Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Chchch. Smutně realistická, ale s odstupem vtipná téměř dokumentární polízanice, ze které čiší beznaděj a "ježišikriste!". Nevím, proč je to tak přehlučený, že dialogy skoro nejsou slyšet. Možná tím chce režisérka zdůraznit neustálý hluk při stavbě. Většina hereckých výkonů naprosto uvěřitelná a civilní. Nejlepší z nich ale byl ten skvělej starej děda (Antonín Vaňha). A nejhezčí ta brýlatá pihovatá těhotná Soňa. A samozřejmě Kodet: "Slečno, já si bez vás nedokážu život představit. Nepůjčila byste mi 3 kila?" A šílená hudba! (11.08.2008)

Se sklenkou vína jsem se prokousal avantgardní depresárií, sociálním dramatem i nadsazenou komediální fraškou, poznamenán zůstávám jen mírně, každopádně jde o bezesporu zajímavý projekt a za šišlajícího dědka - glosátora přihodím ještě bodík navíc :) 7/10 PS: měl jsem tu možnost 4 roky pobývat na pražském jižňáku, i když jen na kolejích, přesto si troufám tvrdit, že mám určitý základ, se kterým tento film u diváka počítá... :) (01.03.2009)

Kdepak naše Věra. Konečně toto téma nemohl zpracovat nikdo trefněji, než ona, protože kolektivní pruda na Jižáku mezi bahnem a paneláky je něco tak absurdního a přece tak důvěrně známého většině z nás. Já osobně vnímám Panelstory jako volné generační pokračování Naší bláznivé rodiny Valáška a Kachyni, kteří zobrazili současnou povahu českou v rozpuku šedesátých let zcela mimo všechny ty intelektuální proudy, které beztak nikdy netrápily ve skutečném výsledku větší množství populace. Typická česká rodina se vždycky bude více zajímat o to, jestli maminka neztratila někde brýle, jestli starší dcera už dohlédla na tu mladší mezitím co se chystala na rande a pokud tato domácnost žila svého času v pražském centru, bylo nabíledni, že v další dekádě musela tyto své zájmy přestěhovat do pěkných panelových sídlišť. Schulhoff z tohoto tématu udělal komedii, Chytilová to dotáhla na nepřikrášlenou satiru. A dokonce k tomu dodaly s Kačírkovou neofeministický pohled na mezilidské vztahy. Takže zdar umakartovému jádru a mateřské dovolené! (16.11.2014)

Krásny príklad filmu, ktorý sa nebojí vrhnúť do zvolenej témy "po hlave", priniesť na scénu desiatku rovnocenných postáv (skôr postavičiek), podtónov a zápletiek a pritom tú "hlavu" nestratiť ani len nachvíľu, ba čo viac, nádherne to uzavrieť do funkčného celku. Neherectvo, epizódnosť a "človečina", ktorú už dnes český film akosi nenosí, čo je preveliká škoda a keď sa aj s nejakým pokusom stretneme (napríklad Pasti pasti pastičky samotnej Chytilovej), už to akosi nie je ono - rozutekané, neisté, často neuveriteľné. V tomto prípade akosi nedokážem súhlasiť ani s inak obhájiteľnou výčitkou dramaturga tohto filmu (bonusy na DVD), ktorému vadí, že režisérka ukázala len tú najšedivejšiu stránku vecí... no a? Točila to v roku 1979... dnes sa tlieska Pelíškam, ktoré preháňajú 20x toľko a boli natočené, keď "sa už smelo". (18.08.2008)

"To máte těžký, dneska jedni přijdou a něco udělají a druhej den přijdou jiní a ti to zas rozkopaji. " S filmy Věry Chytilová to je taky těžký. Na jednu stranu si divák v tomto případě může vcelku užit autenticitu prostředí panelového sídliště ve výstavbě (včetně toho všudypřítomného chaosu, který onu stavbu musel zcela bezpochyby doprovázet). Na druhou stranu film nenabízí nějaký ucelený příběh či děj... To co sledujeme, jsou různé (a někdy i dosti bizarní) střípky ze životě některých obyvatel sídliště (včetně jednoho malého nezbedného kluka). Dohromady ty střípky ale do sebe moc nezapadají. (30.06.2022)