Parcela 60, katastr Lukovice

Tohle byla velmi povedená taškařice ! Na rok 1983 obzvláště. V téhle době se v Sokolovského filmech řešily spíše problémy s plánem, rozkrádáním socialistického majetku či aktuální starosti aparátčíků na všech těch MNV a krajích. Zápletkou o narušitelích státní hranice by se film řadil k filmům z padesátých let, zde je však okořeněn ,,kontrarevolucí'' a demokratizační vlnou léta roku 1968, kdy kovaným soudruhům ve vedoucích funkcích začalo být najednou ouvej. Leckdo si totiž začal vybavovat jaké že to měl jeho děd či táta majetky, komu koho zavřeli a začal to soudruhům tvrdě připomínat. Nikoho ovšem nenapadlo, že jejich nádechu počínající ,,svobody'' (socialismus s lidskou tváří, pod vedením KSČ byla jen mírnější forma totality) učiní přítrž pásy tanků bratrských armád a že fackovaní soudruzi své posty obhájí. Běda bylo pak všem těm Prachařům, kteří demokratizační proces přecenili... Tohle nebylo ani nechtěně vtipné, tohle byla čistá esence propagandy. Zajímalo by mne kolik diváků to v tom roce 1983 sledovalo s napětím :-) ! Je velkou škodou, že herci jako Prachař, Vala a v tomto případě i Besser se museli účastnit těchto komunistickcých pekelností. Museli, nebo chtěli? Vala a Prachař to jsou herecké stálice Sokolovského tvorby... Dávám tedy za jeden podpis na arch papíru pro odvolání starosty MNV Lukovice. * (11.08.2019)

Nemá se tu hodnotit situace a politika tehdejší doby /myslím doby filmování i doby děje/. Herci se snažili a zahráli to dobře. Za to jim čest. Děj grády měl, takže nevím proč odpad. Já se u snímku celkem bavil, nepřejížděl a občas se i zasmál, hlavně těm komunistickým blábolům. A proto hodnotím výše. I za to podivné nářečí. 20111106 7223/7414 (25.02.2014)

Televizní inscenaci dominuje duo uřvaných soudruhů Besser-Vala. Ti mají spadeno na místního kulaka Lužu (Ilja Prachař), který kolem sebe houfuje reakční síly ve snaze nasytit svůj vlastní mamon. Ze začátku má však tento vesnický boháč navrch, protože využívá politické situace roku 68, jež nepřeje poctivým soudruhům. To však již na scénu přicházejí nebezpeční diverzanté, kteří ve snaze probít se přes hranice k nepříteli neváhají vzít jako rukojmí partu nevinných dětí. Vše však ale zhatí naši hrdinové. V dramatické akční scéně s. Vala tasí svůj kalašnikov a nedá diverzantům šanci. Soudruh Besser si pak získá i zbylé reakcionáře na svoji stranu mistrnou replikou: "To vám nevadilo, když vás JZD zbavila těch hypoték a dluhů !!!". Pro milovníky propagandy a bolševického braku je tento zapomenutý snímek požehnáním. (01.12.2010)

Zbytečně zkratkovité a tudíž nepřehledné budovatelské drama, natočené nedopatřením až během pomalu zahnívající normalizace. Prvních dvacet minut jsem netušil co se tam děje, a zbylých padesát jsem se pokoušel pochopit, proč je dobrý nápad splácat tyhle dějové linie dohromady. Na konci postavy provedly názorový veletoč, takže pokud měl film alespoň nějaké náznaky logicky stavěného příběhu, závěr je spláchl do kanálu. Hvězdičku navíc dávám za velice slušného Ilju Prachaře. (12.09.2022)

Československý televizní film z produkce brněnského studia odehrávající se v červnu 1968 v jedné jihomoravské obci na Znojemsku. Na jedné parcele je nalezena zásobárna vody, jež by se dala využít pro vybudování vodovodu pro celou vesnici, avšak chamtivý a sobecký venkovan a člen místního národního výboru Luža v podání I. Prachaře chce onu parcelu získat pro sebe a postavit tam vinohrad. Starosta obce a učitel Šimon (V. Besser) a major Potočný, vedoucí představitel pohraniční stráže, ztvárněný J. Valou se snaží přesvědčit ostatní členy výboru, že stavba vodovodu je pro obecní dobro, zatímco Lužův vinohrad je dobrý pouze pro něj. Ve snímku je jasně patrné rozdělení společnosti v předvečer sovětské okupace, avšak toto rozdělení je bohužel tendenčně politicky převráceno. Socialismus s lidskou tváří a svobodnější společnost je zde hanebně zaměněna se snahami jednotlivců o rychlé zbohatnutí a odmítání autorit. Komunističtí představitelé Vala s Besserem jsou zobrazeni jako osamocení lidé, kterým je naznačováno, že jejich doba vládnutí je pryč. Cítím silnou paralelu s taktéž politicky upraveným dílem Štvanice z cyklu kriminálek o majoru Zemanovi, kde je také očerňováno a lživě zobrazeno Pražské jaro a odtud vznikal prostor pro obhajobu srpnové okupace vojsky Varšavské smlouvy, což se mi jeví jako odporné. Pokud odhlédneme od překroucené politicko-společenské situace, což jsem v takové míře u autora díla E. Sokolovského nečekal, snímek mě bavilo sledovat, což mělo zajisté příčiny ve vyzrálém herectví pana Prachaře a Valy (o způsobu uměleckého projevu pana Bessera mám dlouhodobě pochybnosti). Jisté okořenění nabízí závěrečný neúspěšný pokus dvojice diverzantů (Z. Mucha a P. Zatloukal) o přechod hranic. Právě dopadení diverzantů vyřešilo i situaci ve vesnici, kdy se většina obyvatel opět uchýlila pod ochranu pohraniční stráže a komunistické strany a pan Luža zůstal se svým ambiciózním projektem osamocen. Pozitivně na mě zapůsobilo obsazení mladých brněnských herců do rolí synů venkovských pantátů (Z. Junák, A. Jarý, M. Maděrič). V malých rolích pohraničníků se ukázali začínající M. Vladyka a M. Havelka. V roli místního pomocníka pohraničníků, vlivem rozhádané situace v Lukovicích dočasně váhajícím, na kterou stranu se přidat, mě zaujal svým výrazným projevem O. Slavík. Navzdory pokroucenému vidění společnosti vnímám tento snímek jako průměrný, neboť ideologicky napsaný příběh P. Čírtkem zachránili zkušení herci vhodně doplnění o jejich začínající kolegy. (15.01.2023)