Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Princ kouzelné země Porcelánie (M. Dlouhý) chtěl vystavět svůj palác a celou zemi z porcelánu, aby křehkost okolí přiváděla lidi k ohleduplnosti a jemnosti i v jejich myšlení a konání. Devět panen marně čekalo, kterou z nich si vyvolí za nevěstu. Princ však doposud nepoznal, co je to láska. Až potkal myrtovou pannu (G. Filippi). Dívku, která se zrodila z keře… (Česká televize)

(více)

Recenze (18)

otík 

všechny recenze uživatele

Zase z řady poeticky depresivních pohádek, která je sice zasazena do exteriérů a skutečných reálií, ale příběh je zase melancholicky smutný podmalovaný totálně psychózní hudbou. Navíc zlo je tu hodně silné a v okamžiku úmrtí víly opravdu nepříjemné. Přesně typická pohádka Svatavy Simonové, jejíž pohádky pro děti rozhodně nejsou a dospělému moc veselosti nedopřejí. Hudba: Ladislav Simon ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Celou dobu jsem měl pocit, že koukám na nějaký záznam snu zfetovaného jedince. Nejenom, že někdo opatlal kameru kolem dokola sádlem (to tehdy a nejen tehdy bylo moderní, používal to i Juraj Herz třeba v Devátém srdci), ale princ idealista, který vidí svět růžově, kdy podle něho bude stačit postavit třípatrové školy z porcelánu, aby lidé byli lepší a laskavější, si čuchne myrtového keře a zamiluje se do něj. Pak tam někde kolem běhá devět divoženek, prý devět panen, ač některé vypadají poněkud vyžile včetně Báry Kodetové, která je jejich kápo. První tři čtvrtiny příběhu to nedává celé smysl (proč prince láká myrtový keř, to nikomu nepřijde divné, že se muchlá s keříkem nebo že keřík berou jiní dva lidé jako své dítě?), chybí jakýkoliv konflikt nebo nějaké napětí. A pak se nám z myrty vyloupne víla, co vypadá jak Mařka z nočního baru ve štatlu, devět panen se vzbouří, a je hotovo. Uff. Prostě drogový úlet tahle pohádka. ()

Reklama

zdeny99 

všechny recenze uživatele

O myrtové panně je lyrická pohádka. Je to klasický televizní počin na nedělní odpolední, který ovšem vypadá jako amatérský. Na penězích se šetřilo všude možně, kde se jen dalo. Kostýmy, především těch devíti panen, jsou otřesné. Ty jsou navíc ještě škaredé. Kamera je také příšerná. Nejhorší je ten mlžný opar kolem panen v zahradě. S tou zahradou se to už vůbec nepovedlo. Jestli si někdo myslel, že natáčet v zahradách před bohatě rozkvetlými keři to zachrání, tak se šeredně spletl. Interiéry nedopadly o moc lépe. Nechápu, že do tohoto paskvilu se propůjčili Postránecký s Trávníčkem. [643. hodnocení, 17. komentář, 49%] ()

dogrose 

všechny recenze uživatele

Já mám s filosofickými či filosofujícími pohádkami problém: už jako dítě mne nebavily a odcházela jsem od obrazovky, protože jsem "těm řečem" vůbec nerozuměla. A nebaví mne ani dnes, když se blížím babičkovskému věku: "těm řečem" sice už rozumím, ale celé je to takové unylé a "uživatelsky nepřívětivé". Hudba mne vyloženě skličuje a kýčovitě rozmlžená obrazovka mne štve už od začátku. Herectví Michala Dlouhého se nedá nic vytknout, a přesto jeho zmítaný princ snící o ideálním království je jen slabým odvarem z Hamleta. Ty Jezinky potácející se rok po královské zahradě mě spíš děsí a Myrtová panna je poněkud mdlá. Tím v žádném případě nenapadám původní předlohu. ()

bloodcountes 

všechny recenze uživatele

Tyhle filozofické pohádky, kde se (byť poněkud ledabyle) pracuje se symboly a archetypy mám ráda. Proto kdysivá pohádky vznikaly, byly to symbolické obrazy životních situací a vzorců, jakési návody na správný a plnohodnotný život. Ano, tehdy se smysl a hodnota života nehledala jenom na povrchu, ale hledělo se hodně také dovnitř. Protože lidi věděli, že jak uvnitř, tak i navenek, že jak mají uspořádné a bohaté nitro, tak uspořádaný a šťastný je také jejich život. V této pohádce, v tomto příběhu lze celkem polopaticky vysledovat různé archetypy, hodnoty a klíčové situace, poměrně nezvyklá je podoba naivity a čisté víry mladého price, to se zase v pohádkách tak často nevyskytuje a zcela odzbrojující je jednoduchá logika : když lidé budou žít v křehkém porcelánu, stanou se jemnějšími a lepšími. "Princi, máš pravdu, potřebujeme lepší svět a když tvá pravda umře, lidé už se nezmění." Princ je nositelem ideálů a změny, konec starého a přinášení nového, jeho pravda (jeho smysl a úloha) musí stále trvat. Pravda změny neustále zaměřené vysoko na ideál. Nemívá podobu revoluce, čas a vytrvalost v jeho vysokém směřování přinášejí růže (nebo myrtu coby symbol štěstí a lásky). Pokud jsou lidi ochotni se nad těmito obrazy a symboly zamýšlet, může jim to něco dát, pokud hledají v pohádkách jenom kratochvíli a kupu srandy, nebude se jim tato pohádka líbit. Čtvrtou hvězdu přidávám, protože se mi zdá, že má nezaslouženě nízké hodnocení:) ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama