Poslední soud

Komentář uživatele LyVentura je vskutku úsměvný: "Skvělé úsměvné situace na nádraží, v ulicích, ap.. Hezká francouzská komedie s klasiky svého milého řemesla." Takže za A) Film je vtipní asi jako současný extrémně populární počin docenta Trošky! B) Je to italská komedie ty experte ze cinema.cz! C) Fráze "s klasiky svého řemesla" je tak tupá a infantilní, že i Hodor ("Hodor!") by napsal něco smysluplnějšího. Ale teď k záplavě dojmů, jež vyvolává tento trhák! Taliáni jsou tak horkokrevní, že vaše bubínky dostanou z toho neustálého jekotu vážně zabrat! Motiv je na nic - člověk by čekal, že uvidí rabování, nahé děvy či veselice ve stylu Jaye Gatsbyho - místo toho posloucháte il dottore, kterak přemlouvá chlapečka, aby s ním jel do Německa (že prý tam jsou opičky, avšak o vybrakování jeho vetché tělesné skořápky není ani zmínka!). Babovřesky jsem dokoukal, tohle to parla italiano NO! CERTO! odpad! (13.11.2013)

Pokud bych mluvil o Posledním soudu, italského neorealistického režiséra Vittoria De Sicy, rozhodně bych v projevu nepoužil slovo komedie. Přece jenom výraz komedie může být zavádějící a potencionálního diváka dovést k očekávání, které nemusí být naplněno. Zvlášť, když se zmíním, že film vznikl ve italsko-francouzské koprodukci. Tak jak bych začal? Jednoduše, zhola bych se vykašlal na zaškatulkování do určitého žánru, o tom jaké emoce a jaký prožitek má snímek v diváku vyvolat. Tady je důležitá fabule, konkrétně společnost, člověk a jeho chování v před očekávaným posledním soudem. A to chování je přitroublé. Možná, proto je tento film nazýván komedii. Při sledování mě napadaly myšlenky typu: Chovali bychom se stejně, kdyby jsme byli ve stejné situací v které jsou Sicový postavy? Stáli by jsme vlastními karikaturami sebe sama ve snáze zachránit svou kůži před peklem? Třeba se nám dostane odpovědí, existuje přece možnost, že nějakého recesistu napadne 21.12.2012 vtípek ve kterém bude téma vykoupení figurovat (vzpomeňme na Válku světů O. Wellese). O tom přece realismus potažmo neorealismus je. O zachycení podstaty světa či společnosti bez příkras. ___ K mému ohodnocení chci říct toto: Rozhodoval jsem se mezi 3* a 4* (zklamala mě idealizace lásky, SPOILER možná jsem cynik, ale nemyslím, že láska dvou lidí může spasit svět, tady tomu tak bylo, ne? SPOILER), nakonec jsem si ale řekl, že když má film pouze modrý čtvereček, dám lepší hodnocení. 70% (01.09.2012)

Obyvatelé Neapole účtují se svými hříšnými životy poté, co jim hlas shůry oznámí, že v šest večer budou předvoláni k poslednímu soudu. To je slibný materiál, že? A přesto jsem se dlouho nudil. První třičtvrtěhodina představuje nepřehledné mraveniště ukřičených Italů. Nikoho z nich jsem si nedokázal oblíbit nebo ho alespoň pochopit, protože všechny tyto postavičky jsou načrtnuty hodně tlustými tahy a zdá se, že hercům (s výjimkami strohého Vittoria Gassmana a nezvykle rezervovaného Fernandela) se nijak nepříčilo vykreslit je jako ty nejkonvenčnější karikatury. Po nudnější části se kvalita filmu prudce zvedla a děj, který už se opravdu věnuje titulní události, je poutavý, dramatický i vtipný. Škoda slabého, na můj vkus trochu zbaběle smířlivého závěru. 60% (29.01.2011)

Každý si potřebuje občas trochu oddechnout, ani Vittorio de Sica a Cesare Zavattini nemohou točit (tvořit) jen Zloděje kol, Umberta D. nebo Zahradu Finzi-Continiů. Poslední soud je vtipný, má spád, italští herci se motají, tancují a gestikulují jako v řádné grotesce, a ani Lino Ventura si v tom s nimi nezadá. Samá pozitiva, ovšem, ale jen komedie o tom, co všichni víme a známe, a děláme, dnes a denně - neumíme to ale, bohužel, tak zábavně podat - navíc si svoje chyby či přestupky ani (příliš, plně) neuvědomuje, nebo je (dokonce) pokládáme za přednosti: vždyť kodex konzumní společnosti má zcela jiná pravidla a jiné modely chování... Nicméně hlas z hůry zní stále: "V šest hodin začne poslední soud!" (30.10.2014)

V grotesknej malosti sa obyvatelia Neapola zaoberajú malichernými spormi, riešia manželskú neveru, vyhodené paradajky z okna, predaj detí do Ameriky či lásku dvoch mladých ľudí a to všetko v neodolatelnom talianskom temperamente. Ich pokánie naštartuje hlas z neba, ktorý oznamuje, že o šiestej hodine večer príde posledný súd. Tvorcovia sa pochopiteľne vysmievajú absúrdnym situáciam a dokázali plasticky popísať celý kaleidoskop ľudských vlastností. Záverečná plesová scéna po poslednom súde je natočená farebne a je v tom kus symboliky. (01.09.2012)