Next of Kin
Next of Kin
Režie:
Tony WilliamsKamera:
Gary HansenHudba:
Klaus SchulzeHrají:
Jacki Kerin, John Jarratt, Alex Scott, Robert Ratti, Debra Lawrance, Tommy Dysart, Gerda Nicolson, Charles McCallumObsahy(1)
Mladá dědička přijíždí na přízračné rodinné sídlo, které slouží jako domov důchodců. Její mysl se začne propadat do paranoie a šílenství, zatímco se kolem množí podivná úmrtí. Bravurně vystavěný a natočený australský horor vzdává hold italské tradici žánru. (Letní filmová škola)
Recenze (36)
Skvěle natočený australský horor, v několika sekvencích má vážně velmi dobrou atmosféru, až jsem cítil náznaky strachu. Naneštěstí se (nejen) ze začátku poměrně dost vleče. ()
"Music: Klaus Schulze" v úvodních titulcích navnadilo velmi - a oprávněně. Právě hutný hudební doprovod je to, co tenhle mysteriózní horor se skvělou atmosférou vyšvihlo skoro k dokonalosti. Vážně moc příjemná záležitost, mám sto chutí dát plný počet. (4,5*) ()
Plíživý rozklad racionality objevující se ve všech australských hororech ze zlaté éry "ozpolitation" je zde přetažen do grotesknosti a vyšinutosti coby zastřešujících principů a prostředek k vyvolání diváckého znepokojení. Úchvatně atmosferická australská variace na giallo s fenomenální kamerou. ()
Kvalitní horror ze "staré školy", který viniká především nádhernou atmosférou. Tu skládají rovným dílem prakticky všechny složky filmu, i když nejzásadnější je asi nádherná kamera. Oscilace mezi realitou a možným nadpřirozenem pak nechává diváka v příjemném napětí, které s přehledem vydrží až do skvělého finále. ()
Starý 80.kový horor, který je pomalý až hrůza, k tomu se odehrává v pro mne naprosto neatraktivním prostředí (penzion pro staré lidi - osobní antipatie pro toto prostředí), nic moc se v něm neděje, děj to nemá skoro žádný ... pouze pár lekaček a všudypřítomné tajemno ... Ale!! VELKÉ ALE!!! Posledních 20 min nabere film neuvěřitelné grády - atmosféra, rychle vygradovaná zápletka, svižný děj, perfektní kamera a úžasná ústřední znělka ... A perfektní finále, jakoby z úplně jiného filmu. Takže nakonec z popela jsem vyhrabal fakt pěkné 3*. Film mi hrozně připomínal nedávnoshlédnutý a méně známý francouzský La Nuit de la mort/Night of Death (1980). Podobné prostředí, podobná atmosféra, jiná zápletka, a vygradování na maximum ažv samotném finále ... Kdo viděl jedno nebodruhé a líbilo se mu, doporučuji shlédnout i první nebo druhé ...eh ... Snadbudu jednou porozumněn... :-)) ()
Tak tohle je skutečně pecka! Next of Kin je skvěle vystavěný horor, který si svou atmosféru buduje hezky zvolna a přes náznaky tušené hrozby. Začátek se sice trochu táhne, postupně ale diváka vtahuje do svého přímočarého příběhu (řádný příklad toho, že v jednoduchosti je síla), který v posledních dvaceti minutách nemilosrdně nabere na otáčkách, až se nestačíte divit. Zařezaný do sedačky jsem se nedovolil pohnout a vlastně ani nadechnout. Rozlehlý dům, nález několika mrtvol, všude samá tma a tajemný vrah, co se v ní ukrývá: takhle nějak má fungovat poctivý horor. Do karet nahrává filmu zvláštní hudba a hlavně kamera, která často kouzlí a vytřískala z napětí maximum. Trochu se tu nabízí porovnání s nedávným The House of the Devil, který ale zase nesedl každému, takže tím vás nechci odradit. Next of Kin je totiž trochu ztraceným klenotem, jenž dokáže diváka odměnit intenzivním prožitkem děsu. ()
Ano, australské giallo a neskutečná pecka se zajímavou hrdinkou, parádní atmosférou a velmi zručnou a vizuálně nápaditou režií. ()
