Apokalypsa

Nepřekonatelná sondáž válečné nálady pojatá jako klasický pikareskní román směřující do Dantova Pekla. Hrdina je konfrontován s prvky války, kterým nemůže rozumět, a jež ho přesto nutí zoufale rozvažovat. Ať je to odlidštěná vojenská mašinérie trpělivě likvidující neposlušné nebo jen nepochopitelné elementy sebe samé, vojenské šílenství tvořící nietzschovské nadlidi ztělesněné wagnerovským Siegfriedem, komerci tyjící i z válečných tragédií a všechny typy oběti války, které se fanaticky bijí nebo jen rezignovaně vyčkavájí naplnění svých beznadějných osudů. A nakonec a hlavně konečný produkt naprostého zjednodušení lidského bytí: stvoření BOHA, který jedině dokáže tuto situaci snést a takovým, jakým je, zůstane navždy, nezávisle na nějakém přitroublém pozemském jsoucnu!!! (30.09.2004)

[196-minútová ‚director's cut redux‘ verzia] Apocalypse Now útočí – v snahe (ne)zaujať – na zmysly veľmi pozoruhodnými scénami. Náročné nakrúcanie vo filipínskej džungli je takmer také slávne ako sám film a viedlo k obrovskému nárastu rozpočtu, ako aj k fyzickým a psychickým zrúteniam. Coppola zaisto dosiahol svoj cieľ vyvolať u diváka „pocit hrôzy, šialenstva, zmyselnosti a morálnej dilemy vojny vo Vietname“. Úvodná scéna dokonale ilustruje/demonštruje Coppolovo skĺbenie zvuku a obrazu pomocou prelínačky z vrtule helikoptéry na stropný elektrický ventilátor nad Willardom. Brilantná kamera, strih a zvuková post-úprava (ktorú mal na starosti Walter Murch) vytvorili z bombardovania dediny za tónov Wagnerovej hudby (Jazda Valkýr) jednu z nájslávnejších a najpozoruhodnejších scén vo svetovej kinematografii. Po vyhubení dediny sa Duvall zaskvie pamätnou vetou: „Milujem vôňu napalmu hneď zrána.“ ___ V auguste roku 2001 bola uvedená zreštaurovaná a zmodernizovaná verzia filmu z roku 1979, Apocalypse Now Redux, vrátane predtým nezverejneného 49-minútového materiálu, zlepšení v technikolore a šesťkanálovej zvukovej stopy. 90% (07.07.2013)

Neuvěřitelně silný mystický zážitek, který mě provedl devíti kruhy Dantova Pekla. Společně s hrdinou jsem zažil - dá se říci na vlastní kůži - hrůzostrašnou odysseu lidskou bestialitou, úpadkem morálky a hodnot, filozofií války a šílenstvím, cestu, o které budu ještě dlouhé dny usilovně přemýšlet, pravděpodobně zcela bez výsledku. Jeden apokalyptický obraz střídá druhý, vše je nejisté. Za vším se skrývá obtížně dekódovatelná symbolika. Coppola konfrontuje chaos války a dnešního světa s nevšímavou divokostí přírody, s transcendentální povahou bytí a nebytí, nechává z podvědomí vyplout ty nejtemnější démony, strachy a touhy a halí vše do neproniknutelného rubáše grotesknosti a nepostižitelnosti kosmických mystérií. A co teprve ta forma! Kryptický, netradiční, depresivní, maniakální. (25.09.2008)

Coppola zamíchal "Karty smrti“ a v depresivním river movie žene kapitána Willarda (M.Sheen) se speciálním úkolem do kambodžského vnitrozemí. Čím hlouběji, tím šíleněji. Traumatická cesta tentokrát není cíl. Cílem je Kurtz. A hrůza.. Nálet za východu slunce s Ride of the Valkyres a začátek (The End) považuji za naprosto fenomenální. (01.09.2008)

"Mám rád vůni napalmu po ránu." Nijak zvlášť nevyhledávám válečné snímky, ale tato exkurze do válečného šílenství se i mně jevila velmi interesantní. Hlavně proto, že do boje vstoupíme ve chvíli, kdy už kulky a šípy létající kolem hlav amerických osvoboditelů jsou stavěny na úroveň obtížného hmyzu a vojáci se věnují tomu důležitému - chlastu, drogám, sexu, steakům a surfování. Sice mi poněkud vadí, že každá ekonomická krize USA je zažehnána válkou za záchranu světa na libovolném místě naší planety, ale jedinečný pplk. Kilgore mi alespoň dodal první rozumný důvod vedení vietnamské války - surfování pod palbou se v té době patrně jinde nedalo provozovat. Zkrátka až do přejezdu kambodžské hranice jsem se nečekaně bavil, ale následné zdlouhavé vykecávání mne donutilo jednu hvězdu pozapomenout v nepřístupné džungli. (02.07.2012)