Klajnik

Druhá americká občanská válka. To je panečku téma! Skýtá mnoho zajímavých motivů a současně je tak atraktivní, protože jestli (nebo až - protože nic není věčné a vše se proměňuje) USA padne, tak to bude v důsledku vnitřních rozkolů a rozhodně to téma má podklad v tom, co můžeme pozorovat v současných Spojených státech amerických. Ačkoliv se film ale jmenuje Civil War, tak není pojat tak, jak bychom očekávali... Garland nefantazíruje a nevytváří predikci toho, co by mohlo vést k druhé americké občanské válce a jak by celé dějiny konfliktu mohly probíhat. Ukazuje, že potencionální druhá americké občanská válka by vlastně v mnoha ohledech probíhala stejně jako každá jiná válka (jednoduché rozlišování na my/oni, masové hroby, zmatek a zmar). Autor centruje pozornost na různé výjevy války, různé střípky a velká pozornost je věnována válečnému zpravodajství a přidruženým tématům; nezaujatost/odstup novináře a správný moment/fotka. Ač to stále považuju za zajímavé, tak bych osobně upřednostnil, aby film o druhé americké občanské válce byl prvoplánovější a zaobíral se právě tou potencionální občanskou válkou - tím, jak impérium rozložil populismus, úpadek občanské společnosti, nezodpovědnost politických elit, dezinformace umožněné svobodou slova, resentiment obyvatelstva a tak dále. Lze si to do filmu jakoby dosadit, ale není to tak, že by k tomu autor vyloženě vybízel. Naopak se takovému výkladu do jisté míry vzpírá. Garlandovo pojetí by mohlo být zasazeno prakticky do jakékoliv války, a proto jsem trochu zklamaný. Atraktivita onoho tématu není zužitkována, protože se film zaměřuje na jiné motivy. Garland možná ani nechtěl dělat film o druhé občanské válce, ale učinil tak, protože věděl, že to bude chytré marketingové rozhodnutí. 3,5/5

Vím, že Devu Patelovi furt padaly klacky pod nohy, ale to nic nemění na tom, že je to film o hovně. Respektive to je film o pomstě, ale vzhledem k tomu, že to narativně nefunguje, tak toto dílko v divákovi nevybudí žádný pud pomstichtivosti a nebude tedy na stejné vlně s protagonistou, který je stejně jako všechny jiné postavy ve filmu naprosto nezajímavý a nezábavný. Ovšem příčina toho, proč to nefunguje, tkví hlavně ve struktuře narativu; skrze flashbacky se postupně poodhaluje protagonistovo trauma a motivace. Já bych upálení matky nechal v úvodu. Pak bych pokračoval tím, jak protagonista dospívá ve slamu a poznává zkorumpovaný a nerovný svět kolem sebe. Vydělává si tvrdými nelegálními zápasy, protože potřebuje prachy a protože je stejně plnej hněvu a frustrace a potřebuje se vymlátit. Zjišťuje ale, že takhle nemůže žít. Nechce však odejít sám. Chce vzít někoho sebou - ty, kdož mu zničili život a chce jich vzít co možná nejvíc. Tehdy začne plánovat. Poslední půl hodina by byla čirý rampage, kterej by takto narativně fungoval podstatně lépe, protože by byl vytoužený z podmětu toho všeho, co jsme před tím viděli. Nevadilo by, že by byla jen jedna, protože johnwickovské akční scény jsme v posledních letech viděli už tolikrát (a lepší i originálnější, než jsou zde), že nás to již tak neuhrane. Dev Patel sice dokázal, že to svede taky, ale pokud vás to zajímá, tak stačí zkouknout jen ty přítomné dvě akční scény. Zbytek je beztak debilní - POSTUPKA DĚJE: Ind se bije v nějakých undergroudových zápasech v masce opice. Ind má očividně nějaké trauma. Ind je streetwise a získá práci v luxusní restauraci/klubu/bordelu pro bohaté, ačkoliv by z těch zápasů měl mít úplně rozbitou hubu a být tedy neschopný se o práci na takovém místě ucházet, ale divák holt musí být trochu naivní nebo tolerantní. Ind tedy začne umývat nádobí, ale rychle postoupí na číšníka a dostane se do vyšších pater, kde jsou jeho cíle. Ind to zkusí, rozpoutá násilí, ale nepodaří se a skončí v řece. Je zachráněn. 20 minut bezpředmětné nudy, během nichž mu nějaký dědek dá tripa a divákovi se plně odhalí příčina traumatu. Je nám tedy ukázáno, že jeho matka byla upálena šéfem policie, protože nějaký boháč chtěl mermomocí uzemí, na němž byla vesnice, v níž protagonista vyrůstal. Dále ho onen dědek nechá boxovat do pytle v rytmu bubnů. Ind je rázem připravený. Ind to zkusí znova a všechny vykosí. Konec. - Jak říkám, narativně/emocionálně je to nefunkční a je úplně jedno, že je do toho našroubovaná nějaká symbolika. Pokud není schopen učinit funkční takhle jednoduchou látku, tak nevím, co od něj můžu čekat.