"Dům je plný šepotu." Rok po druhém Šíleném Maxovi natočili Australani gotický horor a hned jeho první záběr je pro celý film dost typický - lahodně atmosférická zpomalovačka. Atmosféru to díky době vzniku a snaživému kameramanovi, osvětlovači a hudebníkovi rozhodně má, děj standartní a poměrně řídký (s oblíbenými motivy jako pročítání morbidního deníku), ale velkým plusem je ale divně krásná/krásně divná představitelka hlavní role a silné finále s pár luxusními zpomalovačkami běžící vyděšené hrdinky a očekávatelným masakrem i požárem - akorát neshoří ústřední dům, ale benzínová pumpa, což nepochybně vyšlo levněji. ()
Výborný thriller, kdy sice tušíte, jak se asi věci mají, a žádné velké překvapení se nekoná, avšak hutná atmosféra vše vynahradí. Precizní práce s kamerou - smysl pro detail, neobvyklé úhly a záběry i zpomalené scény, které nenudí. Právě oko kamery a důraz na barvy (hlavně červená - oděv, krev, míč...) mi připomněly italské filmy, především D.Argenta. Voda, tekoucí naplno z umyvadla a vany, se stala rovněž oblíbeným prostředkem mysteriozních filmů a scéna se sprchovým závěsem děsí jistě minimálně od dob Psycha. Dokonalá hudba Klause Schulze je třešinkou na temném dortu. A blížící se masakr? Ten přece divák očekává. ()
Nezaspouženě zapadlý snímek, který jsem objevil díky dramaturgii letošního festivalu Otrlého Diváka. Z formálního hlediska geniální, vynalézavé a obsahující místy docela vtipné momenty v jinak dost přímočaré dějové lince. Skutečně jsem si to užíval. O Otrlém divákovi jsem se více rozepsal zde: http://www.indiefilm.cz/2011/02/12/strashne-filmy-ohlednuti-za-festivalem-otrleho-divaka/ ()
Jelikož jsem hodinu trpěl šnečí nudu s kuním xichtem Jacki Kerin, které jsem po celou dobu přál minimálně rozjebanou prdel, přičmež při scéně v lese už jsem skoro plesal štěstím, že se tak opravdu stane, vydrajvovanej konec už toho moc zachránit nedokázal. 70% je úlet a omyl, před kterým důrazně varuju, ale zase být extra kritickej potřebu nemám. 40% ()
Film má sice vlažnější rozjezd za to ale diváka odvděčí nervydrásajícím a atmosferickým finále. Vše ještě povyšuje skvělá kamera prožitek ještě víc umocňuje skvěle se hodící hudba. Za mě hodně silný 4hvězdy. Z jediný zdejší zajímavosti která je u filmu uvedena jsem se dozvěděl, že Next of Kin je třetí nejoblíbenější australský film Quentina Tarantina. A já se mu ani nedivím. Je vidět, že má čich a vkus na dobrý filmy. A taktéž pověděl, že je to jediný film na světe, který má podobnou atmosféru jako Osvícení (1980) od Stanleyho Kubricka (ikdyž spolu tyto filmy nemají vůbec nic společného). Závěrem mi nezbývá než jen dodat, že milovníkům starších hororových fláků můžu jen doporučit. ()
Pomalé, ovšem působivé vykročení mezi slasher a gotický horor, jehož převážná část se odehrává v zlověstné budově sanatoria, kde vyplouvá na povrch staré rodinné tajemství. Námětem to samozřejmě není nic převratného, ale silnou stránkou tohoto ozploitation je zejména režijní uchopení Tonyho Williamse, jehož smysl pro budování atmosféry a vizuální vychytávky (pamětihodné zpomalené záběry a snové sekvence) ve spojení s kamerovým uměním Garyho Hansena a ráznou hudbou Klause Schulze zkrátka dokáže silně zapůsobit. Překvapil mě i herecký výkon hlavní hrdinky (Jacki Kerin), jíž jsem ke konci to běsnění a bezradnost naprosto věřil a dlouho jsem neviděl takhle autentickou hysterii (vzpomněl jsem si na klasický útěk Marilyn Burns v Texaském masakru motorovou pilou). Kvalitní zapadlý horor, který mohu doporučit. ()
