Konec cesty

Československé drama, v němž hraje M. Růžek hlavní roli propuštěného vězně Josefa Lachmana, jenž se dostane k obrovskému válečnému majetku, bohužel pro něj však v britských librách, což nebylo v roce 1959 zrovna výhodné. Plán utéci spolu s dcerou (energická A. Vranová) a zeťem (ustrašený V. Ráž) na Západ nebyl špatný, avšak vzhledem k tomu, že dáma musela nejdřív vyměnit libry za bony a zakoupit v Tuzexu zboží, neměl naději na úspěch. Její nerozumné počínání neuniklo bdělému zraku bezpečnostních složek a tehdejší všemocná policie, ve složení klasicky na oko přátelský nadporučík J. Bek a jeho věrný asistent G. Heverle, okamžitě rozjela vyšetřování. Právě druhou polovinu snímku hodnotím jako velmi působivou, pominu-li nezbytnou iluzi neomylnosti a nepřemožitelnosti Státní bezpečnosti, jevila se mi na tu dobu nadprůměrná, podpořená skvělými hereckými výkony. Nejvýrazněji působil pochopitelně představitel hlavní role ledově chladný řidič Lachman na stavbě přehrady, po celou dobu snímku vrhající nepřátelské a agresivní pohledy. V roli výstředního minéra Rokose svůj tradiční nadstandard předvedl klasicky ukecaný, všeznalý a vychytralý R. Deyl. V malých rolích překupníků valut se objevili též M. Kopecký a R. Hrušínský. Pro neznalého diváka snímek nabízí i ukázku, jak to chodilo v Tuzexu na konci 50. let a také jak měli nacisté svou válečnou ideologii promyšlenou, neboť kromě vojenské ofenzivy útočili na Spojence i v ekonomické rovině, např. tiskem falešné měny, záškodnicky pouštěné do oběhu. Poslední filmařský počin M. Cikána Konec cesty je dle mého názoru zajímavé dílo zkušeného režiséra, s netradiční tematikou a skvělými herci. (04.06.2015)

Poctivě natočená detektivka ze staré školy, to jest, minimum akce a napětí a naopak spousta zcela statických dialogů. Srovnání se Schulhoffovým Strachem, opusem pouze o čtyři roky mladším, dokládá tento zásadní rozpor velmi výmluvně. Herecky je Konec cesty samozřejmě hodně slušný, ostatně při té plejádě skvělých herců není divu. Samotný příběh taky není vybudován špatně. Faktickou výtku by bylo možné mít pouze proti tomu, že se ten sachsenhausenský padělek podařilo tak snadno identifikovat. Ty padělky totiž ve skutečnosti byly prakticky nerozeznatelné. Více k tomu například tady: http://technet.idnes.cz/vyrobil-miliony-falesnych-penez-rozhovor-s-nejvetsim-padelatelem-vsech-dob-1vg-/tec_technika.aspx?c=A080522_124317_tec_technika_kuz Dobře zpracováno je to i ve filmu "Ďáblova dílna". Celkový dojem: 65% (12.01.2013)

Nikdy jsem nebyla v mosteckých dolech ani v Tuzexu, takže napínavý film Miroslava Cikána je ideální exkurzí do těchto míst. Ďábelskému pohledu očí Martin Růžka mohl v československé kinematografii konkurovat snad jen Petr Čepek a moje oblíbená pyšná princezna Alena Vránová odsekává a uzemňuje chlapy na první dobrou. Kuřáci budou mít během projekce absťák, protože si tam všichni zapalují jednu cigaretu za druhou. Jak noirové! (18.08.2020)

Detektivka z padesátých let, které nelze nic vytknout. Chvílemi spíše psychologický film. Od Růžka se nečeká, že bude klaďas. Od Deyla se spíše čeká, že bude nezodpovědný opilec. Od policajtů se čeká, že budou socialisticky geniální a od Miloše Kopeckého, že bude kurevník a vekslák. No a tak se taky stalo. Vše vyšlo na výbornou. Alenu Vránovou jsem ale nepoznal. Film nese poselství. Žiješ-li člověče v padesátých letech v komunismu, po ničem netuž, nikam nesměřuj, měj strach. To se vyplácí a hezky to ztvárnil Vladimír Ráž. (11.10.2012)

Za války v koncentračním táboře byly vyráběny falešné libry. V padesátých letech propuštěný vězeň odchází pracovat na stavbu přehrady u Chebu, a ví kde jsou falešné libry zakopané...povedené československé kriminální drama. Scénář - Bohumil Brejcha - Jirí Mares. Hudba - Štěpán Lucký. Kamera - Václav Huňka (09.09.2011)