Harvie Krumpet

Harvie je moje srdeční záležitost. Je neskutečný, kolik úžasných myšlenek je možné vyjádřit za necelou půlhodinu. Krásný příběh s krásnou animací a hudbou a to vše doplněno podle mě naprosto excelentním Geoffreym Rushem. Tohle se prostě musí vidět! "Some are born great. Some achieve greatness.Some have greatness thrust upon them...and then..there are others". (21.02.2012)

Fakt 914: "Alkohol může způsobit opilost a nahotu." Skvělé a nápadité. Příběhy Adama Elliota jsou podávány tak osobitě, neotřele a krásně, že se tomu ani nechce věřit. Trošku naivní, trošku šílené, trošku halucinogenní, trošku naturální, ale uplně bombové. Humor a drama lépe skloubit nelze. (04.11.2010)

Jednohubka, ktorú sa oplatí vidieť. V podstate sa dá povedať, že ide o animovanú sociálnu drámu alebo životný príbeh jedného "obyčajného človeka z plastelíny". Za týmto príbehom sa však skrýva veľmi veľa krásneho a aj smutného o nás ľuďoch ale FAKT 1034 je pravdivý a mali by sme sa ho držať! Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov (09.06.2015)

Mám prostě slabost pro ty úžasné plastelínové postavy, které mají však tak hlubokou a krásnou duši. Vcelku pochmurný příběh o tom, že život je jedna velká deprese a když začnete špatně jednou...jen tak to neskončí. Chlapík trpící TS, astma, co má kovovou destičkou v hlavě, je to magnet na blesky, schopen vykouřit 28 cigaret denně a neustále nosící svou "Knihu faktů". To je prostě náš Harvek Milosz Krumpetzki nebo-li Harvie Krumpet, dítě, které přišlo na svět obráceně a nohama napřed. V Harviem se snad zhlédne téměř každý...byť by to byla sebemenší drobnost. Elliotův rukopis je nezaměnitelný a díky takovýmto příběhům nalézají i tyto tzv. "ztracené" existence své místo na Zemi. Film je předskokanem snímku Mary & Max, který je neméně kvalitní a já jej vřele doporučuji. Vždyť, proč si nedopřát depresivní příběh s poněkud zvláštním,ale přece jen "šťastným" koncem. =) A když vám celý příběh čte Geoffrey Rush! Hmmm... (10.01.2014)

Zdá se, že ve světě Harveka Miloše Krumpetzkiho jste postižení buď psychicky, nebo mentálně, nebo obojí. A v divácký zkušenosti je celkem vzácný, aby vás na konci snímku hřálo, že hlavní hrdina zřejmě jednou umrzne k smrti nahej při čekání na falešný autobusový zastávce, s osudem podobným osudu jeho rodičů. Animace mi sice zrovna nesedla, ale celkem věrně dokreslovala svou zdánlivou bezútěšností ladění snímku. Cit pro detail a práce s obrazem je taky znát – nejpodařenější věc Harvieho života, jeho adoptovaná dcera, nosí červený šaty, který kontrastujou s okolnim vyblitym prostředím; Harvie má ve zvyku nablble se usmívat, když Geoffrey oznamuje ty nejdepresivnější skutečnosti a je tu i pár slovních hříček. Všechno to přispívá ke krátkýmu snímku, kterej se může zdát jako hořkosladkej, ale kterej je ve skutečnosti čistě hořkej, přesto je to ale zvláštní pachuť, kterou si člověk užije. Síla filmečku pak spočívá v tom, že jakýkoli pocity sympatie, lítosti nebo smutku jsou naprosto dobrovolný. (19.12.2014)