Chuckyho sémě

Pětkou celá série pokračuje směrem k černé komedii, k níž ji už v předchozí výborné čtyřce nakopl Ronny Yu. Mancini dělá, co může aby udržel krok - nešetří gagy a citacemi, přivádí na scénu další panenku, přihodí hromadný pokus panenek o přestup do lidských těl, aby je ve finále nechal povraždit mezi sebou, přičemž dojde i na krátký loutkový kung-fu souboj (kdo viděl TEAM AMERICA, je doma). Problém je že 1) ony gagy a citace jsou většinou pubertálně prvoplánovité nebo naopak přemrštěné a ve výsledku nepříliš vtipné, 2) Chuckyho pinochiovsky pojatý syn nevypadá ani zdaleka tak dobře jako jeho styloví rodiče a navíc jeho ukňourané hledání vlastní sexuální a morální identity je neuvěřitelně otravné 3) scény zabíjení včetně zmíněné bitky nestojí za nic. Manciniho posedlost parodováním, parafrázováním a citováním (Chuckyho série, jiných filmů a vůbec Hollywoodu), navíc způsobila, že v jeho filmu nezbylo moc místa pro svébytný příběh a ten co tam je, si s logikou děje moc hlavu neláme (jak Chucky třeba vystopoval toho paparazzi?). Přesto se ale musím sklonit před skvěle odvedenými loutkami a jejich hereckými výkony a oko potěší i vampózní Jennifer Tilly. (15.07.2005)

Docela dlouho mi trvalo, než jsem se k nejnovějšímu pokračování této roztomilé série dostal, ale čekání stálo za to. Od tohoto dílu snad už žádný znalec Chuckyho nemohl očekávat horror a ten se taky nekoná. Ale co už, zábava je to skvělá, hlášky lítají vzduchem, končetiny taky, krev stříká a děti si mají aspoň s čím hrát. A to je nejdůležitější. (14.04.2009)

Poslední pokračování šílení panenky Chuchyho jeho přítelkyně Tifany a jejich dítěti jehož pohlaví se ještě nevyvynulo. Nejdřív jsme svědky jak se potomek někde producíruje na břichomluvecký soutěži. A jak se natáčí film o vraždících panenkách. Dítě najde ve studiu panenky a oživí je což samozřejmě rodiče uvítají, ale ze svého potomka nadšení zrovna nejsou. A opět začínají krvavé orgie. Je tu herečka ,která chce být ještě víc známá, ale panenky sní mají jiné plány a tak Chucky si musí vyhonit péro což je velice ujeté zvlášt, když mu Tifany dá inspiraci a ukáže kozy). A pak už stačí jen dát sperma do herečky a potomek se může hned druhý den narodit, jenže není jen jeden. A ten z Tifany pak rozseká tatku na sračku. Je to bizardní a ironické, ale hodně vtipné. (11.03.2009)

Jakožto absolutní neznalec (nespočetného množství) předchozích Chuckyho filmů, jsem se pustil do sledování tohoto bez jakéhokoliv očekávání. Dosti rozporuplný dojem, který ve mně vyvolal, byl způsoben hlavně jeho nevyvážeností. V ani ne snad tak špatném, jako spíše hloupém ději, se najde mnoho chytlavých míst, které jsou velmi působivou režisérovou prací. Parodické odkazy na Psycho či Osvícení pobaví stejně tak spolehlivě jako mohutné cákance krve, které dávají jasně najevo, že většina toho co se zde odehrává není myšleno vážně. Bohužel ta menšina, jenž má být opakem notně pokulhává. Castingový kolotoč, ohledně role Panny Marie a jejího vztahu s Josefem, k němuž je dosti necitlivě přiřazena paralela ve vtahu Chuckyho a Tiffany je stejně tak špatný, jako představitelka hlavní role Jeniffer Tilly, jejíž přehrávání poněkud pocuchá divákovi zdravé nervy. Ale proto, že se Chuckyho sémě zase nebere až tak vážně, dovolím si jej poněkud nadhodnotit. (25.08.2005)

Tak toto je jeden z dokonalých a ukážkových príkladov tzv. "guilty pleasure" pocitu zo sledovania - to jest na filme sa bavíte, i keď mrazí fakt, že drvivá väčšina tej zábavy pochádza z veľmi tvrdého, cynického humoru. Jedinou slabinou filmu je pre mňa práve postava Chuckyho a Tiffaninho dieťata - pre dej je zbytočný a scenáristicky silená našrobovanosť jeho postavy do príbehu je do oči bijúca. Podobne aj naviazanie jednotlivých scén je na viacerých miestách neskutočne odfláknuté a technické prevedenie častokrát odkazuje k C-čkovým produkciám. Lenže je tu jedno veľké ALE! Od začiatku sú totiž vo filme rovnomerne umiestnené výborné hlášky (pričom poteší fakt, že Chucky zďaleka nie je jediný uber cool hláškar...) a početné intertextuálne odkazy (poteší fakt, že sa odkazuje tak na konkrétne filmy ako aj na dobové prvky a štylizáciu scén plných klišé, ktoré práve poprevracaním sú úspešne nabúravané). A jeden odkaz sa vzťahuje aj na "geniálne zlého" Ed Wooda. A práve ten ma potom presvedčil, že spomínaná technická odfláknutosť a stupídnosť príbehu je tvorčím zámerom. Zámerom, ktorý u mňa našiel silnú odozvu. Áno je to zvrhlé, cynické a drsné, ale aj veľmi zábavné. A navyše to má krásny úlet k japončine, Takeshi Kitanovi a jedinečnú Jennifer Tilly s absolútne mňamóznym, chrapľavým hlasom :-) (27.02.2005)