Harvie Krumpet

Absurdnost za každou cenu. Hlavně aby někdo neustále vtipným či neočekávaným způsobem umíral, hlavně aby se popisovaly ty největší nicotnosti a okrajové vlastnosti člověka, které o postavě sice nic neříkají, ale tváří se to, jako by to mělo představovat podstatu lidstva. Vypravěč je, stejně jako u pozdějšího Mary a Max, postupně čím dál otravnější (ať už je G. Rush sebeúžasnější), a celý svět je čím dál zaškatulkovanější tím, jak jsou všichni vlastně nenormální, což jinými slovy znamená, že jsou naprosto normální, což je zhruba pocit z Harvieho Krumpeta: přílišnou opakovanou snahou o absurdno tu vzniká normálno až nudno. (16.03.2011)

Nádherný ručně animovaný plastelínový snímek o jednom polsko-australském životním příběhu... Tak smutný příběh plný skutečně odpozorovaného života o človíčkovi, který místo geniality obdržel jako svůj osobnostní dar od života do vínku výbavu imbecility, ale i přesto prožil plnohodnotný život... Je to povznášející sledovat ty jeho tristní eskapády, které jsou divákovi předkládány s podobně vitálním nadhledem jako v obdobném celovečerním příběhu jiného retardovaného hrdiny - Forresta Gumpa. Narozdíl od Forresta ale Harvie Krumpetovi scénáristé (tedy Bůh) nepřáli - ničím se nestal, historii nikterak nepoznamenal, jen žil svým osobitým způsobem, vychoval dceru a svou přítomností ovlivnil mikrosvět komunity svých blízkých, rodiny, sousedů... Tak jako každý z nás... Harvie Krumpet - plastelínový člověk... Podobné filmy: Mary a Max (22.12.2007)

Film o jednom celoživotním smolařovi byl příjemným překvapením, z obrázků film vypadal tak trochu odpudivě a nevlídně. Ale opak je pravdou — ano, nemůžu říct, že by ty plastelínové figurky byly nějak krásné, ale film je to pozoruhodně vtipný a tragikomický, od začátku mě dokázal naladit svým humorem. Harvie je smolař a smůla se mu lepí na paty a někdy jí jde naproti doslova čelem, vypadá trochu jako retardovaný Homer Simpson a podle internetových zdrojů je i částečně autobiografický. Adam Elliot, autor snímku, o pár let později natočil stejnou technikou celovečerní (a povedený) film Mary a Max. [Oscary 2003] (02.06.2021)

Zdá se, že ve světě Harveka Miloše Krumpetzkiho jste postižení buď psychicky, nebo mentálně, nebo obojí. A v divácký zkušenosti je celkem vzácný, aby vás na konci snímku hřálo, že hlavní hrdina zřejmě jednou umrzne k smrti nahej při čekání na falešný autobusový zastávce, s osudem podobným osudu jeho rodičů. Animace mi sice zrovna nesedla, ale celkem věrně dokreslovala svou zdánlivou bezútěšností ladění snímku. Cit pro detail a práce s obrazem je taky znát – nejpodařenější věc Harvieho života, jeho adoptovaná dcera, nosí červený šaty, který kontrastujou s okolnim vyblitym prostředím; Harvie má ve zvyku nablble se usmívat, když Geoffrey oznamuje ty nejdepresivnější skutečnosti a je tu i pár slovních hříček. Všechno to přispívá ke krátkýmu snímku, kterej se může zdát jako hořkosladkej, ale kterej je ve skutečnosti čistě hořkej, přesto je to ale zvláštní pachuť, kterou si člověk užije. Síla filmečku pak spočívá v tom, že jakýkoli pocity sympatie, lítosti nebo smutku jsou naprosto dobrovolný. (19.12.2014)

Na rozdíl od Mary a Maxe mě tento film ne a ne chytnout, přestože Harvie by měl být můj dokonalý hrdina a úvod jeho příběhu je velmi slibný. Možná se zde příliš věrně ukazuje bezsmyslná obsesivní setrvačnost života. Anebo Elliot pochopil Cimrmanovu frustrační kompozici a geniálně ji aplikoval na filmovou tvorbu: od začátku jsem se těšil, co se z toho vyvine a fór je v tom, že se nic nevyvine. (09.07.2011)