Ong-bak

Ong-bak je film, jenž dobře ví, že na béčkové bojovky se lidé dívají jen kvůli pořadné akci a řežbě, přičemž příběhu nikdo větší pozornost nevěnuje. Proto na lehkém (rozuměj: jednoduchém až primitivním) dějovém pozadí rozehrává spoustu líbivé akce plné akrobatických kreací, kterou rozšířil i do scén, kde bychom ji dříve nečekali. Tony Jaa je mladý talent, který směle popírá fyzikální zákony a snad i biologické limity lidského těla a režisér toho pěkně využívá. Tony nebude přece obíhat překážky, když přes ně může udělat za patřičně zpomaleného záběru salto, nebo se pod nimi efektně sklouznout, že ano?! Ano a ano, tento film skutečně je dělán výhradně pro efekt, na divácké pobavení a potěšení, ovšem když to funguje, tak proč ne? 7/10 (23.04.2009)

Opravdu velmi zajímavý a strhující film. To co dělá film tak úspěšným jsou bojové scény a že jich tam není málo. Ze začátku je to docela nuda, ale tak po dvaceti minutách se film rozjíždí až do samého konce. Thajský box je o dost tvrdší a tak jsou občas i zajímavější scény než u hong-kongského protějšku. Tony Jaa je zabiják jako prase to co tam předvádí to čumím. V řadě scén při ilegálních zápasech nebo honičce tržištěm dochází k takovým psím kusům, že nad tím nechává rozum stát. Koneckonců asijský typ bojového umění Muay Thai je ještě na starém kontinentě neokoukaným a určitě ho čeká ještě další velká překvapení. Nejhorší zranění byl ve filmu vyvrklej kotník s přetrhlým (tušim) stehenním svalem...a to se stalo zrovna Tony Jaaovi, ale přesto zaslouží nesmírnou pochvalu za to, co ve filmu předvedl. Produkce samozřejmě od koho jiného než od Luca Bessona i když příběhově hodně pokulhává, jde hlavně o akční sekvence a těch je tam více než dost. (06.08.2006)

Pôvodne som si chcel požičať Scorseseho LETCA, ale zamenili mi ho a už sa mi nechcelo vracať. No prekvapivo neľutujem a to napriek tomu, že som nikdy nebol vyznávačom bojových umení. Po matrixovských bullet timeoch, ktoré sú už nudné, sa vďaka šikovným tvorcom časom stroju vraciame k poctivým ručným bitkám, masívnym martial laws a šialeným kaskadérskym kúskom. Nechýba humor a dokonca ani opakovanie pôsobivých záberov (!). Tak vidíš Jet, tak dlho si sa cickal v Hollywoode, až ti vyrástla dravá konkurencia. Pôvodne som chcel dať 60% (samotný scenár by bol max. tak za 20%). Ale tá akcia... Ale raz stačilo. (19.10.2005)

Klobouk dolů před bojovými sekvencemi. Tohle je těžký direkt nejen Hollywoodu, ale hlavně i Hongkongu let minulých. Tvůrci navíc opakovaně upozorňují, že si nepomáhají digitálními triky. Klobouk dolů nad neošizenou fyzickou prací ještě jednou.. Jenže, čeho je moc, toho je příliš. Místy natahovanou exhibicí fyzických možností (ať jsou jakkoliv úchvatné) jsem se velmi brzy začal přejídat, opakované záběry nejlepších kousků mě začali nudit a celé to pro mě postrádalo atmosféru arénovek a ten příjemný feeling osmdesátých let. Tehdy jsem hlavním hrdinům držel palce, u téhle thajské mlátičky bylo jasné, kdo vyhraje, otázkou zůstává jak. Jasně, občas mi klesala čelist, ale víckrát jsem se díval na hodinky. A to neberu totálně primitivní příběh a dementního záporáka s ještě dementnějším hlasovým syntezátorem. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to si raději pustím nějakého „poctivého“ Van Damma z přelomu 80. a 90. let. (14.10.2010)

Tony Jaa je něco jako kombinace Jackieho Chana a Bruce Leeho. Aby mi bylo rozumět.. jeho bojová technika je šíleně rychlá a přesná, kombinuje prvky parkuru a příběh je lehce dementní. :) No.. ale podívaná to je, jde vidět, že herci si okusili své (hlavně bez jakýchkoliv lan a podobných záležitostí), což dokazuje i to, že nejlepší scény jsou opakovány, aby si je divák mohl vychutnat. :) (13.11.2009)