Ticket to the Memorial
Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrají:
Karel Höger, Blanka Waleská, Stella Zázvorková, Vladimír Menšík, Josef Větrovec, Zdena Burdová, Karolina Slunéčková, František Hanus, Lubomír Kostelka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Inženýru Kalinovi (K. Höger) je už sedmdesát let, on ale stáří neuznává. Na začátku příběhu se vrací do rodného městečka, aby se tu setkal se svou první láskou Bětuškou Jarošovou (B. Waleská). Kdysi jí dal slib, že se pro ni vrátí, pak se ale jejich osudy rozešly. V městečku je už ale všechno dávno jiné a oni dva se také změnili. Po dobrodružném hledání se nakonec s Bětuškou setká, ale už jako se starou paní. Zopakují si svou někdejší mileneckou procházku, svezou se kočárem, posedí ve „své vinárně“ v lese… (Česká televize)
(více)Recenze (63)
K filmu se vracím hlavně k vůli panu Högerovi, jeho ing. Kalina dokáže nabít pozitivní energií. ()
Karel Höger ve svých 66 je stále štramák. Hraje sedmdesátníka, ale nenaučil se, co já už v tomto věku dovedu: dovedu poznat, jak staré ženy vypadaly ve svém mládí (Blance Waleské je o rok méně). V rodišti Fráni Šrámka je v této oblasti možné leccos. Třeba jejich láska vypadala takto: Hezký hoch, který se nám líbí, který jde s námi a nebude náš, stává se naší bolestí a proměňuje naši bolest e vztek, vztekáme se a děláme špatné tahy, které urychlují naší porážku; dobýváme lásky neobratnou lopatou, která ji zahrabává (Šrámek: Tělo). Uvěřitelné, nadějné a milostné naráží na nemožné. ()
Roztomilý film o starším pánovi, který jde za svou celoživotní láskou. Už ten jeho nápad je naivní a příběh končí zcela realisticky. Hořkosmutný film o síle lásky, i naději. Líbilo se mi pochopení okolí pro vrtochy staříků, v kontrastu s nepochopenlm v rodinách. ()
Krásny film. ()
Postava inzenyra uplne neni ta, se kterou chce divak sympatizovat. Ale postupem casu ho muze pochopit. Vytecne herecke predstaveni vsech tri hlavnich postav. Velmi dobre napsane dialogy. ()
Stáří je hrozný. Příběh Ing. Kaliny, který minul svou životní lásku a po 47 letech se za ní vrací, aby jí řekl všechno, co tenkrát zameškal. Čas je neúprosný a do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Karel Hoger má však odhodlání zlomit moc času i své sestry Kláry, se kterou od smrti své ženy žije. Klára se ho jen tak nechce vzdát, souboj je plný emocí. K setkání s bývalou láskou nakonec ale přece jen dojde... František Filip natočil jímavý příběh o stáří, se všemi pro i proti. Sentimentální je příběh dost, ale ne zas příliš. Pokud se divák nechá strhnout příběhem a přidá se k postavám ve filmu, které též tomu znovu-setkání fandí, užije si film náramně. Věřím, že jsou i tací, které to nechytí, ale já mezi takové rozhodně nepatřím. Stálo to za to...90% ()
Špičkové herecké výkony, především pana Högera. Jeho pohled na věc mi seděl daleko víc, než názor té ženštiny. Vždy se dá začít znova. ()
Kalina protivnej a celý film mi byl protivný...🙄 Snímek získal ocenění "Zlatá truhlice" na televizním festivalu v Plovdivu. ()
Orámovali. Třpytem, kouzlem téměř májovým. V pozdním létě, v pozdním odpoledni. ()
Moc hezký film, ve kterém kraluje Karel Höger v roli bratra Stelle Zázvorkové. Högerova postava se po mnoha letech rozhodne jít si svou cestou a oslovit svou dávnou lásku. Tato situace vede k mnoha vyhroceným situacím a k hereckému koncertu Högera a Zázvorkové. ()
Film znám od 10 let. Teprve až jsem zestárl, ho chápu. Je to geniální dílo v mnoha směrech. Naivní představa Karla Hogera, že se lze někam vrátit. Nejde to, taky jsem to zkoušel. Krásná panorama Písku. Drsná hádka v hotelu. Stela byla tak báječná herečka, že jsem věřil, že ji tam jebne. Další krásná role Menšíka...nakonec je vozí. Krásná role Větrovce. A u toho řeka. Jedno z mála míst v naší zemi, co jsem stihnul navštívit. ()
Jeden z nejkrásnějších československých filmů . Svoje místo na obrazovce míval často o vánocích snad protože je jako toto období podobně klidný a melancholický, i když také vtipné momenty nepostrádá. Nemyslím si , že mu „ může rozumět jen starší generace“, jak tady někdo podotkl. ()
Herecký koncert ()
88 minut kouzelné, nostalgické poezie o návratu do rodného kraje. Hlas a herectví pana Högera je pokladem naší kinematografie, a navíc bez knírku vypadal úplně jako můj dědeček. Za zmínku stojí bezpochyby malebná hudba Jiřího Srnky. Slovy J.Větrovce - "Do prčic, ten život je ale krátkej". ()
Tak tady byla pani Stella opravdu nekompromisni. Hadat bych se s ni teda nechtel... ()
Krásný a smutný. Jeden z nejdojemnějších romantických českých filmů. ()
Nu vzhledem k tomu, že jsem před nedávnem viděl o patnáct let starší Ošklivou slečnu a o čtyři roky starší Romeo a Julie na konci listopadu, kteréžto pro mě obojí pětihvězdičkové záležitosti, byl jsem z tohoto počinu dost zklamaný. Karel je pořád skvělý, leč Waleská holt není Medřická že... Tahle paní mi vždycky ve všem přišla taková nějaká nemastná, neslaná. Takže jako femme fatale, do které je hlavní postava zamilována 50 let mi zrovna moc neseděla. Takže jaksi nevhodný kásting poslal celý film tak nějak do kopru. A příšerná Zázvorková na zabití to jen dodělala. Asi jsem si až tady definitivně uvědomil, že mi jako herečka skoro všude lezla na nervy. ()
Nádherný film o lidech, kteří z pohledu společnosti jsou už staří a odepsaní, ale oni pořád chtějí žít plnohodnotný život bez omluv a odříkání. Silný, poetický snímek, kde exceluje Karel Höger a Blanka Waleská, která jako Bětuška Jarošová odvádí výkon, před kterým se tají dech. Tolik citu, skromnosti, ženskosti a neuvěřitelné přitažlivosti, to by jeden pohledal.... ()
Letní cerhenické kino. Myslel jsem, že půjde o zcela vážné melodrama, takže mě překvapilo, že Lístek do památníku je velice vtipný – teda místama, jak se říká v Big Lebowském. Film má trochu šrámkovskou atmosféru, nejen díky Písku, což jsem zjistil až zpětně, ale i díky motivu tajemného splavu, který chce najít Högerova postava a v jednu chvíli i jeho hystericky opatrovnická sestra uvalující na věci minulosti a lásky přísné embargo. Jako by to byl Šrámkův stříbrný vítr, závan mládí a nadějí… Herci jsou samozřejmě výborní, jen jsem musel myslet na to, že Karel Höger občas hovoří stejným „bodrým“ tónem, jakým namlouval kocoura Mikeše. ()
Scénář Jiří Hubač. Hlavní cena Zlatá truhlice - festival televizních her Plovdiv 1976. Hlavní cena - MTF Sofie 1976. ()