Žoldnéř

Westernové dobrodružství, které se vyvíjí převážně nevážně, ale v první řadě NEZÁBAVNĚ. Používá prazvláštní odrůdu cynického humoru, která mě nedokáže oslovit - a libuje si v poměrně nesympatických postavách. Zbývá snad ještě dodat, že dva ústřední hrdinové se alespoň částečně vyprofilují až v samotném závěru. Umolousané 2* ... možná 2,5* ... se zavřenýma očima. (11.11.2019)

Opätovne brilantný casting, kde cítiť humor, hnus, špinu, slizkosť, prefíkanosť, rezbu. Opätovne genocída života, lebo počet mŕtvych nie a nie ustúpiť. Opätovne láska Corbucciho života - guľomet. Opätovne dobrá hudba, pot, prach, osud. Myslím si však, že priveľa zvratov a odkladaný koniec pôsobí trochu zmätočne. Stále ale vysoká trvácnosť a westernové pobavenie. (videné 22.04.2016, Prima MAX) (23.04.2016)

Asi som sa dal zlákať Morriconeho hudbou. Film okrem nej vlastne ani nemal čo ponúknuť. Pripomenul mi oveľa slávnejší film Viva Maria!, ktorý okrem vtipu ponúkol aj Brigitte Bardot a Jeanne Moreau. Od výraznej nudy ma neoslobodili Franco Nero, ani Jack Palance, takže dve hviezdičky sú za Morriconeho, aj keď sa tentokrát o hudbu delil. (30.11.2011)

Velká převelká inspirace pro Tarantinova Nespoutaného Djanga (Nerův Kowalski se chová, obléká i holí jako Waltzův Schultz, Palance si oblek zdobí stejnou květinou jako DiCaprio...), ale hlavně výborný špageťák. Polovinu atmosféry vyčaroval mistr Morricone, o druhou se postaral Sergio Corbucci, který se Leoneho nedostižnému vzoru přiblížil asi na maximální možnou míru. Akční scény jsou výborně natočené, téma revoluce sice není tak silně podané jako třeba v Kapsách plných dynamitu, ale to nevadí, je to vtipné i napínavé, závěrečný souboj s klaunem bere dech. Moc se mi líbily i "lehčí" scény, jako byl souboj Franca Nera a Tonyho Musanteho, při němž dostávají rány pěstí i mezci a jeden druhého prohazuje zdí nebo mlátí po hlavě kurníkem plným slepic. A ta krásná kamera. (23.02.2013)

Zpočátku jsem se bál, že to bude takový ten „tradiční“ western o dobrém pistolníkovi proti zlému pistolníkovi, ale čím více stopáže ubíhalo, uvědomoval jsem si, že tohle není jen tak obyčejného. Už jen ty hlavní postavy - jedna dokáže až neskutečně krutě vraždit své oponenty (nebo kohokoliv, kdo mu není sympatický), ale pořád se křižuje, i když jede kolem kostela, druhá je neskutečný snílek, blázen a fantasta, ale myslí věci upřímně, jen je potřeba, aby ho někdo krotil, nu a třetí je chladný mozek, který většinu věcí dovede předvídat dopředu, dokonale střílí, ale je dost na prachy a nedá si vzít sobecky vlastní pohodlíčko. A to celé zpočátku zarámované do „socialistického“ boje chudých proti bohatým, kde ale ani tato rovina není tak jednoznačná, protože i ti revolucionáři jsou zde vykresleni spíš jako šašci, a to v určité chvíli doslova. Navíc film nabízí mnohé druhé plány v záběru, místa, kde si divák musí věci domyslet, jak se staly (typicky příjezd Poláka na farmu dolujících bratrů a první záběr přes studnu), a také jemný humor (Chopin? To je ten chlápek z Chiuachity?). Navíc děj rychle odsýpá, každou chvíli je navrchu někdo jiný, každou chvíli se změní prostředí, ale vše do sebe ústrojně a logicky zapadá. Dojde dokonce na bombardování města (!), natočené vskutku realisticky. A k tomu navíc dokonalá Morriconeho hudba. která ve scéně souboje v aréně je naprosto dokonalá. (12.11.2021)