Královská hra

Čistokrvných politických thrillerov nie je veľa a tu bolo na čo sa pozerať. Sledujeme ukážkový dej, keď zvrat strieda zvrat. V politike každého štátu niekto niekedy poriadne zatiahne za nitky. Perfektná ukážka konšpirácie a inteligentnej manipulácie so sfalšovanými dôkazmi. Nie každý na to potrebuje aby vybuchlo pol mesta a vystrieľala sa polovica parlamentu. Je možno ťažké si to predstaviť alebo pripustiť, no podobné nekalosti sa asi dejú v zákulisí politických strán bežne. Možno nie až v takomto rozsahu, ale určite dejú. Záverečný epilóg hovorí, že kolobeh sa aj napriek všetkým udalostiam nezastavil. 90%. (14.05.2007)

Dánské politické bahniště se vším co k tomu patří, do kterého vstoupí mladý novinář Ulrik Torp, který rychle zjišťuje, že všechno není jak se zdá a tak začíná Kongekabale. Ulrik se do hledání pravdy ponořil s novinářskou vášní, která přešla později i v osobní zájem až posedlost odhalit spiknutí a machinace související s volební kampaní. Byl to celkem reálný a inteligentní thriller 21. století až na to, že takového novináře dnes najít se rovná nalezení perly v hromadě hnoje. Kdyby ten začátek neměl tak ukrutně těžkopádný rozjezd, tak budu Královskou hru velebit daleko víc. 75% (10.02.2016)

Zmrdi vpravo, zmrdi vlevo, zmrdi uprostřed a pak si má volič někoho vybrat. Arcel opět dokazuje, že s tužkou a papírem mu to jde náramně a i když politické prostředí nemám ve filmu rád, tak musím ocenit očernění celého toho zkurveného systému. Asi to byla trošku utopie, ale přesto se člověk nenudí a trošku se u toho i nasere. 80% (03.09.2017)

Tři týdny před volbami do parlamentu havaruje vůdce politické strany, která má největší šance na vítězství ve volbách. Ve straně se rozpoutá boj o následnictví, do které se zaplete i mladý, ambiciózní novinář Torp. Spekulace v tisku a lži zasahují i do osobního života politiků. Torp se dostane na stopu cynického spiknutí, do kterého je namočen i možný budoucí předseda vlády. Snaží se ho odhalit bez ohledu na následky. (25.04.2006)

„Vážně fandím mladým novinářům, co sem přicházejí. Napochodují sem nadržení a sní o titulních stránkách. Jedno mají společné, vydrží jen pár měsíců. Já jsem tu 22 let. Dám vám tip na přežití. Až se mnou budete příště dělat rozhovor, chovejte se slušně. A jednejte se mnou uctivě, mám na to právo. Jste pod mou střechou. Rozumíte?“ Jenže Ulrik si prostě nedá říct…Politika je špinavá a lidi v ní ještě víc, ano. Tahle nadprůměrně obsazená severská žánrovka umí pracovat s publikem, protože ve chvíli, kdy se začne všechno obracet proti hlavnímu hrdinovi, jsou divákovy emoce přesně tam, kde je chce režisér mít. Divák si uvědomuje, že si Ulrik uříznul pořádný krajíc a čeká, zda se jím nezadáví, což na emoční zúčastněnosti ještě přidá. Proto zamrzí, že klíčový zvrat vyzní poměrně naivně (celkově působí docela nevěrohodně, že by se někteří protřelí aktéři nechali tak lehce nachytat, zároveň bych čekal, že se vůči „osině“ víc přitvrdí). Lépe už v tomhle ohledu vyznívá hořce úsměvný závěr. Kvůli němu nakonec hodnotím ještě slabšími 4*. (29.04.2023)