Návrat

Ivan a Andrej, to sú dvaja bratia, ktorí budú onedlho konfrontovaní vlastným O-T-C-O-M, a ten sa mimochodom neukázal už veľmi dlhé roky, no teraz sa znenazdajky len tak vykryštalizoval, že ich vezme na dvoj-dňový výlet, a to nielen na rybačku, pričom mladší Ivan si postupne uvedomuje, ako s ním psychologicky máva, deptá ho, buzeruje ho, že starší Andrej zatiaľ všetko okolo seba celkom dobre znáša, ale keď už príde na očakávané „lámanie chleba” , tak aj jemu prasknú nervy, až sa neovládne... _ Pozeral som sa na výnimočný debut režiséra Andreja Zvjaginceva, a práve keď si predstavím súčasný ruský film, automaticky ma napadne práve jeho meno, pod ktorým môžem právom očakávať kvalitný, sugestívny, depresívny, až nepríjemný filmový zážitok, a taký je presne tento N-Á-V-R-A-T, ktorý sa dá rozumieť, ako dvoj/viac-významový... Normálne som videl, ako sa svojou nekompromisnou, naturalistickou réžiou + kamerou Michaila Kričmana, zarezáva postavám hlboko pod kožu, a záverečné čiernobiele fotografie sú len čerešničkou na torte, ktoré ukazujú nálady a pocity zúčastnených počas absolvovania kilometrov od samotného úvodu až po tragický koniec + retrospektíva bratov ako malých chlapcov, keď ešte všetko fungovalo tak, ako má. ZVJAGINCEV má rukopis ako TARKOVSKIJ, krásne, ale bolestivé zábery ! (19.08.2018)

Dlouholeté odcizení otce od jeho dvou synů a jejich obtížné hleání cesty k sobě. To je kostra dramatu, které nabízí Andrej Zvjagincev ve svém filmovém otisku. Nízkorozpočtový snímek ve stylu roadmovie se opírá o herecké výkony obou chlapců v dětských rolích a o syrovou divokost ruské krajiny v okolí Ladožského jezera. Režisér diváka úspěšně zaplétá do psychologické hry nevyrovnaného vztahu otce a dětí. Autoritářský přístup a citová odměřenost spolu se strachem dětí z cizosti a zjevné přetářky. To vše neustále připomíná temný tón, který předznamenává tragické rozuzlení, jenž také v závěru přichází. Jak už to u podobných filmů bývá, pokládá i tento určité otázky, na které sám neodpovídá, čímž nutí k zamyšlení. Film určitě stojí za vidění. Zejména linie z pohledu obou chlapců funguje výborně. Osobně mám problém pouze s rolí otce, jehož chování a pohnutky nejsou nijak objasněny ani přiblíženy. Možná je to úmysl, zachovat tajemnost a neurčitou obavu z této postavy i před divákem, ale když chci vnímat film komplexně, pochopitelný dětský úhel pohledu mi nestačí. (04.02.2013)

Dva otcem opuštění bratři zažijí ve svém nízkém větu návratem otce nezapomenutelných pár chvilek, v kterých se sbližují prostřednictvím výletu. Otec tvrdou rukou velí ve stylu staré školy. Chlapce se snaží ohnout, ale každý proutek při moc velkém ohybu praskne. Emocionálně gradované a přitom tak prosté dílo. (30.08.2020)

o tom, ze rusi to s filmom vedia som nikdy nepochyboval.navrat je toho svetlym prikladom..film, ktory vas po cely cas nuti rozmyslat nad tym, aka vie byt realita nevyspitatelna..strateny otec o ktorom absloutne nic nevieme sa zrazu zjavi a behom par dni naprava zanedbane..hm, krasny namet, vyborne napointovany, smutny a kruty..vyborna detska ustredna dvojica..nechapem, ze zahrali, ako ostrielani harcovnici..velmi pekny film. (13.04.2007)

Hudba znějící jak žalostný zpěv kosatek v zajetí hned v úvodu navodila očekávání hlubokých emocionálních zážitků, a skutečně, odsypány v pravidelných dávkách, zasahovaly přesně a bolestivě, prostřednictvím dokonalých výkonů obou chlapců v hlavních rolích, jejichž rozdílné charaktery odrážely touhu po otcově lásce zcela po svém. Natočeno v duchu typicky ruské poetiky, bez patosu, s krásnými záběry, dokonalý zážitek mně však narušoval všudypřítomný chlad i nezodpovězená "proč?" (06.06.2012)