Kvalitní atmosférický horor, který i přes závěrečné "racionální" vysvětlení předchozích událostí spadá do oblasti filmů s tématikou strašidelných domů ala The Amityville Horror. Potěšily nápaditě ztvárněné lekačky, jako většinu ostatních i mě nadchla hudba od Klause Schulze a vychutnal jsem si i solidní využití obvyklých žánrových atributů jako jsou zničehonic se zavírající či otvírající se dveře, nenadále se z temnoty vynořující postavy a obligátní kočka. A nemohl jsem si pomoct, ale snové sekvence mi strašně připomínali Kubrickovo Osvícení... ()
No tak já jdu proti vlně, protože tohle mě neuvěřitelně nudilo. Má to sice parádní atmosféru ale to je všechno co mi tohle nabídlo, fakt nechápu to okolní nadšení. Film je zbytečně roztahaný, nudný a děsně divně natočený. Celkově si z filmu moc nepamatuju a viděl jsem ho asi na po třetí, protože jsem u něj usínal. Jediné hvězdy dávám za povedený herce, za sem tam roztomilou podivnost a atmosféru. Ale jinak zklamání. ()
S pečlivostí a beze spěchu postavená pyramida hrůzy. Varování v obsahu z Festivalu otrlého diváka opravdu sedí a Next of Kin nepotěší milovníky překotných hororů, kde se bubákuje v průměru co pět minut. První dvě třetiny filmu se až na drobné náznaky neděje nic děsivého. Sledujeme pro některé možná nudný, po mě pouze kapku fádní, příběh mladé ženy Lindy, která hledá své místo ve světě své zemřelé matky, představovaným zděděným domovem důchodců, a vrací se jí traumatické vzpomínky na dětství. Představitelka Lindy Jacki Kerin neoplývá půvabem klasické krásky, ale působí takovým tím vzrušujícím oduševnělým dojmem inteligentní ženy, podobně jako třeba slavnější Madeleine Stowe, kterou mi silně přípomínala. Její herecký projev navíc působil velmi přirozeně a nenuceně, a tak mi i ta první hororově méně výživná hodina uběhla v naprosté pohodě. Poslední třetina pak jistě nasytí svým pojetím, zejména naprosto úžasnou kamerou, i hrůzychtivého fajnšmekra a není třeba ji nijak rozvádět, nechte se překvapit. Pečlivě zvolená čtyřka. ()
Sofistikovaně budovaná atmosféra s mysteriózními střípky pozvolna polhcuje diváka, přitahuje i zneklidňuje a vyvrcholí nakonec až kontrastně jednoduchým, přímočáře horrorovým finále. Skrze záblesky v podobě krásných záběrů austrálské krajiny či rozplétání rodinné legendy jsem čekal víc, přiznám se, i cosi hlubšího včetně alespoň drobné myšlenky, až jsem po skončení chvíli váhal, zda hodnotit vůbec 4 hvězdičky. Nicméně rozehrát děsivý příběh s tak dlouhou civilní předehrou, s pečlivě gradovaným napětím a vykřesleným prostředím, v němž se děj odehrává, je určitě rovněž slušným uměním, jaké se dnes už v rámci horrorového žánru vidí málokdy a Krevní pouto mě svou audiovizuální stránkou i vším ostatním dokázalo naplno přikovat, stejně tak vyvolat strach o hlavní hrdinku, teprve postupně objevující v sobě sklony k silné povaze. Řemeselně nesmírně efektní záležitost, i ta jednoduchá pointa mě překvapila, takže... proč ne. [75%] ()
Asi nejvýraznější složkou je atmosféra, která je místy fakt hutná, ale zase mi nepřipadal tolik pohlcující, jak by mohla a měla být. Jacki Kerin v hlavní roli byla dobrá, ale občas předvedla výraz, u kterého bych normálně vyprskl smíchy, ale tady jsem to bůhvíproč neudělal. Ani příběh není nijak objevný a do určité míry se dá předvídat. Pokud tedy pominu hudbu a několik momentů s děsivými důchodci, není to žádný zázrak. Proto nedokážu říct, proč se mi to tak moc líbilo. 80% ()
směšná amatérština ()
Celou dobu se mi honilo hlavou: Tohle je australský horor? To má tak strašně moc z italského gialla, místy i skvělou hudbu, až jsem si to musel ověřit. Výborně laděný mysteriózní horor, který je sice označován jako slasher, ale to označení giallo tomu sluší lépe. Není to explicitní, tedy ne moc, ale o to více je to atmosférické a děsivé. ()