La Cravate
Režie:
Alejandro JodorowskyScénář:
Alejandro JodorowskyObsahy(1)
Během svého studijního pobytu ve Francii natočil Alejandro Jodorowsky pod silným vlivem divadelního prostředí a avantgardních kruhů, kde se pohyboval, středometrážní surrealistický snímek na motivy stejnojmenné povídky literáta Thomase Manna. Experimentálním pantomimickým snímkem bez dialogů se režisér jednoznačně hlásí k surrealistickému hnutí. Krátký absurdní příběh o pařížské dámě, která prodává napodobeniny a náhražky lidských hlav, a dvou indiánech, jejichž hlavy se pohybují bez jejich vědomí, pracuje s lidským podvědomím, poetikou snu, freudovskou psychoanalýzou, absurditou a nelogičností surrealistického vidění světa. Tvůrce zde uplatnil také řadu osobních zkušeností z avantgardních divadelních scén v Paříži, kde se všestranně angažoval v několika tvůrčích profesích jako herec, výtvarník, dramatik i režisér. Snímek reprezentuje ve tvorbě filmaře základní krok k pochopení jeho následujících děl a vývoje tematické a formální koncepce jednotlivých filmů. [Zdroj: 34. LFŠ 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Jodorowsky naštěstí nepodlehl názoru distributora a nezařadil do svého kraťasu Indiány. Což je dobře. Výhoda pantomimy spočívá mimo jiné v tom, že si o ní můžeme každý myslet to svoje. Na rozdíl od kolegy Radiqa nejsem vlastnicí pocitu, že se hlavě začalo stýskat. Můj dojem byl takový, že zkrátka onen lásky chtivý mládenec pochopil, že jeho vyvolené se nezavděčí, byť by si i hlavu změnil. Rozhodně se jedná o zajímavý experiment se záměnami identit. ()
O ději: Ve světě, kde se všichni chovají a vypadají jako mimové, existují salóny, kde se dají měnit hlavy. Jeden lůzr nemůže uspět se svou hlavou u objektu své touhy, tak si nechá hlavu vyměnit. Ale pak se hlavě začne stýskat po tělu a tělu po hlavě. Tak se hledají. Hodnocení: mimů jako mimóz, ale mlčení je univerzální jazyk. K tomu hudba jak z pouličních putovních divadel. Triky dost amatérské, ale svůj účel plní. Není to nic úchvatnýho, ale zavrhnout to nejde. PS: bezdomovec se sloní nohou, check it. ()
[LFŠ 2008] První filmový počin jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. K pochopení Jodorowského tvorby je zapotřebí znát širší souvislosti, a proto jsem byl velmi rád, že byl s Vyměněnými hlavami promítán i dokument Konstelace Jodorowsky, který dokumentuje jeho život a tvorbu. Filmová činnost je totiž jen okrajová činnost tohoto mága. Vyměněné hlavy jsou zfilmováním stejnojmenné alegorické novely od Thomase Manna z téhož roku. Jodorowsky zde vychází ze svých dlouholetých zkušeností s pantomimou. Vše je barevně velmi stylizované do zelené, fialové a odstínů šedi. Místy se ale objeví i modrý předmět nebo hnědá žebrající stařenka. ()
Vývoj děje je poměrně předvídatelný a námět mi připomněl písničku Petra Nováka Bezhlavý rytíř, ale je to svižně, vtipně a se zápalem natočené a zahrané, má to dobré dobové kulisy a vlastně ta myšlenka taky není od věci - že se má člověk mít rád takový, jaký je, a jednou narazí na někoho, kdo ho bude právě takového, a ne jinakého, mít rád. ()
Jodorowského považujem "tak trochu" za génia (najmä za Holy Mountain) a keď nie génia tak za cvoka určite:) Táto jeho prvá záležitosť je viac divadelná ako filmová...Čím bol ten magor starší, tým sú jeho filmy úchylnejšie a surrealistickejšie- toto bolo v podstate také "neškodné" a nesmierne vtipné pantomimické divadielko o salóne v ktorom sa vymieňajú hlavy, ak s tou svojou nie ste spokojný...:) Asociovalo mi to staré krátke dielka Charlieho Chaplina (keby frčal na drogách a bol tak trochu psychopat)... ()
Zajímavosti (1)
- Film byl téměř 50 let považován za ztracený, dokud nebyl v roce 2006 nalezen na jedné půdě v domě v Německu. (Caelos)
Reklama