Hooligans

Přesně tak to dopadá, když to mírumilovný a obětavý Frodo Pytlík vezme přes Mordor velkou oklikou a dostane se mezi partu fotbalových nadšenců a chuligánů, kteří z něj rázem udělají drsného násilníka:) Myslím, že kdyby vzal celou tuhle partu drsných hošanů s sebou, tak i samotný temný pán Sauron by vzal nohy na ramena a jeho "oko" by se raději začalo upírat jiným směrem:) Elijaha mám ráda, ale stále si nejsem jista jeho hereckými schopnostmi. Stačí pohled do těch jeho krásných, velkých, modrých očí a já nevím, jestli vlastně umí hrát, nebo je to všechno jen "behind blue eyes.":) Každopádně tato role mu sedla a excelentně mu "přihrávali" jeho noví londýnští kámoši. Z těch nejvíce vynikal leader gangu, Charlie Hunnam, ten je prostě borec:) Také mě zaujal Leo Gregory a můj oblíbený Marc Warren, o němž jsem však očekávala, že by se parádně hodil do role nějakého toho výtržníka. Tím v podstatě i byl, ale již neaktivním a usedlým:) Kromě všech těch zápasů, jak fotbalových, tak těch mezi konkurenční bandou, jsou Hooligans také především o přátelství a soudržnosti. V jedné ze závěrečných scén, kdy to Pete schytá, jsem měla na krajíčku. Nakonec, i Elijahovi bylo dopřáno zadostiučinění, když si počkal na svého "kámoše" z koleje, Van Holdena:) (17.03.2013)

Film je jednou velkou promarněnou příležitostí. Ptám se proč proboha film o fotbalu musela režírovat žena?! Natočit to režisér, který je fanouškem anglické Premier league, výsledný film by vypadal úplně jinak. Režisérce Lexi Alexander evidentně chybí schopnost vtáhnout diváka do děje a to jí přitom vydatně pomáhá velmi zajímavý Elijah Wood, který svou postavu obdařil neskrývaným údivem z neznámého prostředí. Vedle úžasně podané proměny Wooda v grázlíka pak Charlie Hunnam působí trapně ochotnicky. Síla filmu, která měla spočívat v návštěvě rizikových fotbalových zápasů, je zde smrštěna na ukázku jednoho zápasu, což výsledný dojem z filmu výrazně sráží. Elijah Wood je jednoznačným tahounem filmu a režisérku Lexi Alexander, která tenhle film pořádně zmrvila, by měl čekat trest ve fanouškovském kotli týmu West Ham Utd. 50% (31.01.2009)

Díky tomuto filmu jsem líp pochopil. Nejsou to jen vyděděnci z rozvrácených rodin, které žene k agresi frustrace. Jsou mezi nimi i vzdělanci a učitelé. Někdo leze mezi laviny do hor, někdo skáče na gumě z mostu, někdo se chodí rvát na fotbal. Že přitom občas někdo zhebne, je jen dobře - protože je to adrenalin. Film má zejména skvělý závěr, bez něhož by byl nejmíň o jedno patro nižší. (01.11.2014)

Dalsi z rady filmu, ktere se snazi americkemu publiku priblizit neco, cemu nerozumi. Nezavisla produkce? Mozna ,ale "nezavisle" tento film rozhodne natoceny neni a ani zde vymodelovani rowdies, jenz jiste maji predlohy v realnem svete, nejsou zcela reprezentativnimi vzorky a nedokazi psotihnout tak komplexni a slozitou problematiku, jakymi fotbalovi radikani fanousci jsou. Tak rozsahle tema by si zalouzilo spise tak 3hodinovy dokument od BBC a ne Elijaha Wooda, ktery si uvedomi, ze "telo neni z porcelanu". A taktez nechapu komentare nekterych navstevniku tohoto webu, kteri odsuzuji udajne sladkobolny zaver. Ti si asi neuvedomuji, ze vetsina prumernych obyvatel potrebuje jasne a kratke ponauceni na konci, aby si mohla odnest to, co autori zamysleli. Pro ne prosim tolerujme tyto nutnosti, je nutne vyvest si z filmu nejake myslenky a zavery, ale ne kazdy tento "dar" ma... (19.02.2006)

"Když dostaneš první ránu, zjistíš, že nejsi ze skla. Neuvědomíš si, že žiješ, dokud si nesáhneš na dno." Nikdy jsem nebyl členem žádné firmy fungující pod zástěrkou fanouškovství, ale pokud bych se jednou rozhodl rozdávat budspencerovky v barvách svého klubu, tak by to rozhodně nebyl West Ham United, nýbrž FC Barcelona případně Slavoj Houslice. Hooligans, k mému jistému zklamání, o fotbal skoro nezavadili, o životě rowdies jsem se toho určitě dozvěděl víc z dokumentu MacIntyre Undercover, ale dost mne to bavilo jako příběh truhlíka, do kterého s chutí kopal celý svět a on se prokrvácel k tomu, že každá zapůjčená rána se musí vrátit i se slušnými úroky. (27.12.2011)