Hooligans

Film přesně v tom stylu, jakej mi vyhovuje. Formou mi nejvíc připomínal asi Trainspotting, kterej je sice kvalitativně o něco lepší (to bude spíš už v knižní předloze), ale tohle byla zase větší prča. Nebo taky Human traffic. Naštěstí chybí jakýkoli pitomý moralizování, který by mě fuckt sralo. Film co zmlátí každou blbou náladu. Oi! (30.05.2008)

Po druhém shlédnutí jsem přehodnotil hodnocení o jednu hvězdičku méně. Byli chvilky, kdy jsem se trochu nudil,a le přesto je todle film, který se mi trefil do gusta. Všechny podobné snímky mám rád. Football factory je možná i lepší, než herecky lépe obsazený GSE hooligans. Je to méně pohádka a více realita anglického "chuligánství". (20.09.2008)

Slušný film. Nie masterpiece, ale dorbý film určite. Môžem hooligenské filmy. Tu vidno určité paralely s green street hooligens s Elijahom Woodom. Neviem čo bolo prvé, ale Frodov film som videl skôr a aj ma viac zasiahol. Toto malo zas surovejšiu autentickosť a pár drobných ale ultimátnych vychytávok, ako napríklad zavretie do policajnej dodávky a alebo hajzlová scéna s Tamero Hassanom a Danny Dyerom. Skrátka filmu svieti 75% a nemôžem nič len s tým percentom súhlasiť. (16.02.2011)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

Hlášky: Tommy Johnson: - "Není na mně nic zvláštního. Jsem jen další znuděnej chlap před třicítkou s mizerným zaměstnáním, kterej žije jen pro víkendy. Náhodnej sex, zředěný pivo, šizený drogy. A čas od času někomu vykopu duši z těla." & Tommy Johnson: - "Můj děda Bill Farrell nás naučil pít. Vykládal nám historky o válce, o tom jak bojoval, aby Británie byla Velká. Podle něj byly bitky na fotbale sranda v porovnání s válkou s Němci. 'Válčili jsme s nimi na plážích, bojovali na březích...' I když se opakoval, v jednom měl pravdu. Jsme ostrovní rasa. V tomhle jsme nejlepší. Není to o barvě kůže, ale o tom pocitu stát v první linii. Je to fakt, mě prostě baví se rvát." & Tommy Johnson: - "Jeden ze starý party už se nevrátí. Bright dostal sedmičku a koule mám tak nakopaný, že příštích pár měsíců budu rád, když se vychčiju. Po tom všem se fakt musíte ptát sami sebe, jestli to stálo za to. Jasný že kurva stálo!" (17.12.2006)