Návrat

Citlivě natočený snímek o duu nerozlučných bratrů, z nichž každý má k vracejícímu se otci jiný přístup. Starší z nich otcovu autoritu přijímá bez otázek, zatímco mladší proti němu revoltuje. Pokud čekáte lidsky hřejivé melodrama o sbližování se, tak na to zapomeňte. Tady se hraje na syrovější, ovšem zároveň opravdovější notu a i díky nim je závěr Návratu opravdu těžko zapomenutelným zážitkem. (16.01.2007)

Další film, u kterého je hodnocení na čsfd hodně ulétlé. Neříkám, že Návrat je špatný film. V několika okamžicích je příjemný, poetický a kouzelný svou chladnou tváří ruského světa. Bohužel je postaven na základech Návratu otce k manželce a dvěma synům. Poté následuje dlouhá cesta za "něčím", při které se otec chce stát respektovanou osobou. To moc nevychází, protože neustále opakování myšlenky "já jsem tady otec, vy jste jen děti a já tady o všem rozhoduji, takže nemáte právo na vlastní myšlenky a názory" je unavující víc než si režisér myslel. Celé chování a jednání otce musí zákonitě vést k tomu jedinému možnému a ti se také stane. Film tento závěr dožene do extrému, ale v podstatě mluví o realitě, která je na denním pořádku (SPOILER: //nechápat špatně, "zmizení" otce je možno brát jako způsob osamostatnění synů a tím naplnění snahy každého rodiče=aby jeho dítě samo uchopilo svůj život a uvědomilo si "přijalo" svou odpovědnost//). Nebýt neustále snahy vtloukat to samé do hlavy diváka Návrat mohl být opravdovým návratem a ukázat lidem něco víc než poučnou cestu pod rouškou "tyranie". (04.05.2007)

Pokud si nejste jisti, co přesně si představit pod, dnes celkem populárním, pojmem "nekomerční", nebo "art" film, mrkněte na Návrat - uměleckou kamerou natočený (filtry), skromný příběh dvou chlapců a nevysvětlitelném návratu jejich otce po neuvěřitelných 12 letech, kde není ani tak podstatný samotný děj (v kterém nehledejte hlubší smysl, či logiku), jako prožitky malých bratrů, jejichž herečtí představitelé se zhostili rolí velice přirozeně a samozřejmě prožitky samotného diváka. Záhadný a neprůhledný otec na sobě nedá nic znát, pouze si libuje v krátkých despotických příkazech a zatímco jeden chlapec poslouchá na slovo, nejspíš díky jakési vnitřní radosti z tátova návratu, druhý vzdoruje a nehodlá otci jeho dvanáctiletou absenci ve svém životě jen tak odpustit. Oceňuji, že na rozdíl od takového 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, zde úvodní scény dostanou v závěru svůj smysl ("Dokážu skočit"), avšak na lyrický film se nejedná o tak emocionální dílo, mohl bych klidně jmenovat hromadu silnějších snímků. 7/10 (03.05.2008)

Z té kamery prostě musí mít člověk bradu až u země. Film je provokativní a dráždivý v tom smyslu, že pokud jednou začnet s jeho sledováním, jste prostě natolik zvědaví, že i kdyby vám jeho pomalé "Tarkovského" tempo nevyhovovalo, stejně se budete dívat dál. V tom tkví slabina i síla filmu. Od chvíle, kdy otec vstoupí do života těch dvou kluků (a zejména od doby, kdy se ocitnou na ostrově) jste zkrátka zvědaví, jak se rozkryje příběh onoho muže. Co bylo v oné bedně? Je ztroskotalá loď u ostrova jen náhodou? A jak to souvisí se zmínkou, že se kdysi "ryb přejedl"? Nutně pak musí přijít jisté zklamání, když nepřijde odpověď. Na druhou stranu možná díky tomu vám zůstane snímek vrtat hlavou... (18.11.2008)

Ako vraví ruské príslovie: "незваный гость ху́же тата́рина“ . Nepozvaný hosť je horší než Tatár. Zostáva zásadná otázka ohľadom istej "veci". Na jej zodpovedanie ostáva asi len osobne ísť prekopať ostrovy ďalekého ruského severu (a popri tom si nazbierať nejaké tie lesné plody). Výkony detských hercov a krása exteriérov robia z tohto najlepšieho Zvjagincevovho filmu nezabudnuteľný zážitok. (24.11.2016)