Alexandr Dumas starší

1****začátky, 2****spor, 3***odcházení. _________ Tři epizody z různých životních fází velkého vypravěče: Mládí, vrchol, stáří. Skvělý (Mauroisův) nápad, jak ukázat Dumase se vším, co k němu patří. Zkazit dojem mi mohlo snad jen to, že byly Dumasovy osudy podány poněkud nekriticky - a tedy lehce předvídatelně (pro doplnění doporučuju film Jiný Dumas). Naštěstí to zachránil svým živelným projevem Menšík. (09.01.2016)

Že bych si nechal ujít minisérii výborného dua Jaroslavů Dudek, Dietl pojednávající o mém milovaném romanopisci, totiž autorovi legendárních Tří mušketýrů Alexandru Dumasovi starším, kterého si navíc s ohromnou sobě vlastní chutí zahrál nesmírně přesný a vpravdě skvostný Vladimír Menšík ?? Ani potřetí určitě ne !! Zvláště když Alexandr Dumas starší přes tu technickou nekvalitu platí za absolutní vrchol Dietlovy i tuzemské dramatické tvorby.. Mluvit zde o castingovém kiksu může jen blázen, protože Menšíka s kreolem Dumasem pojila i nepopiratelná vizuální podoba, mimo té řekněme třeba charakterové, když prostě slovo vypravěč ukazuje vícero svých významů.. Dokonale nadčasová záležitost, autentičtejší než život sám, která obnažuje pravdu o Menšíkově hereckém rozsahu a genialitě, byť herec film zkrátka sám nikdy neudělá.. Jak kdysi řekl E.F. Burian: "Dejte mi devět Menšíků a já rozbořím Prahu.." ;) (12.09.2015)

Tohle je vůbec nejlepší seriál Jaroslava Dietla (Lze-li u třídilné série u seriálu vůbec mluvit). Za dobrým vyzněním tohoto díla stojí dva dobré předpoklady: Menšík je Dumas a Dietl je Dumas. Oba mohli najít dobrý důvod pro ztotožňění s touto postavou a díky tomu je vyznění této málonákladné TV-hry nakonec tak věrohodné. Menšík dokázal Dumase zahrát jako živelného génia i kariéristu, jehož osud je fraškovitý i tragický zároveň. Ve scénách, v nichž Dumas svému synu vypráví, o tom, že fikce je důležitější než skutečnost, mám pocit vyjádřil Dietl i své životní kredo. Vyprávět příběhy bylo pro Dumase, Dietla a také Menšíka to nejdůležitější bez čeho nedokázali žít. Umělecká kvalita děl Dumasových, stejně jako Dietlových, je sporná. Morální stanovika jimi také rozhodně zastávat nechtěli. Ale skoro všechny prozařuje umanutá chuť vyprávět lidem příběhy a přinutit je, aby naslouchali. (08.11.2004)

Jedno z nejlepších zpracování Jaroslava Dietla. V hlavní roli třídílného filmu se představí nespoutaný živel Vladimír Menšík a jeho ztvárnění Alenandra Dumase staršího je absolutně věrohodné, on ho ani nemusel hrát, on jím byl! V prvním díle přijíždí do Francie jako dvacetiletý mladík a začíná si podmaňovat francouzská divadla. Ve druhém díle je už jako čtyřicetiletý slavný spisovatel a dramatik na vrcholu své kariéry a peníze, které vydělává, ihned mizí za jakýkoliv rozmar, který si Dumas usmyslí. Představuje se zde i jeho syn v podání Jana Kačera, kterého začíná učit psát. Nekončící večírky, pití, krásné ženy, ale vše Dumas vyvažuje obrovskou pílí a hned od časného rána už sedí za stolem a píše a píše. Třetí díl zahrnuje posledních pár let Dumasova života, kterého se za žádnou cenu nechce vzdát a stále si namlouvá, že ho stáří nedostane a snaží se stále psát, jezdit z divadlem po vesnicích, chodit po večírcích bavit šlechtu svými historkami, až tento neskutečný bohém umírá v posteli u svého syna. To, co předvedl Vladimír Menšík nejen na smrtelné posteli, bylo absolutní herectví, kdy se do své postavy opravdu ponořil, souzněl s ní a úplně se jí podřídil. Myslím, že ji ani nemusel tak hrát, Vladimír Menšík měl s Alexandrem Dumasem společnou stejnou náturu, kdy oba do poslední chvíle života chtěli bavit lidi a chtěli, aby je lidi měli rádi a nezapomněli na ně. U obou představitelů to tak dopadlo a v srdcích lidí, kteří je měli rádi zůstanou po několik generací navždy. Ještě bych citoval věty Alexandra Dumase z konce druhého dílu, které říká svému synovi, o tom, kdy o sobě může člověk prohlásit, že se stal spisovatelem. " Až budeš moct psát každý den; ne, líp, až budeš muset psát každý den, v jakékoliv situaci, ať už na slavnosti nebo na lodi, v bitvě nebo milostném rozpoložení, ve strachu i v radosti, v bolesti, ale i ve vítězství, potom o sobě můžeš říct - jsem spisovatel. " A o tom to celé je!!! (11.01.2017)

Velmi zajímavé je srovnávání s o rok mladším filmovým bratříčkem - Tajemstvím velikého vypravěče. Trilogie je klasické televizní dílo, adaptace románu, zatímco film využívá svého výsostného jazyka, i za cenu výraznějších dějových zkratek (někdy velmi trefných - například házení květin z podia neustále se měnícím favoritkám). Několik scén zůstalo téměř doslova stejných (narození syna), jiné jsou v Tajemství mnohem silněji vypointovány (první předčítání, soud, smrt). Trilogie měla mnohem více času na vykreslení peripetií Dumasova života, ale popravdě, vše podstatné se vešlo i do filmu. Hudba zde není uvedena (ani v titulcích), ale tipla bych, že autorem je L. Fišer. Zmínku zaslouží i kostýmy, které jsou zde autentičtější než u Tajemství. Idiny svatební šaty jsou naprosto strašné a herečce vůbec nesluší, dobově jsou ale přesné. A samozřejmě, hlavní představitel. Vl. Menšík hraje opravdu výborně, ale někdy mu to ujede do žoviálního baviče, do až moc rustikálního, sedláckého typu. Na ostatní mnoho prostoru nezůstalo a že se jich v malých roličkách vystřídal slušný počet... (01.10.2018)