Utajený

Uhrančivo precízny, tajomný až divadelne interiérovo chladný, brilantne odsledovaný (presne som rozumel obom postavám, napriek tomu, že si od istej chvíle logicky nerozumeli oni/ony). Herecky nenápadné a tlmené a tým výnimočné. Nedýchal som. Čo sme ochotní urobiť preto,aby sme nestratili to, čo máme !? (25.10.2009)

Not for me. Haneke asi nebude má parketa. Na můj vkus je to celé až moc civilní a všední, celé natočeno snad jen v bytě a ty dlouhé statické záběry mě vyloženě sraly, protože jsem se vždy lekl, že se mi seknul film, nebo dal omylem pauzu. Má to hodně pomalý tempo, nic moc extra zajímavého se tam bohužel celé dvě hodiny neděje, napětí vůbec, pointa nejednoznačná a ta vychvalovaná "šokující" scéna mi přišla být spíš komická. Hodně light psychickéj terror, kde jsem bojoval s tím ať neusnu. Dokonce jsem si při sledování vzpomněl na tu hrůzu Anatomii pádu, která je podobně civilně natočená a získává stejný evropský ceny, tak ať si to ti Nerdi užijou. 4/10. (12.03.2024)

Absolútne iný triler, aké sú k vzhliadnutiu v našich kinách. Napriek tomu svojim spôsobom strhujúci a vonkoncom nenudí. Haneke sa proste s divákom ako vždy pohráva a provokuje ho, ako sa mu zachce. Otvorený a kontroverzný koniec nie je asi najväčšia výhra, záleží asi na nálade a vkuse jednotlivého diváka. Skôr by som vytkol trochu násilne implantovaný rasistický motív. Keď je niekto sviňa, prejaví sa jeho správanie na okolí bez ohladu na rasu. Xenofóbia je ale v kinematografii v móde. (07.07.2007)

Na základných školách, konkrétne - už do 8. ročníkov by som normálne zaviedol na občianskych náukach, povinný predmet, aby hlúpi žiaci pozerali filmy rakúskeho režiséra Michaela Hanekeho, a vtedy by zistili, ako hlboko sa zo dňa na deň, hlbšie a hlbšie prepadajú vo svojich primitívnych, materiálnych, úbohých životoch. Na príčine tomu, je bohužiaľ, viacero faktorov, ktoré len podtrhujú samotnú náladu súčasnej spoločnosti. Som si 100 % istý, že mojej požiadavke, toto jednoduché školstvo - nikdy nevyhovie, lebo snímky tohto režiséra, sú oveľa, ale oveľa ťažšie stráviteľnejšie, ako kúpená desiata v bufete s rýchlym občerstvením, a takto sú postupne riadne otupení. Som normálne nadšený, že som sa podujal na to, aby som videl všetky snímky Michaela Hanekeho, a toto je už dvanásty z trinástich, ktoré za svoj umelecký život, nakrútil. Pojednáva o rodine Laurentovcov, ktorých sleduje ANONYM, čo nakrúca ich dom, a záznamy posiela na videokazetách na ich trvalú adresu, a postupom času, to nebude iba na toto miesto. Georges i Anna, sú si jednak rovnomerní, alebo sú si kariérne vyrovnaní, obidvaja sú dosť úspešní vo svojich profesiách. Majú tiež syna Pierrota, ktorý ale nie je úplne vyrovnaný. Čím dlhšie budú chodiť domov kazety, tým viac sa bude zhmotňovať nepríjemná atmosféra, ktorá nebude brať na nikoho ohľad, a to najmä, keď sa Georges zavŕta do svojej minulosti, a niekoho tam nájde... Opäť sa pozerám na snímok, v ktorom sa odhalí práva podstata ľudskej osobnosti. Naprosto strhujúci sú dvaja renomovaní Francúzi ( Dano sa narodil v Alžíre ), ktorí taktiež čosi dokázali. Daniel aj Juliette sú strašne nepokojní, o to sú viac autentickejší, reálnejší, skutočnejší, priamejší. Inak, na Binoche sa vždy rád pozriem, kochám sa ňou kedykoľvek, keď sa dá. Rakúsky psychiater nakrútil chirurgicky presný film, ako facka na ksichte ! (29.10.2017)

Podobně jako v pozdější mistrovské Bílé stuze zkoumá Haneke především lidskou podstatu, postupným zvyšováním psychického nátlaku se dociluje odhazování společenských masek, což očišťuje nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Vítězí pudy a elementární emoce, agrese maskuje strach a podvědomí přebírá vládu nad člověkem a žene ho do krajnosti. Podstata zbavená nánosu ,,superega", toho kulturního v nás, to je modelově především dítě. Haneke pak logicky musí pracovat především s dětskými hrdiny, v Bílé stuze tak přebírají rozhodující podíl a jsou hybateli děje a meritem věci, v Utajeném je důležitá ona dětská fáze běhu života člověka, která determinuje později prožívané. Jistě zajímavý je filosofický rozměr hry s divákem, z principu samého samozřejmě zcela pochopitelný, ale dle mého diváckého cítění trochu nadbytečný prvek, ten statický záběr na dům mi už byl až protivný. Hanekemu coby režisérovi i scénáristovi rozhodně nelze upřít originalitu, na ten podprahový pocit neklidu by si mohl téměř nechat udělat copyright, stále dokola narušuje klasickou strukturu vyprávění a záměrně znejisťuje i diváka. Hlavně ale mluví o skutečně zásadních věcech. ,,Vina se zapomíná snadněji než ponížení." (26.03.2012)