Dravé ryby

Slabší příběh, ale dalo se na to celkem dívat díky černobílosti. Starší bratr byl tak tajemný, že se kolem něj chodilo téměř po špičkách. Téměř nesmrtelná legenda. Rourke vypadal k nepoznání, celkem sympatický a pohledný chlap. Škoda, že Nicolas Cage si moc nezahrál, měl dobrou řepu na hlavě:-) Matt Dillon neměl v hlavě, kompenzoval to silou. (15.03.2010)

Mam z toho smíšené pocity...někdy mě film i nudil,ale jindy zase bylo vidět,že chce mí snímek přesah v tom smyslu,aby si mladý lidé vzali ponaučení,že nic není černobíle a vše je lepší promyslet a vybrat si svojí životní cestu,tak jsem to alespoň pochopil já....jinak asi se úplně do toho vžít nedá,protože je vidět,že je to režisérova vzpomínka na bratra.Chtěl jsem to vidět kvůli N.Cageovi a ten tu má prvně pár minut prostoru.Za mě 75%. (19.08.2014)

Je až zarážející, jak dovede jeden a tentýž člověk stvořit něco tak podařeného (Kmotr) a na straně druhé hromadu, tak nesmírně nudných sraček (např. Dravé ryby). Nemohu snímku odpárat jeho vysoký potenciál unudit diváky k smrti, nebo je alespoň uspat. Celou dobu jsem si při sledování připadal, jako bych skončil zavřený v nějakém panoptiku, kde se všichni chovají jako šulini, což byl evidentně autorův záměr, ale jaksi se v mých očích nesetkal s porozuměním. Vůbec mě celý tento experiment neoslovil, a to opravdu prakticky v žádném ohledu. Snad možná jen ta hudba by stála za zmínku a jednu hvězdičku. (25.03.2019)

Film o příslušnících pouličních gangů, jejichž členi by se, pokud by byli osvobozeni ze stísněných prostor čtvrti, kde není do čeho píchnout (kromě nožem), snad přestali žrát navzájem. Mám hodně ráda Rourkea, a podezřívám se, že ani ne tak kvůli jeho schopnostem hrát, jako proto, že ten jeho charizmatickej ksicht je prostě tahoun. Přítomnost mladičkýho Matta Dillona taky potěšila a nezkušenýmu, naivnímu a zapálenýmu vůdci gangu, jenž svůj post zdědil, vtisknul tu pravou rváčskou, leč i citlivou, stále ještě chlapeckou tvář vzhlížející ke svýmu bratrovi. Pátá hvězda je už čistě věc režie, kdy si Coppola s vizuálem a zvukem hodně vyhrál a utvořil po režijní stránce nevídanej klenot. A Diane Lane v prádle na skříni asi potěší nejedno klučičí oko, zvlášť pokud si vybaví vleklou nudu provázející školní docházku. Vzrůstající neklid a nervozitu vedle ujetý, výrazný hudby stupňuje všudypřítomnej tikot dlouhý chvíle. (08.01.2011)

80s byly plné filmů o dětech a Coppola udělal jeden poněkud netradiční. Pojal to artově, takže film je B&W, obsahuje plno krásných/netradičních záběrů či se využívá expresionistického vizuálního vyprávění (po rozchodu odejde bývalá přítelkyně do mlhy vzpomínek). Osobně mi jsou sympatičtí i Matt Dillon a mladý Mickey Rourke, jehož frajerský úsměv mi svou nenuceností připomíná mladého Bruce Willise.  Scénář však nedosahuje takových kvalit, které by si látka žádala. Jednak to není zrovna dramaticky zacílené, ale uznávám, že je to podmíněné hlavním motivem filmu. Jestliže by však témata byla aspoň rozpracovanější a dialogy autentičtější, tak by to emocionálně fungovalo lépe a působilo by to celé dotaženěji. Takhle mě to nechalo poměrně chladným. (29.10.2023)