Dravé ryby

Na mě tento typ filmů na téma "rebel bez příčiny" nikdy moc nepůsobil a Dravé ryby jsou v tomto směru navíc ještě jedním z nejslabších.Celé to bylo utahané,nudné,bez nasazení,bez výraznějšího příběhu,všechny postavy jsou buď nevýrazné(Dillon,Lane),nebo minimálně divné(Rourke,Hopper).Černobílé zpracování také snímku zrovna dvakrát nepomohlo,Dravé ryby mi vlastně celé přišli bez výrazu.Film nebyl ani napínavý,ani dramatický,ani atmosférický a ani syrový,prostě šedivý jako jeho samotný obraz. (22.05.2010)

Stylově vytříbená Coppolova studie lidské omezenosti, tuposti a pochybných zásad, které jejich nositele zbavují veškerých šancí o podnětnou sociální interakci. Film je to sám o sobě dobrý (hodnotím-li tedy prostředky čistě filmové: kamera, načasování hudby, vedení herců), nicméně postrádající kvalitnější rovinu literární či, chcete-li, příběhovou. Ne, že by Coppola neuměl vyprávět, na Kmotrech nám ostatně dokázal, že tohle rozhodně mezi jeho slabiny nepatří, zde však o rozvíjení příběhu vůbec neusiluje, koneckonců neusiluje ani o příběh. Proč? Jeho film je v první řadě o nudě a neschopnosti vymanit se z radostí a požitků (touha po boji a vzdoru, kterou hrdinové naplňují při soubojích gangů (tímto motivem je rozvinut jediný náznak děje, který se ve filmu objevuje: konfrontace nezkušeného Rusty Jamese a jeho bratra, který na rozdíl od Jamese již něco prožil, nějakou dobu pobýval v Californii a poznal "svět za zdí" a nyní se snaží svému bratrovi otevřít oči jak vyprávěním a přibližováním nového světa, který poznal, tak už svojí přítomností) a sexuální život, který je ve filmu rovněž vykreslen velmi jednostranně a ploše), které jsou však ve skutečnosti jen imitovaným stereotypem, jenž může nějakou dobu bavit, ale dříve či později se v něm člověk utopí a ztratí coby mentálně smysluplná osoba význam - a to ať už si svoji situaci uvědomuje nebo ne, jelikož snaha cokoli s ní udělat, cokoli změnit, bude takřka bezvýjimečně neúspěšná a bezzubá. Coppola dokonale nastínil podobu takového světa (vizuálně), podařilo se mu své hrdiny uvěznit do nervy drásajících kulis a černých mračen, nepodařilo se mu ovšem vytvořit pro tento svět sdostatek bezvýchodných situací a neřešitelných momentů. A zde se opět dostáváme k příběhu, který zkrátka chyběl. Cokoli ve filmu vykonaného bylo totiž poměrně donebevolající, vizuální preciznost nestačila k tomu, aby hrdinové vzbudili u diváka jakékoli emoce. Všechno bylo prázdné, zbytečné. Takříkajíc nicneříkající. (17.04.2011)

To hlavní co mě na tomhle filmu bavilo byla kamera, která opravdu neměla chybu a třeba záběr na kulečníkový stůl těsně před rozstřelením koulí byl famózní a opravdu musím pochválit výběr herců. Sice o Mattu Dillonovi si nemyslím, že by byl nějaký extra herec, ale tahle role mu sekla náramě. Stejně tak i Rourke a Hopper byli naprosto uvěřitelní. Jenže podle mě tomuhle filmu jedna důležitá věc chyběla a to byl spád. Na to, že Dravé ryby trvají jen 94 minut mi to utíkalo nějak podezřele pomalu. (13.03.2010)

Nůůůůdaaaa. Naštěstí ta nuda netrvá 3 hodiny, jak je u Coppoly zvykem, takže se to dalo vydržet až do konce. Ve filmu je hlavní postavou jeden trotl (Matt Dillon), kterej se poflakuje po ulicích, občas navštíví nějakej bar, občas se s někym popere a potácí se tak nějak od ničeho k ničemu. Pak je tu jeho starší bratr (Mickey Rourke), kterej vypadá jak zhulenej, čumí pořád na ryby v akvárku a občas z huby vypustí nějaký "chytrý" kecy. Já tak nějak chápu, že šlo asi o to, že starší bratr se snaží předat mladšímu bratrovi nějaký ty svoje "moudra", ale ten příběh je vyprávěnej strašně nudně. Když už jsem u toho pomalu začal usínat, tak naštěstí z čista jasna přišel dost podivnej konec. 40% (19.05.2011)

Matt Dillon s neopotřebeným ksichtíkem jako ctižádostivá a lehce natvrdlá černá ovečka jedné menší famílie a jednoho amatérského gangu školou povinných chuligánů, Mickey Rourke jako jeho zádumčivý starší bratr a zároveň vzor absolutního chlapáctví pro celé město a nakonec ta mladá šukna Diane Lane roztažená pod školními hodinami s dobrými osmdesáti procenty těla tak, jak ho pánbůh stvořil, do kterého se jen a jen po kolínka zavrtat a pak ho nosit jako pláštěnku do sprchy i na lov koroptví. A pak je tu samozřejmě mistr Coppola, který z plátěné režisérské židličky máchá kouzelnou hůlkou a ty dokonalé obrazy se na sebe vrší jako vnitřnosti divokých králíků po nájezdu kombajnu, až se jednomu z té formální nádhery chce plivat dravé červené rybičky ze slzných kanálků. A kde bychom to byli, kdybychom nepřibili pod klíční kost metál tomu starému mazákovi Tomovi Waitsů, který svým andělským chraplákem odduněl další brilantní vedlejšák, tentokrát jako moudrý muž u výčepu s hezoučkým filosofickým monologem o šílenství. (08.03.2013)