Napoleon Dynamit

Tohle je přesně ona vyfikundejšn, u níž si nebudete jisti, co že jako s ní. Prazvláštní počin, balancující na řadě hran - mezi parodií a romantikou, rainmanoidním vyzdvižením kvalit mentolek a pamfletem, majícím ujistit zastánce spartánské výchovy o výhodách té správně vysoké skály, určené pro porouchané, mezi nadhledem a definitivním podhledem...Dost záleží na stavu vaší mysli ve chvíli, kdy si Napoleonka připustíte k tělu. No já se zrovna kvalitně odčervil, zažehlil lžičkou ten nejotravnější hemoroid a den předem se postil, takže mě nic nerozptylovalo od sledování patálií skupiny jedinců, jež by u nás aspirovala na role v jedné z řady všemožných reality show. Rozšířené zornice, povykroucená kebule a občasný hihot mi byly odměnou. (13.08.2012)

Představte si prdel světa ve které jsou i ti nejvíc oblíbení a nejúspěšnější předem odsouzení k tomu být nickou bez budoucnosti...A teď si představte toho největšího outsidera z téhle prdele....a jeho kámoše a příbuzné,kteří jsou stejně beznadějní jako on...A teď zkuste sledovat jejich malá bezvýznamná výtězství a jejich neméně bezvýznamné prohry...Že je to smutný,skličující příběh o ničem?Že máte celou dobu pocit jako by jste se smáli postiženému?.....Jen klid -Napoleon je sice pomalejší a žije ve svém podivném vnitřním světě ale je to opravdový srdcař -nenechá vás v tom a dá do toho všechno. :) (23.02.2010)

Abych citovala Bernarda Blacka: "You will cry, you will laugh, it'll change your life." A na vážnější notu: V blízké historii si nepamatuji, že bych se u filmu chechtala tak, až mi začnou téct slzy, a během půl minuty - PŮL MINUTY! - by se z toho staly slzy opravdového dojetí. Inu, tady se to stalo, když strýček Rico hodí po Napoleonovi na kole stejk a pak začne vyprávět o tom, jak mohl celý jeho život být jiný. Během dalšího sledování jsem dospěla k názoru, že tento film není komedie, ale jakási apologie všeho nezařaditelného, což mě samozřejmě hluboce zasáhlo do srdíčka. (28.02.2015)

Napoleon Dynamit je děsivý v tom, jak oživuje vzpomínky, na které jsme chtěli dávno zapomenout. S hrůzou v očích jsem přihlížel tomu, když tvůrci začali ze šatníku tahat strašáky jako: zablácené buffy, zapravené kalhoty vytažené vysoko nad pupek, růžové ledvinky nebo neoholené chmýří pod nosem. Hádám, že součástí této revitalizace mělo být i použití hudby Cindy Lauper a Alphaville; na mě ovšem jejich skladby působí velice příjemně a dokonce jsem si i zavzpomínal na časy, kdy jsem nadšeně navštěvoval koncerty této německé popové kapely. Když potom začal hlavní hrdina tančit svou neohrabanou verzi breakdance, jako bych viděl sám sebe kterak to roztáčím na parketu - a dost jsem se při tom pomyšlení zastyděl. Píšu to proto, abych vás varoval, pokud vás dané představy neděsí, směle se do Napoleona pusťte. Pobavíte se a zasmějete. Sem tam. Já jsem rád, že jsou ty časy pryč. P.S. Pokud nemáte dost, můžete zkusit Adventures of Power. (01.04.2012)

Tenhle film je opravdu zvláštní. Jediné slovo, které mě ve spojení s ním napadá je "podivnost". Nedá se říct, že bych se válel smíchy, ale ani jsem se nenudil. Rozhodně se nejdná o prvoplánovanou řachandu na účet retardovaných. Nejsou tu fekánlí vtipy a hlavní hrdina neslintá ani nezvrací... přesto je humor film poměrně perverzní, možná "lynchovsky" zvrhlý. Nevím. Celý film jsem byl na pochybách co si o tom myslet, až závěrečné Napoleonovo taneční vystoupení mě přesvědčilo o tom, že hrdina není retardovaný, jen hodně divný, a já jsem asi taky divný, protože se mi to docela líbilo. Asi docela dost. Takže, ač to může znít rouhačsky, kdo má rád hodně ulítlé filmy od Davida Lynche, doporučuji jeho pozornosti Napoleon Dynamite. (19.02.2005)