Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Jiří HubačHrají:
Ladislav Pešek, Antonie Hegerlíková, Jiří Vala, Věra Galatíková, Bedřich Prokoš, Vladimír Hlavatý, Jiří Pleskot, Vladimír Bičík, Karel Fiala, Ivan Pokorný, Eduard KohoutObsahy(1)
Ráno jako každé jiné. Na ulici rachotí tramvaje, dlažbu rozezněly kroky prvních chodců. Teď by měl zazvonit budík a dvaašedesátiletý Jan Mrákota (L. Pešek) by pod peřinou vychutnával poslední okamžiky příjemného tepla. Ale budík nezvoní. Pravidelný ranní rytmus zakolísal na tom nezvyklém tichu a od té chvíle je všechno jiné… Snímek režiséra Antonína Moskalyka podle scénáře Jiřího Hubače získal v roce 1971 na mezinárodním televizním festivalu v Praze v kategorii dramatických děl hlavní cenu – Zlatou Prahu a Cenu československých televizních diváků. Vedle L. Peška (Jan Mrákota) se můžete těšit i na další skvělé herce jako A. Hegerlíkovou (jeho žena Blažena), V. Galatíkovou (jeho dcera Věra) či J. Valu (Věřin manžel Karel). (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Podzim stáří, jehož aktivní život končí a ten vytoužený penzijní, plný pochyb a nejistot, nastává. Muž v okamžiku, který tak trochu připomíná předěl mládí a dospělosti, v moudrosti, která nepostrádá pochyby ani existenciální úzkost. A posléze poznání, že tímto předělem sice mnohé opravdu končí, ale nejméně tolik je toho, co naopak začíná. V ztvárnění předních českých herců i tvůrců se nejen tehdy, ale i dnes dostává českému divákovi zážitku, na který se nezapomíná. Pod jednou podmínkou ovšem: že dílo je dostupné v technologii, jejíž masové zvládnutí ji dnes činí nepopiratelně lidovou. Nemusím jistě dodávat, že mám na mysli digitalizaci a DVD, případně jiné alternativní nosiče. ()
Nádherná dramatická televizní inscenace od J. Hubače s dobrými hereckými výkony všech představitelů. Navíc získala na mezinárodním filmovém festivalu v roce 1971 dvě ceny. Nejlepší a nejhezčí scéna ve filmu je ta kdy pan Mrákota vynikající (L. Pešek) nádherně a mistrně vystihl první den penzisty, kdy si vychutnává dopolední siestu a kdy navíc je sám doma nikým nerušen a kdy si chce v klidu přečíst své noviny a nemůže najít nebo takhle nemůže se správně uvelebit na tom svém otomanu určitě to všichni známe. Stále málo pod hlavou! ()
Ještě to nezabalit, ještě nevysedávat a nekafrat o ničem, ještě žít, nečekat jen na smrt. ()
Nádherně dramatický a těžký pravdivý příběh lidského stárnutí a potřeba dokázat si, že ještě někomu jsem k užitku..! Moskalyk opět prokázal toliko velký talent pro dramatičnost za výrazného příspění hudby Luboše Fišera, s kterým dlouhá léta spolupracovali...:-) ()
První díl diptychu dua Hubač, Moskalyk se soustředí na starší generaci. Což by samo o sobě nebylo na závadu. Druhá část, Pozdní léto, je mi přece jen sympatičtější. A možná je to i změnou představitelky paní Mrákotové. Hegerlíková sice není špatná, ale s Medřickou se rovnat nemůže. Galatíková je zde v nepatrné roli, takže nemá šanci něco předvést. Velký prostor dostal Pešek a dokázal, že neuměl hrát jen dobráky od kosti. ()
Hubačův jímavý příběh o lidech na předělu. Život ve stáří, dnes i před bezmála půl stoletím, má i svou odvrácenou tvář, onen hořký pocit, kterým se člověk, dosud aktivní a plný energie, zalyká při pomyšlení na to, že je najednou zbytečný, nepotřebný a odepsaný. Tento nelehký úděl dokázal právě Ladislav Pešek interpretovat s maximálním zaujetím a téměř neuvěřitelnou přesností a koncentrací. A sluší se připomenout i neméně skvělé herecké partnery, zejména Antonii Hegerlíkovou a Bedřicha Prokoše. Stáří je boj, který nesmíme prohrát. ()
Lehce podobný námět jako u Michálkova Babího léta, ostatně scénárista je v obou případech stejný (Hubač). Tentokrát roli stárnoucího kmeta, který se těžko vyrovnává s podzimem života, ztvárnil Ladislav Pešek, jenž obecně při herecky vypjatých momentech vkládá do svých rolí tolik bolavého sentimentu, až je to někdy nepříjemně příjemné (a naopak). Zde k tomu měl opět několik příležitostí, přičemž nepromarnil ani jednu. Tedy opět silný zážitek, který nedokázal pokazit ani Jiří Vala svými technickými chybami, když se asi 10krát kouknul do kamery... 75% ()
