Kouřové signály

Tenhle film jsem viděl ještě v minulém tisíciletí, nejspíš v Aeru na Žižkově, a až dodnes, kdy jsem si dal repete, jsem si ho docela dobře pamatoval. Některé filmy se holt člověku vryjí do paměti, ačkoliv Victor a Thomas, mladí kluci z rezervace, se příliš nepodobají těm pomalovaným ječícím divochům na koních, s luky, šípy a tomahawky, které jsem v dětství tak bezmezně obdivoval. Popravdě mě ale druhá projekce už neoslovila tolik jako ta první, dávám přednost trochu vážnější notě, a odlehčená a úsměvná forma filmu na mě byla místy až příliš komediální a cukrkandlová, stejně jako dialogy a hlášky Victora a Thomase byly často až příliš vyumělkované. Ale za úplně největší průser považuju tu děsivou paruku, kterou tvůrci narazili na hlavu jakoby ostříhanému Victorovi, tenhle neestetický detail mi závěr filmu docela otrávil. Na druhou stranu se pak filmu i přes svou zkratkovitost, grotesknost a nadsázku podařilo výborně vykreslit realitu života v takové indiánské rezervaci, i pocity Indiánů mimo ni, je holt znát, že ho psali i režírovali domorodci. (08.11.2022)

Film, který natočili indiáni, hrají v něm indiáni, je o indiánech a je pro... indiány? Ani ne. Kouřové signály by za běžných okolností byly průměrným nezávislým filmem o klucích, kteří si na cestě ke kamarádství museli projít několika peripetiemi poděděných po předcích. Díky prostředí indiánské rezervace, v níž se jiní lidé na věci dívají jinak (a přesto tolik stejně), je však vyprávění o otcovské lásce, chybě, odpuštění a vlastní identitě netuctové. Netroufám si soudit, zda je místy opravdu tak teatrální, jak se zdá. V první řadě je lehké, chápavé a v nejlepším možném smyslu slova zadostiučiňující. Nevšední zážitek vítězí. (27.02.2012)

mě tento film nijak nezaujal, indianský život jak je zde prezentován je fajn, ale přišlo mi vše nějak moc zdlouhavé, některé pasáže docela nudné, takže tímto filmem nejsem tolik nadšená, jako ostatní uživatelé, tak kde je chyba? že bych potřebovala vidět jiný film, s lepším námětem, a jiný styl filmu? nejspíč to tak bude, škoda, očekávala jsem od tohoto filmu více, i více té srdeční záležitosti, ale to se zde nestalo, bohužel, (03.02.2011)

Takto nejako si predstavujem road movie, ktorý má fakt silu a pekné posolstvo. Nečakajte akciu, či nejaký úžasný vtip, proste jednoduchý príbeh, ktorý krásne plynie, zakončí sa to, ako sa má. Po 15 rokoch, čo som videl tento film, som si kúpil zbierku poviedok Shermana Alexieho, podľa ktorých to bolo natočené. Príbeh Victora a Thomasa trmácajúcich sa USA kvôli pozostatkom Victorovho otca je len jedným z mnoho príbehov, ktoré sa tam rozprávajú, veľa vecí je tam ináč, isté detaily zachované (Lester Selfapart, náhradníčka na Olympiáde), ale môžem povedať, že Alexieho poviedky na mne zachovali rovnako ak nie viac nezmazateľný dojem ako film. Oplatí sa pozrieť si príbeh, kde Indiáni popisujú súčasnú situáciu Indiánov, už len kvôli tomu spôsobu podania to stojí za to. A tá pesnička o zuboch Johna Wayna. To som už šiel do kolien. Mne tento film neskutočne sadol. (14.03.2015)

Cesta dvou mladých indiánů pro popel zesnulého otce jednoho a hrdiny druhého z nich. Road-movie na trase Idaho – Arizona se silným příběhem o lidských slabostech, vině, trestu, výčitkách, odpuštění. Neokoukaní herci, zajímavé lokace. Po celou dobu jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jsou všichni obyvatelé rezervace znázorněni jako naprostí retardi, někteří do téhle polohy vyloženě přehrávali. Vím, že to má být hořká komedie a že ji točil indián, nicméně tenhle jednostranný pohled mi nesedl. (01.02.2016)