I'll Give My Wife in Marriage
Režie:
Miroslav CikánKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Vlasta Burian, Světla Svozilová, Jaroslav Marvan, Věra Ferbasová, Čeněk Šlégl, Raoul Schránil, Ladislav Hemmer, Miloš Nedbal, Marie Blažková, Marie Norrová (více)Obsahy(1)
Vlasta Burian jako potrhlý profesor botaniky podnikne složitou akci, aby se elegantně zbavil rozmarné manželky. Zápletka pojednává o mírně potrhlém profesorovi botaniky Ducánkovi, kterého zaměstnávaly jeho vědecké pokusy tak, že zcela zapomněl na to, že je ženatý. O existenci jeho rozmarné ženy, operetní divy Lucy, nevěděla ani jeho hospodyně Veronika, ani přítel Potužník. Když se však manželka po sedmi letech kajícně vrátila domů, Ducánek podnikne komplikovanou akci, aby se své ženy elegantně zbavil... Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 29. 7. 1941. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (81)
Omlouvám se všem, kteří mají k tomuto filmu srdeční vztah. Režie a střih jsou na velmi nízké úrovni, příběh považuji za hloupý a předvídatelný. Přesto film celkově nepůsobí tak špatně, je to celkem roztomilá komedie. Když si ale uvědomím, že v tom samém roce byl natočen Občan Kane, nemohu dát více než 2 hvězdy. ()
Šťastný muž ten Burian, mně se to dodnes nepodařilo... Pilně jsem ho ve filmu sledoval, ale bohužel jsem zjistil, že jeho fígl je v praxi nepoužitelný, obvolal jsem pár milionářů a v lepším případě mě poslali na čerstvý vzduch. Jinak snímek nehýří tolik vtipem jako vrcholná Burianova díla, ale brýle co se podhrabaly a "co jste mi to dala za lístek, vždyť jsem ho ztratil" nemají chybu. ()
Pravidlo zpravidla s Burianem stojících a padajících filmů jakoby tu bylo zcela prolomeno. Zřejmě erbovní kus reperoáru Burianova divadla je zdařile převeden do filmové podoby, v níž si režie podává ruku se scénáristy i hereckými protagonisty. Burian je tradičně skvělý, na výši svých úkolů jsou však i ostatní: Marvan, Kabátová, Svozilová, Romanová, Šlégl (jehož výkon voní "kocharovštinou" Burianova barona Prášila), Ferbasová a ve svých drobných úlohách si neméně zdatně vedou i Filipovský, Nedbal, Neumann a věčný herec malých rolí Trégl. Prvorepublikové zapomnění bylo určitě účinnou náplastí i pro dobové publikum, které ještě nepřekonalo šok z tíhy perzekuce druhé heydrichiády, a právě prožívalo těžkou depresi z nacistických úspěchů na blízkovýchodní i východní frontě. Úsměvná, nápady i gagy hýřící salónní veselohra patří určitě k tomu nejlepšímu z Burianova i Cikánova odkazu. ()
"Kolikrát jsem vám říkal, Veroniko, že příroda má své železné zákony a každá věc na světě své předurčené místo. Kniha patří do knihovny, husa patří k boudě, pes na pekáč... Totiž obráceně...a brejle na nos a ne do akvária!... Podívejte se!" - "Propánečka, a jak se tam dostaly?" - "To taky nechápu. Jsou jen dvě možnosti - buď tam spadly zeshora a nebo se... nebo se podhrabaly." ()
Jak je mnohdy u komedií Vlasty Buriána zvykem, scénáristé vsadili vše na jeho herecký um a zbytek je tradičně trochu slabší. Ale nezoufejme, zápletka je originální a Vlasty je všude plno. Na to, že v prvorepublikových filmech se vyskytují nudné pasáže - třeba jako většina scén z divadla - si holt člověk musí zvyknout. 80% ()
Reklama