Dravé ryby

Vizuální a režijní bomba. Coppola je fakt velký filmař. Z toho filmu, i přes jeho černobílost, čiší neuvěřitelná živost a energie. Mladí herci jsou opravdu draví a celé to žije při těch toulkách městem, po barech a příležitostných bitkách. Hraje k tomu zvláštní, trochu dezrytmická hudba. Mickey Rourke toho legendárního přemýšlivého drsňáka zahrál skvěle, ale rozhodně netlačil na pilu. Diane Lane byla v mládí nádherná a Matt Dillon přesně vystihl všechny znaky těch frajerských "mladších bráchů." P.S. To stylizované prázdno jak tu píše Rob Roy je podle mě zcela úmyslné, protože jde právě jak správně pochopil o stísňující pocit ubíjení života na jednom místě a neschopnost udělat "něco", vypadnout ze sterotypu. Stereotyp je holt prázdný. Coppolu dělá velkým to, že zde to všechno plyne naprosto přirozeně. Ulice a ty lidi na nich jsou uvěřitelní (podobně jak třeba v DO THE RIGHT THING) kdyžto velká většina podobných předměstkých ghetto movies se snaží být přehnaně cool. (28.02.2009)

Je až zarážející, jak dovede jeden a tentýž člověk stvořit něco tak podařeného (Kmotr) a na straně druhé hromadu, tak nesmírně nudných sraček (např. Dravé ryby). Nemohu snímku odpárat jeho vysoký potenciál unudit diváky k smrti, nebo je alespoň uspat. Celou dobu jsem si při sledování připadal, jako bych skončil zavřený v nějakém panoptiku, kde se všichni chovají jako šulini, což byl evidentně autorův záměr, ale jaksi se v mých očích nesetkal s porozuměním. Vůbec mě celý tento experiment neoslovil, a to opravdu prakticky v žádném ohledu. Snad možná jen ta hudba by stála za zmínku a jednu hvězdičku. (25.03.2019)

Reziser Francis Ford Coppola natocil fajny film o grazloch z predmestia, ktori nemaju co na praci, a tak sa tulaju po baroch, sem-tam nejaka ta bitka sa pritrafi ...... Scenar je slaby a pribeh takmer ziadny, ale ako celok film dobre odsypa. A aj ked osobne nemam rad ludi ako Rourke, dokazem sa preniest cez mne nesympatickeho herca /vlastne dvoch : Rourke + Dillon/ a dat filmu vysokych 85 % (29.03.2013)

Stylově vytříbená Coppolova studie lidské omezenosti, tuposti a pochybných zásad, které jejich nositele zbavují veškerých šancí o podnětnou sociální interakci. Film je to sám o sobě dobrý (hodnotím-li tedy prostředky čistě filmové: kamera, načasování hudby, vedení herců), nicméně postrádající kvalitnější rovinu literární či, chcete-li, příběhovou. Ne, že by Coppola neuměl vyprávět, na Kmotrech nám ostatně dokázal, že tohle rozhodně mezi jeho slabiny nepatří, zde však o rozvíjení příběhu vůbec neusiluje, koneckonců neusiluje ani o příběh. Proč? Jeho film je v první řadě o nudě a neschopnosti vymanit se z radostí a požitků (touha po boji a vzdoru, kterou hrdinové naplňují při soubojích gangů (tímto motivem je rozvinut jediný náznak děje, který se ve filmu objevuje: konfrontace nezkušeného Rusty Jamese a jeho bratra, který na rozdíl od Jamese již něco prožil, nějakou dobu pobýval v Californii a poznal "svět za zdí" a nyní se snaží svému bratrovi otevřít oči jak vyprávěním a přibližováním nového světa, který poznal, tak už svojí přítomností) a sexuální život, který je ve filmu rovněž vykreslen velmi jednostranně a ploše), které jsou však ve skutečnosti jen imitovaným stereotypem, jenž může nějakou dobu bavit, ale dříve či později se v něm člověk utopí a ztratí coby mentálně smysluplná osoba význam - a to ať už si svoji situaci uvědomuje nebo ne, jelikož snaha cokoli s ní udělat, cokoli změnit, bude takřka bezvýjimečně neúspěšná a bezzubá. Coppola dokonale nastínil podobu takového světa (vizuálně), podařilo se mu své hrdiny uvěznit do nervy drásajících kulis a černých mračen, nepodařilo se mu ovšem vytvořit pro tento svět sdostatek bezvýchodných situací a neřešitelných momentů. A zde se opět dostáváme k příběhu, který zkrátka chyběl. Cokoli ve filmu vykonaného bylo totiž poměrně donebevolající, vizuální preciznost nestačila k tomu, aby hrdinové vzbudili u diváka jakékoli emoce. Všechno bylo prázdné, zbytečné. Takříkajíc nicneříkající. (17.04.2011)

Rumble Fish je ako keby inou verziu Coppolovho predchádzajúceho filmu The Outsiders. Vychádza z tohto porovnania ale horšie. A to aj napriek tomu, že je formálne vyspelejší a atmosféricky presnejší. Problémom tohto filmu je jeho hrdina. Matt Dillon je fracek, ktorý má hodnoty niekde úplne inde. Vzhliada k bratovi (Rourke) okolo ktorého sa vznáša aura autority. Chce byť ako on, chce vzbudzovať rešpekt a byť legendou, ale jeho postoj k životu je príliš detinský. Problém nastáva, keď sa jeho brat vráti domov a my máme možnosť sledovať ich potulky každodenným životom. Neprechádzajú medzi nimi múdrosti ani zmysluplné konverzácie. Rourkov pohľad odráža smútok doby a skvelo korešponduje s čiernobielou farbou filmu, ale emocionálnu hĺbku ten film nemá. Snaží sa pôsobiť artovo, vyzreto a vizuálne zaujímavo, ale pocit, čo by trval dlhšie, ako film nepredá. Poteší krásna Diane Lane alebo mladý Fishburne, Cage a Waits. Inak je to film bez akejkoľvek pozitívnej postavy odrážajúci skôr ducha doby, než príbeh, čo by zarezonoval. (07.12.2020)