Studujeme za školou

Úvodný obraz triedneho reliéfu, cez symboly zobrazujúceho spätosť priemyslu, medicíny a poľnohospodárstva, by som bez poznania kontextu švacol rovno do roku 1953 a nie do 1939. Ale keď neskôr učiteľ k žiakom zrúkne: "Mlčet! Nikdo nemá právo si něco představovat! Vy máte jen právo mlčet!", je jasné, že film poskytne priestor i výhradám k vyučovaniu. Kritický tón filmu ale zriedi učiteľské sebamrskanie v závere. Študentská veselohra tak môže skončiť rovnako, ako začala - optimistickou kolektívnou piesňou. Až tak vzdialené 50. rokom to nebolo. Tam sa vo filmoch tiež často vyskytol škodný figliar či huncút. Správne konajúci súdruhovia ho ale vždy odhalili a potrestali. Systém sa vyladil a s úsmevom na perách sa mohlo mašírovať v ústrety šťastným zajtrajškom. Tento prvorepublikový aj protektorátny film (distribučná premiéra 5. januára 1940), nesie už znaky zmeny režimu. Okrem spomenutého reliéfu, plného symbolov kolektivizmu (nákova, kladivo, dymiace fabrické komíny vzhliadajúce k symbolu medicíny podobne ako z druhej strany zväzok pšeničných klasov), portrétna obrazová výzdoba školy obsahuje len fotky sôch antických hrdinov (Diskobolos, Sofokles..). Nikde žiadny český národovec ani politik. (24.01.2021)

Je šokující, že problémy s učiteli-neučiteli a nepoužitelností do hlav vtloukaného učiva v praxi byly takto pranýřovány už před druhou světovou válkou, a že se toho za uplynulého tři čtvrtě století ve vzdělávacím procesu příliš nezměnilo:) Jde o takovou slušně obsazenou, zručně natočenou a bez zádrhelů plynoucí komedii, jejíž závěr vás může jedině překvapit. 70% (23.02.2014)

Mám takový dojem, že ten propastný rozdíl mezi školní teorií a pracovní praxí se nezměnil dodnes. Ale to už je na jiné povídání. Film je to poměrně solidní, ovšem na skvělá dílka typu "Škola, základ života" a "Cesta do hlubin študákovy duše" to nemá ani v nejmenším. A hvězdičku nepřidám ani kvůli tomu (či přesto), že jsem rovněž absolventem obchodní akademie. (11.12.2013)

František Smolík je pro mě hercem, kterej dokresluje mojí představu o tom, jak se (asi) hrálo kdysi na dívadle ještě před příchodem filmu. Myslím si, že tehdy herci přehrávali jak blázni, aby diváci vůbec poznali, že něco hrají. František Smolík, odkojen starou školou, proto ve svých rolích ztvárňuje pohoršení třeba tak, že strašlivě vyvalí oči, rozechvěje tváře i hlas a začne vyluzovat nějaké lamentace. Mladej Hrušínskej, Kemr a Filipovský.. jinak o ničem. (14.05.2015)

Film pro děti o kantorovi, který se z minus klauna změnil na plus klauna. Film pro děti,ale které? Ty současné by z toho asi vůbec neměli pojem, a ty někdejší musí nejspíš zastrašit nabubřelá naivita toho všeho, co se ve filmu odehrává. Jediné, co mě snad zaujalo, je porovnání "gymnaziálních" filmů českých a německých (předválečné doby). To, co se v Německu od počátku formuje jako tragédie, a často tragicky i končí, Češi dokáží sešvejkovat a proklamativně budit zdání, že o nic nejde. (Přitom se zde každoročně zabíje zhruba 50 dětí do 19 let - dívek je z toho jedna třetina.) Zkrátka: Marečku, podej mi pero a zmiz! (09.12.2017)