Hodný chlapec

Velmi zajímavá studie o tom, co dokáže taková situace udělat se spořádanou rodinou, která si až do osudného dne žila celkem normálním a obyčejným životem bez velkých problémů. Pak se něco zlomilo a rodina se rozložila. Nechtěla bych nikdy zažít to, co prožívala ta rodina. Mohlo to být ještě trošku více vyhrocené. Prostor pro to tam byl. (04.06.2012)

Aneb jak se Igor Bareš lituje. A kdo nám vlastně měl být sympatický? Snad ne "hodní" rodiče. Nebo nikdo? A proč teda potom ten pěkný, přeslazený, do čista vypulírovaný konec? Jako sociálně-psychologické drama to nestálo za nic, protože to bylo nepravděpodobné a nikdo by se právě tak v dané chvíli nechoval. Možná tak dobré jako nakoukání do české kultůry. Přístě bych ale na obědnávku prosila něco jiného. Moje máma to zhodnotila slovama: "Ty Češi jsou fakt mimo." (10.07.2012)

Tak trošku promrhaný potenciál. Ten dopad, který měl synův zločin na rodinu i postoj okolí, to mohlo být rozpracováno lépe a hlouběji. I na tak krátké stopáži. Lépe obsazená mohla být i postava matky v podání Veroniky Jeníkové, jejíž výkon byl silně kolísavý. Naopak Igor Bareš řádil a z mého pohledu patří k našim nejnedoceněnějším hercům. Celkově koukatelná záležitost, která na jeden večer zabaví, ale záhy upadne v zapomnění. 50% (24.04.2015)

Další ze série Českých filmů naprosto o ničem. Sice se tváříme že jde o drama, o drogy, a o skutečný život skutečných lidí. Ale ve skutečnosti je to jen sentimentální slátanina, s nechutným happyendem. Fakt jsou mimo, v životě je všechno daleko komplikovanější. Lidé jsou jiní, jejich problémy jsou jiné, jejich chování je jiné, a všechno končí jinak. Nevím co tímhle Češi sledují. Jakože, máme problémy ale dokážeme je řešit? Nebo co vlastně? Jaký byl morální nebo hlavní důvod pro vzniknutí tohoto filmu? Protože mě přijde že to žádnou nad příběhovou myšlenku nemělo. Ne, postavy to byli nesympatické, a to zejména rodiče. Nechápu k čemu to celé je, a kam to směřuje. Ale ať si to tam směřuje beze mě. (25.07.2012)

Jako odraz v zrcadle se nám zde zobrazuje lehce dojemný příběh na první pohled normálně fungující rodiny, jejíž hlavní síly se upínají na nadějného zástupce rodu. Ne vše je jak se zdá a i v tom nejdokonalejším rodinném kruhu se vyskytnou problémy. Chlapec se nešťastně zamiluje a tropí hlouposti, nechodí do školy, bojkotuje přemíru péče, kterou mu rodiče vynakládají. Jeho pocity a dojmy jsou v neustálém zmatku, je ve stádiu dospívání, hormony se bouří. Láska je láska, on neunese rozchod s Monikou a zavraždí ji. V momentě se rozjede nekonečné kolo problémů, potyček a výčitek. Ideje se bortí a ve hře je pevnost rodinných pout, které musí odolat náporu médií a hlavně společnosti, která je tak krutá a my můžeme sledovat, jak se k nim otáčí zády. Musí čelit neustálým útokům ze strany sousedů, přecházet pozorování skrz prsty. V éteru je spousta nevyřčených otázek, na které se oba rodiče snaží najít odpovědi.. Jak selhali v roli rodičovské? Snad nedostatečná komunikace, snad nadbytečná péče... Další televizní film, díky němuž jsem nelitovala jeho zhlédnutí. Abych se však přiznala, nevyvolal ve mně nějaké hlubší emoce, ale za příjemný filmový zážitek ho rozhodně považuji. Dobré herecké obsazení, udělal na mne dobrý dojem a jako dobrý ho i hodnotím. (20.04.2008)