Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Inženýru Kalinovi (K. Höger) je už sedmdesát let, on ale stáří neuznává. Na začátku příběhu se vrací do rodného městečka, aby se tu setkal se svou první láskou Bětuškou Jarošovou (B. Waleská). Kdysi jí dal slib, že se pro ni vrátí, pak se ale jejich osudy rozešly. V městečku je už ale všechno dávno jiné a oni dva se také změnili. Po dobrodružném hledání se nakonec s Bětuškou setká, ale už jako se starou paní. Zopakují si svou někdejší mileneckou procházku, svezou se kočárem, posedí ve „své vinárně“ v lese… (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Nemám ráda romantické filmy, protože téměř vždy se jedná o patetickou slátaninu s příchutí cukrkandlu. Nemám ráda poetické filmy, neboť poezie není zrovna šálkem mého čaje. Když je nějaký film romanticko poetický, děsím se ho, neboť musí být nezáživný, blbý, nudný, trapný a kompilaci doplňují přeubohé výkony herců. Děkuji panu Hubačovi, Filipovi, Högerovi a dámám Zázvorkové a Waleské, že toto pravidlo potvrdili. Vždyť každé pravidlo prý potvrdí právě ona výjimka. Tenhle televizní film je prostě skvostný, postavený na výborném scénáři, vedený citlivou režisérskou rukou a vyšperkovaný hereckými výkony, na něž koukám jako mládě skotu na novou otvorovou výplň. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Zastav se, člověče zbloudilý, a poděkuj životu. Tvá cesta pořád ještě vede dál. Rčení, v němž se praví, že stár je člověk natolik, nakolik se sám cítí, jako by v případě Bětušky a Františka nacházelo svou pravou podstatu. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, kteří kdysi prožili velkou a vpravdě životní lásku, se zdá být ve skutečnosti mnohem uvěřitelnějším, než kterýkoli jiný osud tehdejšího nebo současného života. Příjezdem titulního hrdiny jakoby se malé okresní městečko, nemilosrdně zdevastované časem i socialistickou průmyslovou konjunkturou, doopravdy vracelo do dvacátých let minulého století. Úvodní rozčarování a vystřízlivění je vzápětí "zapomenuto" a nahrazeno jakousi symbolickou projížďkou do minulosti. Pomíjivost mládí, z kterého nezbylo víc než několik hřejivých vzpomínek, je náhle v závěru definována racionální deziluzí, kdy je oběma protagonistům jasné, že žádné příště už nikdy nebude. Ve Františkově odhodlaném zvolání Já se vrátím! je vlastně obsaženo rozloučení s bývalou láskou, s mladostí, s životem i se svobodou. Není jistě náhodou, ani překvapením, že autorem tohoto neobyčejně zdařilého dramatického díla byl Jiří Hubač, jeden z nejlepších českých scénáristů, kterému úděl a hodnoty podzimu lidského života doslova učarovaly, jak ostatně napovídá jeho další tvorba. Pro Karla Högera i Blanku Waleskou, jimž normalizační kinematografie upřela možnost zužitkovat jejich vyzrálé herecké umění, to byla doslova životní příležitost, kterou dokázali beze zbytku využít. Osudovost, mísící se s podivně tajuplným romantismem dvou zestárlých milenců, je natolik silná, aby se stala živoucím dokladem lidské pošetilosti. Opomenout v rámci tohoto mistrovského filmu nelze ani vynikající Stellu Zázvorkovou v roli uštěpačné Kláry, ženy, která obětovala celý svůj život pro druhé a teď se nedokáže smířit s tím, že je všem jen na obtíž. Tento lyrický a možná i lehce sentimentální výlet do mládí si připomínám opravdu rád. Zatím pokaždé, také zásluhou Srnkovy úvodní melodie, se mu podařilo rozeznít tu správnou strunu v lidském srdci. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Karel Höger ve svých 66 je stále štramák. Hraje sedmdesátníka, ale nenaučil se, co já už v tomto věku dovedu: dovedu poznat, jak staré ženy vypadaly ve svém mládí (Blance Waleské je o rok méně). V rodišti Fráni Šrámka je v této oblasti možné leccos. Třeba jejich láska vypadala takto: Hezký hoch, který se nám líbí, který jde s námi a nebude náš, stává se naší bolestí a proměňuje naši bolest e vztek, vztekáme se a děláme špatné tahy, které urychlují naší porážku; dobýváme lásky neobratnou lopatou, která ji zahrabává (Šrámek: Tělo). Uvěřitelné, nadějné a milostné naráží na nemožné. ()

LEATHERFAC 

všechny recenze uživatele

Nu vzhledem k tomu, že jsem před nedávnem viděl o patnáct let starší Ošklivou slečnu a o čtyři roky starší Romeo a Julie na konci listopadu, kteréžto pro mě obojí pětihvězdičkové záležitosti, byl jsem z tohoto počinu dost zklamaný. Karel je pořád skvělý, leč Waleská holt není Medřická že... Tahle paní mi vždycky ve všem přišla taková nějaká nemastná, neslaná. Takže jako femme fatale, do které je hlavní postava zamilována 50 let mi zrovna moc neseděla. Takže jaksi nevhodný kásting poslal celý film tak nějak do kopru. A příšerná Zázvorková na zabití to jen dodělala. Asi jsem si až tady definitivně uvědomil, že mi jako herečka skoro všude lezla na nervy. ()

snaked 

všechny recenze uživatele

Všichni jsou zde skvělí, ale kupodivu nebudu vyzdvihovat ani tak Högera, jako spíš Blanku Waleskou za to, jak úžasně... ani ne tak hrála, jako spíš... prostě byla. Tolik opravdovosti jsem ve filmu viděla snad poprvé. Fantastické. Ještě dodám, že Stella Zázvorková je taky výborná. A zdá se mi, že jak ten kluk před ní utíkal, přibouch si do dveří ruku, no, snad to moc nebolelo... To byla mmch taky výborná scéna. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (7)

  • Inscenace byla mezi diváky tak populární, že se hudební vydavatelství Supraphon rozhodlo vydat její záznam na gramofonové desce v roce 1978, bohužel ve zkrácené podobě z důvodu omezené možnosti delšího záznamu. (sator)

Reklama

Reklama