamilovaní holúbkovia Mischa s Rosou, majú hneď lepšiu náladu, akonáhle sa dozvedajú "pozitívne informácie" . A niekdajší "barber" Kowalski, už premýšľa, ako potom rozbehnúť čerstvý biznis... / Do deja sa súčasne a »sústavne« primiešavajú i skvostné flashbacky, tiež aj náležité predstavy o budúcnosti, že celému sledu vývoja udalostí, dominuje najmä hlavný aktér - český HEREC pán Vlastimil Brodský, a to konkrétne v mimoriadnom: východonemeckom-československom filme o holocauste, nominovanom na Oscara, pod režisérskou taktovkou Franka Beyera, ktorý vskutku nakrútil dosť strhujúci snímok, čo ma nikdy nenechával chladným, i keď som tušil, ako nakoniec skončí, nič nemení na tom, že sa jednalo o čosi naprosto fascinujúce, čo ma mierne povedané - vyviedlo z rovnováhy. PS: Nemyslím si, že by bol príbeh čisto fiktívnym. (31.07.2021)

Jeden z mých nejranějších nejsilnějších filmových zážitků – ještě z času otevřených trezorů. Již jako kluka mne tenkrát nadchl úžasný Vlastimil Brodský a jeho úsilí proměnit ghetto týraných, mlčenlivých bytostí v prostor naděje a víry. Po letech nesouvislého pronikání do tkáně těchto mikrokosmů se mi při opakovaném shlédnutí můj raný pocit potvrdil a rád jsem docenil, jak věrně tento skvěle obsazený film vstřebává tísnivé klima ghetta, stravující sebe sama a vyčleňující se z plynoucího času. Je to svět schoulený v ruinách, živený jen vzpomínkami (a jimi současně vysilovaný), čekající na jaro volnosti a pak již jen o něm snící. A nemohl jsem si přitom nevzpomenout na úlomky slov, tóny hudby a detaily obrázků, které ve mně zůstávají, třeba i na to, jak terezínský skladatel Karel Berman zpíval píseň dalšího z terezínských skladatelů Hanse Krásy na slova básně Arthura Rimbauda Sensation: „Za modrých večerů si vyjdu po pěšině, / lechtán obilím, se brouzdat svěží travou: / a zasněn ucítím, jak vítr na mýtině / mi bude kroužiti nad rozcuchanou hlavou! // Ni slova neřeknu a nepomyslím na nic. / Však budu míti duši lásce otevřenou; / jak cikán půjdu dlouho, dlouho podél hranic, / v nesmírné Přírodě - šťasten s ní jako s ženou.“ Tady i tam, všude se zhmotňovala ta představa svobody, která rostla uvnitř – s tvorbou, vzpírající se násilnému ujařmení. To všechno pro mne nadále zůstává velkou posilou. (18.03.2011)

Tenhle původní film s Vlastimilem Brodským je jeden z nejlepších filmů, které se odehrávají v židovském ghettu během 2. světové války. Bróďa film neskutečně táhne a ne nadarmo za něj získal cenu Zlatého medvěda. Zpočátku mě rušilo, že byl Brodský předabován německým hercem, záhy jsem si však velice rychle zvykl a stačilo si vychutnávat jen tvář, pohyby a byl jsem vtržen do děje, ikdyž Bróďa neměl svůj hlas. Je to neskutečně silnej snímek o naději, kterou Jakob dodává všem lidem v ghettu, když jim nalhává, že má rádio a tajně poslouchá zprávy a každý den dychtivě čekající lidi informuje, že Rusové jsou již velmi blízko. Americký remake, který vznikl v roce 1999 v hlavní roli s Robinem Williamsem je slabým odvárkem oproti tomuto dílu. Američané si potrpí na srdcervoucí konec a musí ukázat Jakoba jako trpitele a mučedníka, v tomhle filmu stačí jen málo maličko a je jasno, jak to dopadne....silnej, (bez)nadějnej konec. Dvě scény mě utví v hlavě vždy, když si na Jakoba vzpomenu. První - Jakob na esesáckým hajzlíku a druhou - když Jakob holčičce Leně (která teda zahrála svoji roli dítěte opravdu bravurně) za stěnou ve svém příbytku předvádí svoje " rádio" a klepe na kýbl, hlásí informace o Churchillovi, hraje hudbu při které vzpomíná, co se dělo před válkou (a do toho hraje opravdová hudba) a potom vypráví pohádku...neskutečná a silná scéna. Občasné mihotavé vzpomínky Jakoba v ghettu jen filmu dodávají pocit ztráty všeho, co měl Jakob rád. Celkově geniální film. (06.12.2015)

Snad jen v takových chvílích, jaké byly na začátku snímku, může obyvatel židovského ghetta doufat. V porovnání např s varšavským ghettem se dá hovořit snad i o židovském ráji, mluvíme-li o 40. letech v Evropě. Elektřina, tekoucí voda, myšlenky na svatbu a nacisté? Ti vše jakoby sledují shora...jen občas se připomenou. Je čas i na naděje, na konec a zároveň nový začátek, ať mluvíme o světě dětském či dospělém. Naděje v tomto prostředí ovšem končí pro oba světy stejně. Dokonale tragikomický kukuč Vlastimila Brodského a silný závěr. Atributy, které mne nakonec utvrdily v nadprůměrném hodnocení, jinak v lehce sentimentálním příběhu, který je jak stvořený pro remake s holywoodskou hvězdou, jak vidno. (31.07.2016)

Smutný příběh s obrovským potenciálem, ale.. S přibývajícími minutami ve mě narůstal dojem, že jsou židé ve filmu spíše karikaturami, popřípadě postavami z židovských vtipů..což není klad. Skutečně zde byli vystiženi jako v nějaké knize o stereotypech, jako milí hloupoučcí dědové... Neuvěřitelné. Ale kromě tohoto bohužel dost závažného nedostatku velmi dobrý, dojemný film. Myslím, že by se dal přirovnat třeba k Život je krásný, až na to, že Jakub lhář se bere dost vážně, což ale právě kazí to vykreslení charakterů. Begnini dělající přiblblé skopičiny by se mezi nimi ztratil. (07.03.2009)