Inscenace postavená na primitivní zápletce mi nesedne navzdory panu Peškovi a závažnosti tématu. 1) Přechod do důchodu - oblíbené téma socialistické televize. Ovšem tak, jak je věc představena v této inscenaci, mi přijde až trapné. Pan Mrákota nemá žádné zájmy, žádné koníčky, žije jedině svou prací v dílně. Na důchod se nijak nepřipravoval. Jeho intelektuální úrovni pak odpovídá i to, jak novou situaci snáší. Proč bych měl s jeho nepřizpůsobivostí nějak sympatizovat? Protože ho hraje Ladislav Pešek?_____ 2) Věc má ještě jeden aspekt. Bytová nouze přispívá k morálně pochybnému tlaku "mladých" na otce, aby se odstěhoval a uvolnil jim byt. Důchodce Mrákota poctivě pracoval a žil, svým dětem očividně pomáhal a nechal je bydlet ve svém malém nepostačujícím bytě (dcera je už osm let po svatbě) a oni se ho nyní chystají vylifrovat jinam, aby jim byt zůstal celý. Jejich jednání je pochopitelné, ale není košer a nelíbí se mi, ať už byly tehdejší bytové poměry jakékoli._____ 3) 65letý Ladislav Pešek a ostatní promlouvají Hubačovou vázanou řečí a přispívají k poněkud hořké pachuti z celého díla._____ 4) Výstižný moudře smírný koment s nadhledem: rozum a cit (nehodnotila). ()
Dobře napsané, zrežírované a zahrané. --- Kolik životů komunisté nenapravitelně otrávili svojí "sociální" bytovou politikou? ()
Odchod do důchodu se blíží a až teprve tehdy si člověk uvědomí, že nebude mít vlastně co dělat, protože zajetý stereotyp, který každodenně zná a umí se nedá změnit ze dne na den. 50% ()
Taková obyčejná inscenace... Inscenace obdržela v soutěži dramatických pořadů ocenění "Zlatou Prahu" a "Cenu televizních diváků". ()
Odchodem do důchodu se člověku mění život. Množství volného času může zamotat hlavu i tvrďákovi. Náš hrdina se dostane díky volnému času a přemýšlení o budoucnosti do deprese, připadá si zbytečný, přepočetný. Hledá důvod, proč jít dál, pod tlakem svých dětí, ty mají své plány s jeho bytem, ale bez něho v něm. Emocionálně založený Mrákota (Ladislav Pešek ) bojuje svůj boj, "každý den je bitvou", ovšem není úplně jasné, zač se vlastně pere. Za svůj pocit nepostradatelnosti, za svou pozici hlavy rodiny, ze zoufalství z odchodu z továrny, magoření z nečinnosti nebo proč vlastně? Musí se uklidnit a srovnat si to všechno v hlavě.... Vynikající Pešek v roli stárnoucího pána koncertuje, pluje scénou a skoro nikoho dalšího ve filmu ani nepotřebuje. Moskalykovi se tohle důchodové drama fakt povedlo...90% ()
Je to film o stáří. Pešek má tu smůlu, že nechlastá, jako my všichni nemocní starci. Jen tak si lze vysvětlit, že je celý šťasten, že ho podnik povolal k mašině, jako pracujícího důchodce. Kdyby mě moje matka atomová elektrárna povolala za standard 55 000, vzkázal bych jí: Vyserte si voko pitomci, natrápili jste mě dost! ()
Nevím proč, ale poslední dobou mi připadají ty kvalitní československé socialistické černobílé filmy či seriály strašně negativní a depresivní. ()
Pesek jde do duchodu. Cas travi tim, ze sedi doma a prudi celou rodinu. Neni to nejak veselej film, i protoze Pesek je dobrej herec, a tak je i v ty negativite pekne hustej... :) ()
Hra byla nastudována již v roce 1961 v režii Jaroslava Dudka. Moskalykova inscenace je již druhou verzí. ()
Scénář Jiří Hubač. Hlavní cena v kategorii dramatických pořadů, Cena čs. televizních diváků - MTF Zlatá Praha 1971. ()
Československý televizní film podle scénáře J. Hubače o těžkém smiřováním se se stárnutím. Čerstvý penzista Jan Mrákota má velké problémy uvědomit si, že splněním pracovních povinností nemusí skončit také veškerý aktivní život a že starý člověk nutně nemusí být na obtíž, pokud svým despotickým, vztahovačným a zároveň uplakaným chováním tomu nebude dávat příčinu. V hlavní roli otce rodiny uvidíme výborného L. Peška, starého muže, jenž neví, k čemu kromě práce věnovat svůj čas a současně ho chce trávit důstojně a užitečně (viz návštěva ´Trampského klubu´ v čele s nezvykle vtipným B. Prokošem). Zejména noční rozhovory s jeho milující ženou A. Hegerlíkovou ukázaly kvalitu Hubačovy předlohy v pravém světle. Rodinu dále doplňovali syn J. Vala, mající problémy s dějepisnými znalostmi a snacha V. Galatíková, oba sdílející byt společně s rodiči. Nikdy mne nenapadlo, co všechno se může skrývat za nehybnými a strnulými pohledy starců a stařen z okna na ulici, tento snímek mi to dostatečně osvětlil a současně se jednalo o jednu z nejlepších scén, v níž se projevilo Peškovo jedinečné herectví. Moskalykovo televizní drama hodnotím jako velmi zajímavou podívanou, plnou Hubačovy, jehož dílo nesmírně obdivuji, moudrosti. ()
"Tak už mi to taky začalo, pane Bože!" Excelentní výkon Ladislava Peška v tomto trochu depresivním televizním dramatu. "Hlavní je na nic nemyslet a žít!" ()
No, ono je to asi určeno mé věkové kategorii. Starého muže jsem sice plně chápal, tedy v oblasti chování jeho syna, ale celkově mně tahle hra připadla frustrující. Taková, řekl bych depresivní. Ale on to byl asi účel. Podruhé raději ne. ()