O celé kauze i Alexu Jonensovi jsem samozřejmě věděl, ale nic z toho sjem pořádně nesledoval. Teď jsem si to chtěl dohnat, ale dokument je to poměrně nezáživnej a roztahanej, ačkoliv se zaobírá převážně jen soudními líčeními, což je málo. Navíc je to konceptuálně i esteticky příliš obyčejný. Nejzajímavější jsou nějaké okolnosti celého případu, Alex Jones, jeho fanoušci a přesah celého problému se svobodou projevu, jenž bývá zneužívána takovými tlučhuby s megafonem. Tomu se dokument ale příliš nevěnuje. Samozřejmě chápu, že se Jonesovi dostává víc pozornosti, než by mělo, ale myslím, že by bylo dobré se na něj pořádně podívat v režii někoho jiného. To se tomuto dokument docela podařilo, ale stejně mi to přišlo dost řídké a nezáživné, ačkoliv je v té látce mnoho podmětného. Fakt mě nezajímá, jak rodiče obětí vykládají, jak jejich děti byli láskyplní. Zajímá mě, jestli je americké právo schopno učinit Jonesovi přítrž. Dokument ovšem končí tím, že Jones odškodnění obětem stále nezaplatil a jeho infoWars stále vysílá. Takže fraška. V antickém řecku by byl vyobcován jako nákaza obce. To Jones přesně je - rozkladný živel, který bude na lžích vydělávat, dokud mu to bude umožněno. Žádné projevy soucitu, žádné svědomí, žádné ohledy, žádná sebereflexe - jen lži, popírání a pochybný byznys. Nekteří lidi si nemůžou pomoci. Asi je to patalogickej případ, ale vlastně je jedno, kým je. Důležitý je, že jiný nebude a taky to, jaký má jeho jednání dopad. Svoboda projevu zní suprově supr, ale věci nebývají tak jednoduché a každá svoboda je také podmíněna mírou zodpovědnosti. Měla by tu být nějaká tolerance (jen fašisti jsou nekompromisní a nerozlišují), ale to, co dezinformátoři předvádí, je už za hranou. Názory lidí lze ovlivňovat jak represí projevu tak jeho neregulovaným proudem. Lidi nejsou roboti. Nelze se spoléhat na jejich důsledný kritický rozbor každé jedné problematiky. Většina z nich není moc bystrá, studiu se moc nevěnuje, ale zato je líná a zaujatá. A přiznat chybu bývá také o to těžší, o kolik se jedinec provinil. Když někdo roky říká ty nejhorší nesmysly, tak už z pudu sebezáchovy neudělá krok zpátky. Americká ústava byla sepsána v době, kdy žádné sociální sítě neexistovaly. Principiální lpění na bezvýhradnosti je destruktivní. Náš svět utváří i to, co si o něm myslí ostatní. Proto je důležité, aby lidi byli v kontaktu s realitou. Pomluva, která jedince poškodí, je přeci taky žalovatelná, tak proč si státy nechávají rozesírat obyvatelstvo cíleným a intenzivním dezinfem? USA nebude v konvenční válce nikdy poraženo, ale může se rozpadnou jaksi zevnitř a některé jejich svaté principy to umožňují. Vymírají ty systémy (stejně jako lidi nebo celé živočišné druhy), které se nedokáží přizpůsobit, navzdory tomu, že si to okolnosti žádají.