Pátá ofenzíva: Bitva o Sutjesku

Vojnový film s príchuťou komunistickej réžie, ktorá využíva aj trochu propagandy a vykresľovania svojho vodcu Tita v najlepšom svetle. Samozrejme to také rúžové nebolo, ale zas to neukazuje iba víťazstvá a neporaziteľnosť Juhoslovanov, ukazuje to aj problémy, povahu a beznádej. Ale ukazuje aj odvahu, smelosť, poslušnosť a bojovnosť a tá v skutočnosti bola ohromná. Len si stačí pozrieť koľko obetí a koľko strát na ľuďoch a majetku utrpeli vo vojne a ako dokázali oslobodiť svoju zem od nepriateľov bez výraznej cudzej pomoci. A áno, ako vraví anglický parašutista vo filme, "What amazing people!" (20.05.2012)

Mimořádně propagandistický a schematický snímek, ztělesňující Tita (Richard Buton) jako oddaného otce vlasti, který je oporou i tomu nejposlednějšímu vojákovi. Tita prezentuje jako mimořádně silnou osobnost, kterou se zdráhá zabrat kamerou přímo, ale situuje ji spíše do podhledů. Mimořádným kladem snímku je (kromě vcelku zdařile natočených bitevních scén) především mimořádně kvalitní hudba Mikise Theodorakise (Řek Zorba), jíž dominuje především silný budovatelský motiv Tita. Film sám je vcelku na velmi dobré řemeslné úrovni a nepokulhává ani za dnes již klasickými snímky jako např. Bitva v Ardenách. (10.02.2004)

Sutjeska je rozhodně velkou podívanou. Děj zachycuje důležitou kapitolu hrdinských bojů za svobodu bývalé Jugoslávie. Film má brilantní sérii hereckých výkonů a imponující výpravu, která dobře zobrazuje příběh partyzánských bojů. Trochu připomenu fakta, která se drží historické pravdy. Celá operace se jmenovala Schwarz. V květnu roku 1943 zahájila cca stodvacetitisícová německá armáda včetně italských spojenců mohutnou ofenzívu proti dvaceti tisícům členů jugoslávských partyzánů vedenou komunistou Josip Broz Titem na Sutjesce. A že tam bojovalo mnoho nekomunistů je více než jasný. Tolik pravda. Předně je to především film o Sutjesce až poté o Titovi, ostatně bez něj by tento příběh nemohl ani fungovat. Tvůrci filmu dovedli perfektně natočit řadu sugestivně bojových scén, které mají vynikající spádnost a napětí. Jde o film, který stojí rozhodně za vidění, nikoli jako kdovíjak vznosné či umělecké dílo, ale jako velmi zdařile natočený válečný film s nádhernou přírodou. (03.10.2010)

"What amazing people," jak říká britský parašutista. Jsou tu v zásadě dva typy scén a oba pro mě byly svým způsobem strhující. Bitvy po technické stránce vypadají více než na úrovni a zaujalo mě, jak ve válečném běsnění někdy překvapivě běsní i kamera. Naproti tomu výjevy mezi bitvami jsou velice statické a křečovité. Ovšem je zajímavé sledovat, jak Richard Burton ztělesňuje esenci titovského mýtu. Když na to přijde, rozhovoří se Tito plynně anglicky a i toho nejposlednějšího raněného potěší svým sexy úsměvem. Tito je náš a my jsme Titovi. (21.06.2011)

Film sa verne sa drží faktov a celkovej historickej pravdy Po vypuknutí 2. svetovej vojny bola Juhoslávia neutrálnym štátom, až do marca 1941, kedy regent Pavel Karadordevič (1. námestník mladého kráľa Petra II.) vyjednal pristúpenie Juhoslávie k OSI. Proti tomu vypukli v Srbsku búrlivé protesty. Udalosti v Grécku (porážka Mussoliniho vojsk) ale aj udalosti v Juhoslávii prinútili Hitlera prechodne stiahnuť elitné vojska z plánovanej akcie Barbarossa do pobaltskej oblasti a Nemecko so svojimi spojencami 6. apríla 1941 vtrhlo do Juhoslávie, kráľovské vojska boli porazené a na území Juhoslávie vznikol fašistický Nezávislý štát Chorvátsko a zostatok územia bol okupovaný talianskymi, maďarskými a bulharskými vojakmi. Vo fašistickom štáte začala genocída srbského obyvateľstva, čo malo za následok vznik obrovskej vlny odporu. Zorganizovalo sa partizánske hnutie pod velením Josipa Broza a zostatky kráľovskej armády(Žandári) pod velením Draža Mahailoviča (ten bral do svojich jednotiek iba Srbov a Čiernohorcov), ďalej to bolo chorvátske ustašovské hnutie. Josip Broz (prezývaný Tito) bral do svojich jednotiek všetky národnosti a preto mal značnú početnú prevahu. A keďže partizánske hnutie sililo bolo omnoho radikálnejšie ako hnutie žandárov v priebehu rokov 1942 a 43 bolo vykonaných niekoľko operácii na likvidáciu partizánskeho hnutia. Bitka o Sutjesku (Operácia Schwarz bola v poradí už 5. ofenzívou vojsk OSI, ale kredit partizánov získaný úspešnou bitkou na Neretve, sa prejavil nárastom dobrovoľníkov do jednotiek partizánskeho hnutia (NOAJ). Operácia sa začala 15.5. a skončila 16.6.1943. 127 000 nemeckých, talianskych, bulharských vojakov a príslušníkov kolaborantských jednotiek obkľúčili oslobodené územia Hercegovinu, Sandžak a Čiernu horu, kde sa nachádzalo 19 000 juhoslovanských partizánov a 4500 vojakov v poľnej nemocnici (ranených a nemocných). Tu sa zdržiaval aj hlavný štáb aj s Titom. Cieľom operácie bolo zlikvidovať povstanie juhoslovanských partizánov. Keď sa veľká časť partizánov prebila z obkľúčenia a dostala sa na druhý breh rieky Sutjesky, Tita spoločne s veliteľom britskej misie Wiliama Deakena zachránil z obkľúčenia britský výsadok. Zostatok 2577 ľudí (časť poľnej nemocnice a sympatizanti) to šťastie už nemalo a boli nemeckými popravčími čatami postrieľaní. Takže útok sa skončil zlyhaním vojsk OSI v krátkom čase už po druhý krát a znamenal obrat vo vývoji vojny na Juhoslovanskom území. To posilnilo bojovú morálku, sebavedomie ale aj prestíž Titových partizánov doma a v zahraničí.Film sa drží historických faktov a je prínosom pre okruh juhoslovanských partizánskych filmov. (10.07.2018)