Má je pomsta

Extremne depresivne. Tento film by sa dal inak nazvat- "Co najstrasnejsie sa moze cloveku v zivote prihodit" a film o tom ze pomsta, v respektive potreba zabit niekoho sa moze stat jedinym zmyslom zivota. Situacie v ktorych sa ocitaju hrdinovia filmu su hadam tie najhorsie ake si len dokazem predstavit. Ak sila Oldboya bola v neuveritelnosti a fantasknosti situacie, tu je naopak sila v hrozostrasnej uveritelnosti toho co sa udeje. 10/10 (11.04.2007)

Pan Pomsta je prvním, ale co jest většinou nezvyklé, nejslabším dílem Chan-wook Parkovi trilogie. Je totiž neuvěřitelné, jak Chan-wook Park dokázal behěm tří let vyspět a vypilovat svůj filmařský i tvůrčí um. Pan Pomsta se ve svém průběhu dost vleče na drama vlně, kdy si autor pomáhá budovat depresivní atmosféru scénáristickýma berličkama jako jsou smrtelná nemoc, hlochoněmej, sebevražda, bezdomovec, nešťastná smrt děcka, atd., což potom logicky vyvolává reakce postav, jež spějí k řádně prokrvenému finále. To se sice dostaví, na "úvod" (série) je v pořádku, je pěkně drsné, ale ve vztahu k následujícím dílům je super, že si Park nechal pár es v rukávu. Jelikož chci-li být úplně spravedlivý vůči trilogii, dávám trochu přes zuby silné trojhvězdí. 69% Ale ne, beru zpět a zvyšuju na 70%, protože trojku dávám kde jaké hovadině, a tohle bylo prostě lepší. (27.05.2014)

Chtělo to dvě projekce, navíc s různými titulky. Kdyby vám tedy "Sympathy for Mr. Vengeance" napoprvé nesednul, dejte mu ještě šanci, klidně s delším odstupem než 24 hodin jako já... Z Parkovy volné trilogie o pomstě jsem nejdříve viděl "Oldboye" a "Sympathy for Lady Vengeance", k "Boksuneun naui geot" jsem se dostal až teď. Všechny tři filmy spojuje téma pomsty, ve všech je na ni pohlíženo jinak, všechny filmy jsou natočeny jiným stylem, ale spojuje je jedna základní věc - jde o ryze režisérské filmy. Velmi zajímavé scénáře hrají jen druhé housle, hlavním virtuozem na scéně je bezsporu Parkův způsob vyprávění. Často nelineární, zdánlivě zmatečný, jednou vysoce expresivní, jindy plný jen velmi jemných náznaků. Slovy se šetří, kamera maluje obrazy posouvající děj vpřed i prohlubující charaktery postav. Nic se zbytečně nevysvětluje, přesto výsledná skládanka do sebe zapadá do posledního dílku... A přesně tak funguje i "Sympathy for Mr. Vengeance". V něm dominantní roli hraje také zvuková stopa, respektive její absence v přesně promyšlených momentech odrážejících postavu Ryua. Hodně střídmé užití hudby (oproti mladším sourozencům) dále minimalizuje tradiční filmařské postupy, přitom však pomáhá ukotvit emoce pryštící z plátna v realitě. "Sympathy for Mr. Vengeance" působí v rámci "trilogie pomsty" navenek nejobyčejněji, nejméně dravě a stylizovaně. A nejvíce ambivalentně, vzhledem k neurčitosti toho, kdo má vlastně být hlavním hrdinou. O to více vyniká hrůznost příběhu, zmar nad zbytečně zmařenými životy a prolitou krví. Lítost se střídá s nenávistí a opovržením, fandění jedné postavě s jejím odsouzením o pár minut později. Tahle drásavá dvojakost, kdy podle mě není možné zodpovědně říct, kdo byl "zlý" a kdo "hodný", tvoří jeden z trumfů filmu. Zároveň jde o prostředek ke splnění hlavního cíle - nechat diváka prožít bludný a stále se rozšiřující kruh pomsty jako nekonečně nesmyslnou a krutou hru, jíž nakonec neunikne nikdo. Vedle toho "Sympathy for Mr. Vengeance" stíhá být i filmem konkrétnějším a angažovanějším než "Oldboy" a "Lady", ukazuje prstem na ubohou sociální situaci jeho hrdinů, která se de facto stává odrazovým můstkem pro lavinu událostí následujících... "Boksuneun nai geot" není podobně jako "Oldboy" a "Sympathy for Lady Vengeance" jednoduchým filmem, rozhodně si při něm neoddychnete. Přestřelená extrémnost určitých scén (nikoliv vizuální ale psychologická) a neuchopitelnost dobrého mi brání dát tomuto filmu pět hvězdiček. Přesto - a možná i proto - na něj nikdy nezapomenu. (08.12.2012)

Velkolepé i když chvílemi komorní drama, které se ze začátku nezdá takové jaké ve skutečnosti je. Pan režisér totiž dokázal natočit film s takovou grácií až mi nad tím nechával rozum stát. Například z ironicky vtipných scén se v tu ránu stane jedna z nejvážnějších scén ve filmu. Celkově je film velice chameleonovitý a chvílemi až neuvěřitelně rozsáhlý a zaručeně dokáže zaujmout. Každá postavička ve filmu má svoje ego, svojí přímočarost za kterou si stojí a svůj cíl, kterého nechce upustit a právě proto dokáže diváka tak dostat. Na konec z toho vyleze velice povedená odplata, která se do paměti s radostí zaryje. --- Jeden chlápek si myslel, že má dvě hlavy. - Dvě hlavy? - Jó, dvě. Blbý bylo že dost trpěl na migrény. Takže s dvěma hlavama měl migrénu skoro pořád. A víš co nakonec udělal? Jednu z těch hlav si ustřelil. - Levou nebo pravou? (21.07.2007)

Korejská filmová syrovost a strohost je přesně můj šálek filmového čaje, no a v Parkově opusu Boksuneun naui geot jsem si jich užil vrchovatě. Úvodní film jeho "trilogie pomsty" je podle mě z celé trilogie nejpůsobivější. Je introvertní, těžkomyslný, artový i realistický, a hlavně je nelaskavý a nemilosrdný; žádný velký sentiment a patos, žádný velký soucit s postavami, žádný happyend, ani dílčí. A tak to mám rád, život totiž není žádná sranda. Silné scény: Továrna, příběh propuštěného svářeče, scéna z výtahu, celý závěr... vlastně celý film. "Já vím, že nejsi špatný kluk, ale snad chápeš, proč tě musím zabít..." (23.04.2014)